Šestnáctiletý talent Martin Frk miluje fyzický hokej, k srdci si bere rady od Melenovského

Český hokej v současnosti neprodukuje tolik výjimečných talentů jako v minulosti, ale nějaké se pořád najdou. Jedním z těch největších je karlovarský útočník Martin Frk, který září v extralize juniorů, ačkoli loni 5. října oslavil teprve šestnácté narozeniny. Nadané křídlo má všechno, co dravý ofenzivní hráč potřebuje. Bruslení, odvahu, ochotu podstupovat osobní souboje. Bojovnost i odhodlání. Tenhle dravec ze světoznámých lázní stoupá pořád vzhůru, a pokud se mu z té rychlosti nezatočí hlava, může jednou dokázat velké věci.

Předpoklady má Frk veliké, stačí se podívat do průběžných statistik letošní extraligy juniorů. Ačkoli je o tři i čtyři roky mladší než většina soupeřů, pobývá momentálně na třináctém  místě celkového žebříčku produktivity. Člen reprezentační sedmnáctky nastoupil k 26 utkáním, v ncihž nastřílel 16 branek a na dalších 21 přihral. Dohromady to dává výtečný součet 37 bodů. Podobně úspěšný byl Frk i v minulých letech, kdy zářil v extralize dorostu.

Čemu přisuzuje tak úspěšnou bilanci? "Mám důvěru trenérů, pomáhají mi spoluhráči. Prvních dvacet zápasů jsem hrál v útoku se stejnými kolegy, pak došlo ke změnám, ale pořád nám to funguje," říká. O svých kvalitách skromně pomlčí. Není divu, v šestnácti letech se hráč pořád rozvíjí, každopádně má na čem pracovat. "Jestli přece jen mohu zmínit možné přednosti, snad by to mohl být kontaktní hokej," dodává tiše.

Má pravdu. Frk nevynechá jediný střet se soupeřem. Kdyby jeho zápal a nasazení viděli za Atlantikem, museli by si pomyslet, že se tenhle mladík narodil v Kanadě. "V extralize juniorů hraju proti starším hokejistům, což je někdy docela náročné. Pokud jsem se měl přizpůsobit, musel jsem na sobě hodně zapracovat. V podstatě celé dny trávím na zimáku, poctivě trénuju, makám v posilovně. Vím, že můj styl je založený na kondici, nutně ji potřebuju," upozorňuje.

Dnešní moderní hokej vyžaduje od útočníků výborný pohyb, patřičnou techniku, zarputilost. A také elán. Zejména v NHL mají rádi borce, kteří mezi mantinely vypustí duši. Martin hokej miluje, někdy se však nechá strhnout a podlehne emocím. Jeden takový případ ho stál účast na nedávném prestižním turnaji U17 World Challenge v Kanadě. Národní tým sedmnáctiletých odletěl bez něj, ačkoli Frk původně ve výběru nechyběl.

Jenže v utkání s Brnem urazil rozhodčího a musel pykat. "Udělal jsem hloupost a byl za ni potrestán. Nejel jsem do Kanady, nějaký čas jsem stál v domácí soutěži. Samozřejmě mě to moc mrzelo, na turnaji v Timminsku bych strašně rád hrál. Těšil jsem se. Ale bohužel. Vím, čeho jsem se proti rozhodčím dopustil, je to pro mě velké ponaučení. Příště si dám pozor, nic podobného se nesmí opakovat," slibuje přesvědčivě.

Kariéra šikovného útočníka má jinak jasný spád. "Začínal jsem už v době, kdy mi bylo zhruba dva a půl roku. K hokeji mě přivedli rodiče, bylo to v Humpolci. Jsem rodák z Pelhřimova, bydleli jsme v Humpolci, později se naši přestěhovali do Karlových Varů. Do většího hokeje jsem se dostal tam," vysvětluje. Od malička nastupoval v útoku, vždycky chtěl dávat góly. Případně připravovat šance spoluhráčům.

Jako kluk míval dva vzory. "Obdivoval jsem Alexandera Ovečkina, z našich hráčů pak Marka Melenovského. Je také z Humpolce, osobně se známe. Marek mi radí, probírá se mnou hokej. Je to vlastně takový můj konzultant. Jednou za čas rozebereme určité věci, moc mi to pomáhá," děkuje na dálku. Vedle hokeje se Frk snaží stihnout i školu. "Zatím se to dá. Dělám stavební průmyslovku, jsem v prvním ročníku. Máme výborného pana ředitele, který mi vychází vstříc," kvituje.

Ačkoli vzhledem k disciplinárnímu trestu nesměl na akci sedmnáctky do Kanady, dobře o něm vědí trenéři staršího národního týmu Kopecký s Juříkem. Mají v plánu zařadit Frka do výběru osmnáctky pro únorové klání v Minsku, které bude generálkou na dubnové mistrovství světa. "Je to pro mě nová motivace, strašně rád bych si řekl o další šanci. A šampionát? No to by byla úplná nádhera," netají ohromnou chuť se prosadit.

Ještě loni válel za dorost, letos by patřil věkem do toho staršího, ale jeho kategorií je už juniorka. Nadaný mladík si drží stálou formu, v hlavě má sen, pro který žije. "Chtěl bych se dostat do NHL. Tuhle ligu zatím sleduju na internetu nebo v televizi. Když mám čas, podívám se na přenosy, nebo jen tak koukám na statistiky a různé zajímavosti. Je to moje meta číslo jedna, moc velký dávný cíl," přiznává.

Pokud zrovna nehraje nebo netrénuje, baví ho jiné druhy sportu. Nebo se věnuje přítelkyni. Ale jelikož má také studijní povinosti, a hokej má v jeho případě hlavní slovo, záliby musejí většinou stranou. "Rád bych se pořád zlepšoval, chci jít krok za krokem. Teď extraliga juniorů, možná se naskytne šance v osmnáctce. Především ale na sobě musím moc a moc pracovat," uvědomuje si závěrem.