Sedět na tribuně je pro hokejistu utrpení, potvrdil Lukáš Pabiška

Patří mezi hráče, kteří nechají na ledě skutečně všechno. Když se nedaří, dělá možné i nemožné, aby se zase dařit začalo. Lukáš Pabiška (na snímku) zkrátka patří mezi hráče, kterým se říká srdcaři. Po sérii několika zranění je už asi týden zpátky v plné polní, osobně mu to ale zatím moc nevychází. Dokud se však daří Mladé Boleslavi, nezdá se, že by to ho nějak trápilo. V zápase s Litvínovem měl hned několik šancí, k proměnění samostatného nájezdu mu chyběl jen kousek. I bez jeho branky ale Středočeši nakonec berou dva body. A Pabiška po zápase zářil spokojeností. "Myslím, že je vidět, že nám v tom konečně funguje nějaký ten systém," hlásil.

Lukáši, nakonec jste to vzdor mnoha peripetiím uhráli na dva body. Určitě jsou doslova zlaté, že?
„Dva body jsou super. Prohrávali jsme a nakonec jsme to dotáhli až na penalty. Myslím, že můžeme říct, že to dopadlo dobře. Máme dva body. Nevím, jak teda hrálo Kladno…“

Prohrálo 0:4...
„No vida. Takže jsme zase něco stáhli. Ale i bez ohledu na Kladno nebo kohokoliv jiného, si myslím, že naše momentální hra napovídá o tom, že tam funguje nějaký ten systém. Nehoníme se za nějakými nesmyslnými brejky a všichni hrajeme zodpovědně. Zkrátka víme, o co jde.“

Byly momenty, kdy jste Litvínov vyloženě přehrávali. Takže nemáte pocit, že jsou dva body málo?
„Možná trochu jo. Šancí jsme měli plno, já sám jsem tam stál minimálně dvakrát na tyčce. Pokaždé se to ke mně tak debilně odrazilo… Ale to asi není omluva, měl bych to trefit.“

Tentokrát jste měl vy osobně očividně vyloženě smůlu. V samostatném nájezdu jste litvínovského brankáře už vlastně překonal, puk jste ale nakonec do sítě neusměrnil…
„Taky jsem potom překonal sám sebe… (ironie) Ne, tak je to hodně úpravou ledu. Je to pak jiné, než na co si člověk zvykne během třetí třetiny. Trochu mi to uteklo a už jsem to nestačil zamést do brány.“

Když se ještě vrátíme k těm zásadním momentům – 102 vteřin jste hráli pět na tři, pak trestné střílení. A nic z toho…
„No, to dost mrzelo. Mohli jsme podstatnějším způsobem odskočit a přitom to pak bylo přesně naopak. Kladno nás potrestalo v té samé přesilovce, jakou jsme měli my. Takže doufám, že příště to bude zas obráceně.“

Pokud byl tohle příklad pravidla "nedáš - dostaneš", pak se Tomáš Nouza na začátku třetí třetiny postaral o učebnicový příklad toho, jak šokovat soupeře i publikum, když se sám prosmýkl útočným pásmem a zakončil…
„Tomáš Nouza hraje výborně. A tímhle sólem to jenom dokázal. Na něm je dobře vidět, co přesně potřebujeme – drát se do brány. Protože z toho to všechno vzniká.“

Řešíte nějak v kabině skutečnost, s kým momentálně hrajete a jaký vliv to má na ostatní týmy? Teď konkrétně myslím, že tím, že jste vzali bodu Litvínovu, jste vlastně pomohli Plzni.
„To vůbec. Myslím, že nikomu nezbývá nic jiného, než starat se hlavně sám o sebe. Plzni samozřejmě play off přeju, ale o co mi jde hlavně, je, abychom dotáhli ztrátu na Kladno. Musíme je přeskočit, abychom nehráli baráž. To je náš jediný cíl a všichni podle toho musíme makat.“

Vás letos pořád trápily nějaké zdravotní problémy. Už jste z toho venku?
„Jo, už jsem z toho venku. Byly to spíš takové banality, ale nějak se to nahromadilo. Navíc jsem pokaždé chtěl rychle zpátky na led a uspěchal jsem to, takže se to léčilo déle. Ale teď už jsem vážně fit a doufám, že se mi třeba podaří dát mužstvu další impulz, abychom vyhrávali.“

Určitě pro vás nebylo lehké sledovat spoluhráče v těch posledních důležitých zápasech jen z tribuny, že?
„To nebylo. Třeba ten zápas s Kladnem. Nechci říct, že byl vyloženě rozhodující, ale rozhodně byl důležitý. I když jsme vedli, tak na té tribuně člověka svrbí ruce a říká si, že tohle nebo tamto šlo udělat jinak. Ale samozřejmě je to něco jiného, když je člověk na ledě nebo v hledišti. To se mu to pak mluví. Každopádně každý hokejista chce hrát a sedět na tribuně je vlastně tak trochu utrpení.“