Sibiř, to je syrové Rusko. Lev se na tripu sice vyhne mrazům, trvalý déšť prý ale přinese sněžení

(NOVOSIBIRSK, od našeho zpravodaje) Moskva nebo Petrohrad jsou svým světem, kdo chce poznat to pravé Rusko, měl by vyrazit někam dál na Východ. Nejlépe za Ural - na Sibiř! V případě hokejistů Lva se tyhle výjezdy stávají skutečností několikrát za sezonu, nyní jsou Pražané na zápasech nejdál od domácí stáje. Nejprve Novokuzněck a Novosibirsk, pak až k pobřeží Tichého oceánu. "Je to nejtěžší, co si v KHL můžete představit," shodují se hráči i členové realizačního týmu.

Proč? To je jasné už druhý den společného pobytu se Lvem. O tým je na misi bezvadně postaráno. Střídají vlastně jen hotely a haly, na nic jiného není prostor. Spoustu času tráví po letištích. Ačkoli program parádně navazuje, je až ubíjející. "Tripy nejsou obtížné fyzicky, ale i po psychické stránce. Pro hráče to není jen o tom, aby sehráli utkání. Přesuny jsou dlouhé, vlastně jste pořád na cestě," říká organizační PR ředitel klubu Jan Rachota při čekání na bagáž v Nosobibirsku.

Den se skládá z malých intervalů, které tvoří dlouhou nit. I když přesun z Novokuzněcku do Novisibirsku trvá jen necelých 40 minut, mužstvo stráví na letištích stejně dlouhou dobu jako jindy. Detaily cesty, ubytování, transport a všechno potřebné, jež souvisí s tripem, řeší technický ředitel klubu Raitis Pilsetnieks. "Během loňské sezony nás nepotkaly takové potíže jako teď v Novokuzněcku, kam nás dlouho nepustila mlha, ale i tohle se stává. Počasí neporučíte," říká. Den po utkání v Novokuzněcku vstávali hokejisté Lva před jedenáctou hodinou dopoledne, doma bylo v tu dobu šest ráno.

Raitis už zase myslel dopředu. "Dolaďujeme věci spojené s přeletem do Novosibirsku," hlásí v dobré pohodě. Mužstvo záhy vyrazí z hotelu Novokuzněckaja na letiště, které z dálky připomíná kravín. Místní mají na všechno dost času. Jsou milí a klidní, evidentně rozdíl oproti uspěchaným metropolím. Také přesun na letiště za město stojí za to. Pokud si objednáte odvoz, přijede zablácené auto bez nápisů i tradiční značky taxi. Poznávacím znamením je číslo v poznávací značce. "Když to bude sto padesátka, je vaše," povídá slečna na recepci.

Z vozu neurčité historie vystupuje řidič, otevírá pravé dveře. Proč? Jsme snad v Británii? Důvod je podle všeho prozaičtější, ze Sibiře už to není daleko do Asie, v Japonsku se také řídí napravo. Auto má uvnitř pokyny nikoli v azbuce, nýbrž v hatmatilce, která připomíná rozsypaný čas. Majitel vozu si ho nejspíš nechal přivézt z Východu, ale opravdu těžko říci, jaké to má pro něj v ulicích Novokuzněcku výhody.

Když jede do kopce a chce předjet  (jak jinak, na plné čáře) pomalu použící se náklaďák, nemá šanci. Našinec by si počkal na přehledný úsek, pak se vyklonil a startoval k manévru. V Rusku nikdo na nic nečeká, i když řidič nemůže tušit, co se stane za dvě vteřiny, autem se čtyřmi pasažéry a bagáží vyráží do akce. Že jste se možná podruhé narodili, vám dojde ve chvíli, co za chvíli na dvouproudové silnici vytvoří had aut najednou pruhů pět. Všichni svítí, troubí a hlavně jedou jako Niki Lauda největší slávy.

Jestli jsou čeští šoféři navzájem neohleduplní, pak co říci o těch ruských. Silnicí letí hlava nehlava, když začne pršet, hnus z kaluží létá po chodcích na všechny strany. Chodci jsou jako vodníci. Při putování po městě se dozvíte zajímavé věci. Nikdy nikdo úplně neví, jestli sedá do taxíku s nějakou licencí. "Tady to chodí tak, že jdete na ulici a mávnete si. Hned vám někdo zastaví," povídá videokouč Lva Jan Zachrla.

V minulosti trénoval Klin nebo Voskresensk, má své zkušenosti. Po pátečním duelu s Novokuzněckem stojí na chodníku ještě s Michalem Řepíkem a Petrem Tatíčkem. Ani jeden z útočníků nehrál, řekli si tedy, že nebudou čekat na týmový autobus a vyrazí dřív. Jenže jako na potvoru nikdo nebrzdí. Jan Zachrla dál trpělivě stopuje, hráči ale ztratí trpělivost a míří zase ke kabině. "Pojedu autobusem, na tohle nemám nervy," vykládá Řepík.

První zastávka na dlouhém tripu se povedla. Lev na ledě Metallurgu Novokuzněck vyhrál 5:3, navíc ve městě panovalo hezké počasí. Jenže na Sibiři nikdy nevíte. Syrové Rusko mění bleskově tvář - v noci pršelo, ráno už pořádně fouká. Po příletu do Novosibirsku vítá třetí největší město Ruské federace vytrvalým deštěm. Při přesunu do centra si připadáte skoro jako ve filmu Vodní svět s Kevinem Costnerem. 

Všude hromady hnědé vody, které vytváří obrovské kaluže. Když do jedné takové vletí souběžně jedoucí vůz, řidíč taxíku dobrých pět vteřin nic nevidí. Levou rukou zrovna telefonoval a pravou zadával do navigace adresu hotelu Double Tree Hilton, kde jednu noc stráví pražský Lev. Když pak potřeboval zapnout stěrač, mával rukama jako v třicátých letech četníci na pražských křižovatkách.

Aby řeč nestála, je dobré zkusit nějakou konverzaci. Obligátní témata selhala, borec za volantem jen něco zahuhlal, tak zkusíme klasicky počasí. "No jo, prší. A pršet bude. Do doby, než začne sněžit," povídá ten chlapík, co má pořezané klouby na pravé ruce určitě ne od toho, jak neustále točí volantem. Jestli jeho vize vyjde, může Lvy těšit, že daleký trip podstupují už teď, na přelomu září a října. Ovšem přijet dřív, také by to nebylo nic moc.

Během letních měsíců panují v regionu teploty nad 30 stupňů Celsia, teď sice ne, přesto v novokuzněckém hotelu běželo topení naplno. Jenže vypnout se nedalo. "Otevřete si okno," radí děžurná. Super, tohle by jednoho nenapadlo. Dřív tyhle paní bývaly na každé chodbě, teď jim patří nenápadné kumbály. Poznáte je však bez potíží - podle modrých plášťů a nezvyklé (ne) vůně místních parfémů. Venku se naštěstí ochladilo, zima je za dveřmi. Možná proto je radiátor vařící, za nějaké tři týdny se bude velmi hodit.

Uhodí mrazy podobné těm, jako když Lev loni putoval do Chabarovsku. Kustodi Tomáš Bartoň a Libor Kuchyňa tehdy nakládali výstroj zahaleni do teplých bund (na snímku), teď mohou být ještě nalehko. Oba jsou neustále v akci. "Vstávali jsme v osm ráno, v hale jsme naložili výstroj a pak ji stěhovali na letišti k odbavení. Auto zastavilo relativně blízko, ale bylo tam sedm schodů, ono se to nezdá. Ve dvou je docela zabíračka," povídá Kuchyňa během letu do Novosibirka. Ale nestěžuje si. "Děláme, co nás baví. Žádný problém," reaguje na zmínku o případné únavě. Trip není ani v půlce, ještě čekají tři další přelety - jednoznačně nejdelší bude ten poslední z Chabarovsku do Prahy. Teprve pak zase Lev na chvíli zakotví doma...