S Růžičkou jsem nemluvil dva roky, říká Roman Málek

Ve Slavii odstartoval kariéru, prožil zde největší úspěchy. Před třemi lety dovedl pražský klub až k extraligovému titulu, díky výkonům v červenobílém dresu se dostal na mistrovství světa. To už je ale stará historie. Roman Málek dávno patří Plzni, místo na výsluní tabulky bojuje se svým týmem o účast v play off, v reprezentaci nebyl dva roky. A zápasy proti Slavii, která přijede do Plzně v úterý, prý nebere nijak prestižně. „Už je to dlouho,“ říká Málek.

O víkendu jste byl v Popradu na Utkání hvězd. Nevadí vám, že jste si neodpočinul před důležitými zápasy, které rozhodnou o tom, zda Plzeň postoupí do play off?
„Do výběru extraligy mě zvolili novináři, moc si toho vážím. Program extraligy je nabitý, navíc do Popradu byla docela náročná cesta, ale nenapadlo mě, že bych se z akce omluvil. Taková pozvánka se neodmítá. Už se to nemusí opakovat.“

Do Popradu jste jel autem. Jedním z důvodů, proč jste nevyužil letecké přepravy, prý bylo, že se lítat bojíte. Je to pravda?
„Nemám z lítání panickou hrůzu, ale když si mohu vybrat, raději cestuji autem. Jezdím rád, navíc jsem se nechtěl na nikoho vázat. V neděli večer jsme měli v Plzni trénink, kdybych letěl letadlem, těžko bych ho stíhal.“

To máte pravdu. Letadlo mělo hodinové zpoždění.
„Tak vidíte. Přesně toho jsem se bál.“

Poprad leží na úpatí Vysokých Tater, panorama zasněžených hor přímo vybízelo k lyžování. Nelákalo vás to?
„Já vůbec nelyžuji, takže ne. Radši mám sáňky. Ale pravdou je, že tam bylo nádherně. S manželkou jsme si udělali hezkou procházku.“

Účast na Utkání hvězd je určitým oceněním vašich výkonů v extralize. Jste sám se sebou také spokojený?
„V Plzni se mi chytá dobře. Oblíbil jsem si to tam, jsou tam skvělí diváci. Ale nechci sám sebe hodnotit, to musí někdo jiný.“

Kouč Marek Sýkora si vás nemůže vynachválit, vaše výkony oceňují i novináři a odborníci. Na návrat do reprezentace to ale stále nestačí. Mrzí vás to?
„Určitě. Hrát v národním týmu pro mě vždycky byla čest. Jsem rád, že jsem si reprezentaci vyzkoušel a splnil si tak přání z dětství. Když hrál národní tým, nemohl jsem u televize chybět.“

Nemáte strach, že už nejcennější dres nikdy neobléknete?
„S tím nic nenadělám. Snažím se chytat co nejlíp, když pozvánka přijde, budu šťastný, kdy ne, svět se nezboří. Teď mě hlavně zajímá, abych pomohl Plzni k postupu do play off, aby byla letošní sezona úspěšná. Když nepostoupíme, bude to neúspěch.“

Před dvěma roky jste patřil k stabilním členům národního mužstva. Přemýšlel jste nad tím, proč se s vámi najednou přestalo počítat?
„To je spíš otázky pro trenéry. V extralize je spousta vynikajících gólmanů, určitě je dalších pět brankářů, které mrzí, že nejsou v reprezentaci. Trenér si ale může vybrat jenom dva a záleží na něm, komu věří.“

Vraťme se k extralize. V úterý přivítáte Slavii. Berete tyhle zápasy pořád prestižně?
„Všichni se mě na to pořád ptají, ale vždyť jsou to už dva roky, co jsem tam hrál. Slavia má skoro jiný tým. Beru to tak, že hrajeme s prvním týmem tabulky a potřebujeme získat body. Vše ostatní už je dávno za mnou.“

I rozmíška s Vladimírem Růžičkou? Když hrajete proti Slavii a potkáte ho, pozdravíte se, prohodíte pár slov?
„Já jsem ho nepotkal od mistrovství světa v Praze. To už jsou skoro dva roky. Ale já už bych se o tom raději nebavil...“

Dobře. Tak mi povězte, jaký je rozdíl v tom chytat za Slavii, bojovat na špici tabulky, a nebo za Plzeň či loni Karlovy Vary a prát se o play off?
„Určitě mám v Plzni víc práce, víc si zachytám. Ve Slavii jsem přeci jenom nebyl tolik vytížený. A zatímco tam bylo úspěchem postoupit do finále, v Plzni je to účast v play off. Ale nevadí mi to. Jsem rád, že si pořádně zachytám.“

V Plzni vás letos trénuje Marek Sýkora, pod jehož vedením jste nedokončil angažmá v Rusku a spekulovalo se o sporu mezi vámi. Podle toho, kolik dostáváte v Plzni příležitostí, to asi nebyla pravda?
„Žádný konflikt jsme spolu neměli. Tam to tehdy všechno přišlo z vedení klubu. Ale možná mi předčasný odchod pomohl.“

Už jste v Plzni zdomácněl?
„Od začátku sezony jsem hráčem Plzně, jsem Plzeňák. Líbí se mi tady, Plzeň je hokejové město. Na domácí zápasy chodí pět šest tisíc diváků, na lepší soupeři i sedm nebo osm tisíc lidí, to v extralize není pravidlem. Navíc to mám z Plzně blízko domů.“

Prý jste se s rodinou nastěhovali v Berouně do nového?
„Ano, den před Štědrým dnem. Byly to krásné Vánoce.“

Co synové, jak rostou?
„Starší Románek je docela uličník, mladší Jakub je zase hodnej, takže se to vyrovnává. O zábavu mám doma každopádně postaráno. Je to nádhera.“

Jakub se narodil docela nedávno. Asi si spolu ještě hrát nemohou, že?
„Románkovi je pět, Jakubovi rok, to je velký rozdíl. Ale mají spolu hezký vztah. Roman se o Jakuba pořád stará, ten mu zase stále něco bere. Nenudíme se.“