Před hlasem vlastní krve dal Saku Koivu přednost lákání od kamaráda. V příští sezóně neoblékne dres Minnesoty jako jeho bratr Mikko, nýbrž trikot Anaheimu, kde působí Teemu Selänne. S Kačery se finský útočník dohodl na nové smlouvě za 3,25 miliónu dolarů. “Jsem rád, že se můžu stát členem organizace Ducks. A těším se, že si s Teemu Selännem zahraju celou sezónu,” říká Koivu, který se se svým dobrým přítelem zatím potkával jen na srazech reprezentačního mužstva Suomi.
Canadiens ho draftovali v roce 1993 v prvním kole, ale on ještě dvě sezóny vydržel doma a bil se za TPS Turku. V premiérové zámořské sezóně 1995-96 nevynechal jediný zápas a korunoval ji ziskem 45 bodů, v dalších dvou letech své osobní rekordy ještě vylepšil, přestože ho limitovalo zraněné koleno. V roce 1999 ho Habs jmenovali prvním evropským kapitánem v historii klubu.
Ve funkci vydržel až dosud, čímž se stal po Jeanu Beliveauovi druhým nejdéle sloužícím vedoucím mužstva, ale v sezóně 2001-02 bylo jeho působení spíše symbolické. Kvůli rakovině lymfatického systému se dostal na led až na poslední tři zápasy základní části, v play off vypadli Canadiens ve druhém kole. Finský útočník si odnesl Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji a do dalšího ročníku vstoupil s formou, která mu přinesla rekordních 71 kanadských bodů.
Výluku strávil v mateřském klubu v Turku, poté znovu vedl Montreal. V posledních měsících ale už měl tušení, že jeho působení v klubu slavícím sto let od založení se chýlí ke konci.
“Myslím, že pokud se nedohodneme do 1. července, do Montrealu se nevrátím,” hlásil po vyřazení od Bostonu v úvodním dějství play off. “Uzavřít kariéru v týmu, kde jsem hrál celou dobu, by bylo nádherné, ale je příliš brzy o tom mluvit. Nevím, jaké budou plány vedení.”
Ty byly po ne zcela vydařené sezóně evidentně jiné. Canadiens rozpustili celou elitní formaci (Alexej Kovaljov už je v Ottawě, Chris Higgins v New Yorku, Alex Tanguay si hledá práci) a přivedli místo ní Scotta Gomeze, Briana Giontu a Mikea Cammalleriho. Roztrpčení byste v aktuálních proslovech Saku Koivua ale hledali marně.
“Užíval jsem si každou chvíli, kterou jsem tam strávil. Pro hokej je to skvělé místo. Nebylo to vždycky jednoduché, ale pokaždé zajímavé. Vím, že po letech strávených v Montrealu je ze mě jiný, lepší člověk. Hodně jsem se naučil. Nikdy na tu dobu nezapomenu,” řekl ve středu do telefonu. “Montreal mi bude chybět, měl jsem zde hodně přátel na ledě i mimo něj. První zápas, první gól - to jsou zážitky, které z paměti nevymizí.”
O novém působišti zatím odmítal šířeji hovořit, nechtěl ani příliš rozebírat, jestli bude mít čest nastupovat po boku Teemu Selänneho v jeho definitivně poslední sezóně v National Hockey League.
“Nebudeme v červenci skládat útoky, to je ostatně práce pro trenéry. Faktem ale je, že jsme spolu hráli na olympiádě i na mistrovstvích světa a klapalo nám to. Chtěl bych hrát s Teemuem a jsem si jistý, že by to fungovalo, kdybychom nastupovali v jednom útoku.”
Nabízená smlouva od Minnesoty vypadala “sexy” z pohledu fanoušků Wild těšících se na vzájemnou spolupráci finských sourozenců, Saku Koivu ale nechtěl narušit slibně se rozvíjející bratrovu kariéru tím, že by přitáhl pozornost na sebe.
“Měli zájem a několikrát jsme s vedením mluvili, ale nakonec jsem odmítl spíše z osobních důvodů než proto, že by mi jejich nabídka nevyhovovala,” vysvětluje starší ze synů společného otce. “Měl jsem pocit, že Minnesota je v tuto dobu Mikkuovým místem pro život a on si zde chtěl vybudovat vlastní pověst. Když jsem s ním o tom mluvil, naprosto souhlasil.”
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718