Sestavili jsme nejsilnější tým v historii. Takový dlouho mít nebudeme, míní Ernest Bokroš

Před zahájením olympijského turnaje se s nimi příliš nepočítalo. Provázely je zdravotní problémy, nejistá brankářská situace. Slováci si však ve Vancouveru vedli nad očekávání. Překvapili kvalitními výsledky, prezentovali se vynikajícími výkony. Konec historicky nejúspěšnější olympiády v historii přesto přinesl notnou dávku hořkosti. Slováci nejprve podlehli v dramatickém semifinále našlapanému kanadského výběru, v následném boji o bronzové medaile nestačili na čtvrtfinálové přemožitele České republiky z Finska. Výběr kouče Jána Filce při tom vedl po dvou třetinách již o dvě branky, Seveřané však čtyřmi zásahy v závěrečné třetině odváli slovenský medailový sen do nenávratna. "Je to obrovská škoda, pro celé Slovensko to bude ohromné zklamámí. Měli jsme to výborně rozehrané," lituje zkušený slovenský trenér Ernest Bokroš.

"Zápas s Finskem byl hodně vyrovnaný. Obě strany mohly bronzovou medaili získat. Finové se dostali na koně v závěru první třetiny, kdy dokázali využít početní výhodu. Inkasovaná branka jde bohužel na vrub útočníka Michala Handzuše, který mohl kotouč pohodlně odpálit z obranné třetiny, místo toho o něj přišel a Finové se dokázali dostat do vedení. To byla velká chyba.

Ve druhé třetiny jsme se výrazně zvedli, dokázali jsme využít přesilové hry, Pavol Demitra přidal důležitou branku v oslabení. Je obrovská škoda, že jsme nedokázali výborně rozjetý zápas dovést do úspěšného konce. Vedení 3:1 po dvou třetinách bychom měli být schopní udržet. Ve třetí části jsme bohužel několikrát zbytečně faulovali.

Finové nejprve snížili, krátce poté dokázali vyrovnat. To jim dodalo velké sebevědomí, na jejich výkonu to bylo znát. V závěru jsme si stejně jako proti Kanadě vytvořili obrovský tlak, Richard Zedník nevyužil obrovskou šanci, poté jsme ještě nastřelili tyčku. Možná nám chybělo trochu štěstí, ale dohánět výsledek v závěrečné power play, to je vždy rizikové.

Hlavní příčina je v tom, že jsme si nechali vstřelit čtyři branky v jedné třetině. To by se nám rozhodně nemělo stát, ve třetí části jsme měli hrát ze zajištěné obrany a pohlídat si výsledek. Čtvrté místo je samozřejmě pro Slovensko velký úspěch, ale v kontextu s posledními zápasy je to ohromná škoda, medaili si hráči zasloužili. Pro celou zemi to je obrovské zklamání.

Hráčům však nemůžeme nic vyniknout. Takhle dobře jsem naše národní mužstvo neviděl hrát od mistrovství světa v Göteborgu, kde jsme v roce 2006 získali zlaté medaile. Jsem přesvědčen, že jsme postavili nejsilnější mužstvo v historii. Takové už asi nikdy dohromady nedáme.

Kdybyste se mě zeptali před turnajem, určitě bych netipoval, že dojdeme až takhle daleko. Favorizoval jsem spíše Rusko, Švédsko nebo Českou republiku. První dvě mužstva jsme však dokázali porazit, s Českem jsme sehráli dramatický a vyrovnaný zápas. Rozhodně se nemáme za co stydět.

Tým se po celý turnaj prezentoval kompaktní výkonem. Dlouho se mluvilo o tom, že Slovensku k lepším výsledkům chybí spolehlivý gólman, Jaroslav Halák však ukázal velkou kvalitu. Pro mužstvo byl velkou oporou, velmi dobře hrála i obrana v čele s kapitánem Chárou. Důležité bylo, že se všichni hráči před turnajem sešli.

Marián Hossa, Marián Gáborík, Pavol Demitra nebo Miro Šatan měli před turnaje zdravotní problémy. Všichni se však dokázali dát dohromady a ve Vancouveru hráli fantasticky. Velký vliv na konečné čtvrté místo má právě fakt, že jsme se mohli spolehnout na velké osobnosti, které mužstvo po celý turnaj táhli.

Těžko říct, zda je to konec jedné generace. Na olympiádě jsme samozřejmě měli jeden z nejstarších výběrů. Přesto si myslím, že tato generace vydrží ještě do roku 2011, kdy se hraje mistrovství světa na Slovensku. Po něm nastane generační obměna, reprezentační trenéry čeká nesmírně těžká práce. Složit konkurenceschopný tým pro další roky nebude jednoduché."