S Treillem si skoro nerozumíme, ale lidsky jsme si hodně sedli, říká kladenský Michal Dragoun

Až v pátém domácím utkání sezóny se kladenští diváci dočkali tříbodového zisku. V souboji posledních týmů tabulky Rytíři nakonec přetlačili Vervu, i když ani teď to neměli jednoduché. Stejně jako v minulých utkáních soupeř v poslední třetině srovnal stav a kladenským příznivcům se již asi vybavovaly scénáře posledních domácích utkání.

Tentokrát ale Kladno dokázalo vedení strhnout ještě jednou na svoji stranu. To tři minuty po vyrovnávací brance napřáhl při rychlém protiútoku na modré Michal Dragoun a prostřelil Francouze v bráně Litvínova. Rytířům tak splněným úkolem určitě spadl kámen ze srdce a v neděli proti Brnu už mohou jít do zápasu s trochu klidnější hlavou.

Až v pátém utkání doma jste poprvé dosáhli na tři body. Je tedy prokletí kladenského ČEZ stadionu konečně prolomeno?
„Snad to nebylo žádné prokletí. Ale i dnes jsme v závěru dělali v obraně chyby. Zase jsme dostali v poslední třetině góly z brankoviště. Pak se tam ale ujmula moje střela a nakonec se to povedlo.“

Přitom první dvě třetiny to bylo hlavně ve hře dozadu výborné, celou dobu jste soupeře k ničemu nepustili. Třetí třetinu jste ale málem opět nezvládli. 
„Já si ale myslím, že to bylo dozadu dobré celý zápas. Pak tam ale na brankovišti přišly dvě šance a dostali jsme z toho dva góly.“

On ale zvláště ten vyrovnávací gól Hanzla byl opět po zmatcích na brankovišti, ve Varech jste takové dostali snad tři jako přes kopírák. Čím si to vysvětlujete?
„Opravdu nevím, nedokážu to říct. Ale je stále začátek sezóny, ale já si myslím, že to odbouráme a že se to změní.“

Možná pomohlo, že ten už tradiční návrat soupeře do zápasu přišel o něco dříve, že byl čas ještě reagovat?
„To je těžko říct, také jsem tu mohl sedět a říkat, že jsme to zase prohráli a bylo by jedno, jestli dříve nebo později. Dnes jsme to prostě v závěru zvládli.“

Je to velká úleva?
„Já sice nemůžu mluvit za ostatní, ale říkali jsme si, že nemůžeme panikařit, že je začátek sezóny. Sice to v té hlavě je, ale nemůžeme z toho být pod tlakem. I po tom vyrovnání bylo ještě dost času, takže jsme se tam s Ruďákem a se Sachou burcovali, že to můžeme ještě rozhodnout a nakonec jsme to i rozhodli.“

Vítězný gól - tam byla základem asi super přihrávka od Libora Procházky, že?
„Říkal jsem, že konečně mi tam puk pěkně přenechal. Šel tam na mě hráč z levé strany, chtěl jsem to hlavně napálit. Dvakrát jsem to před tím vystřelil nad bránu, tak jsem chtěl hlavně o něco níž. A naštěstí jsem to trefil i na tu stranu, co jsem chtěl.“

Doufal jste, že ten váš gól už bude rozhodující, nebo jste se v závěru bál při litvínovském tlaku dalšího vyrovnání?
„Ne, to už jsem věřil, že to musíme udržet, že se to do nekonečna nemůže stále opakovat.“

Zvláště spolu se Sachou Treillem jste letos v extralize utvořili velice údernou a produktivní dvojici. Spolupráce vám asi hodně sedla. 
„Mně přesně takoví spoluhráči vyhovují, kteří umí jít dopředu a kteří to vepředu odbruslí. Já jsem pak za nimi ten bránící centr. Klape nám to, ač je to možná trochu zarážející, protože si prakticky vůbec nerozumíme. Já moc anglicky neumím, Sacha zase česky, ale trávíme spolu hodně času i mimo led, jezdíme spolu autem z Prahy a podle mě jsme si hodně sedli především lidsky.“

V druhé polovině víkendového domácího dvojzápasu vás čeká v neděli Brno.
"Je to možná ještě důležitější zápas. Brno je na tom lépe, možná má i kvalitnější kádr. Oni k nám přijedou určitě vyhrát a to může být naše výhoda.“