Růžička a Znarok. Dva trenéři před stejnou výzvou, ale i kamarádi. Známe se od šestnácti, vzpomínají

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Oba bývali výbornými útočníky, oba nyní stojí na střídačkách reprezentačních výběrů. Vladimír Růžička (na snímku). A Oleg Znarok. Jeden vede českou reprezentaci, druhý ruskou sbornou. Mají podobný styl práce, pro svěřence jsou ohromnými autoritami, spojuje je i velká výzva. Mají svým národním týmům vrátit medailovou radost po zpackané olympiádě v Soči. Málokoho ale napadne, že ti dva se znají už roky. "Jo potkáváme se od juniorských výběrů," říká znarok. Růžička potvrzuje: "Poprvé si Olega vybavuju, když jsem hrál za šestnáctku," dodává.

Špičkový hokejista potká během kariéry hromadu spoluhráčů či soupeřů. Někdo vám zůstane v hlavě, u jiných si ani nevybavíte, kdy přesně jste spolu přeskakovali mantinel. Jenže to není případ současných reprezentačních koučů. "Vláďu si pamatuju moc dobře. Byl skvělý hráč, dával nám góly," povídá Znarok a v očích mu vidíte jiskry. Při zmínce o Růžičkovi se okamžitě vstřícně rozesměje.

Olympijský vítěz z Nagana připouští, že ho Oleg jako hokejista upoutal. "Upoutal mě tím, jak se dokázal prosadit. Jsme stejný ročník, pravidelně jsme proti sobě nastupovali. Znarok se nedostal na mistrovství světa dospělých, ale v juniorech byl výborný!" uznává. Všechno to bylo ještě za časů socialismu. Růžička hájil barvy federálního Československa, Znarok válel v útoku mladé sovětské sborné. Ruský rodák je větší cestovatel, později reprezentoval Lotyšsko a v současnosti má německé občanství.

Hokejové dráhy obou útočníků se později vydaly jiným směrem. "Když jsem byl v nároďáku, Znaroka si nevybavuju. Panovala velká konkurence, Sověti sestavu skoro neměnili. Ale hrál vážně dobře," chválí Růžička. Znarok oplácí podobně. "Vláďa nám pokaždé dal nějakou branku. Vynikal, dokázal si najít cestu, jak nám to znepříjemnit. Sice jsme hrávali oba v útoku, ovšem párkrát jsme se na ledě potkali," říká. Český kouč si vybavuje, že Znarok uměl i přitvrdit. "Byl v soubojích hodně nepříjemný," usmívá se.

Ti dva si postupem času padli do oka. "Soupeřili jsme až do dvacítky, známe se od 16 let," tvrdí Znarok. Podle Růžičky jeden druhého na dálku sledoval. "Vždycky jsme o sobě věděli. Třeba jsme neměli možnost se delší dobu vidět, ale pak jsme se potkali a hned si měli co říci," vykládá. Celé roky udržovali kontakt. "Ne nějak těsný. Když se však naskytla možnost, pokaždé jsme se pozdravili a prohodili pár slov," dodává Znarok.

Komunikace mezi nimi - to je přitom kapitola sama pro sebe. Znarok neumí anglicky. Před časem s nadsázkou vzpomínal, jak ho tahle skutečnost připravila o angažmá v NHL. "Hrál jsem na farmě Bostonu, bylo to po rozpadu Sovětského svazu. Dali mi návrh smlouvy, jenže já odmítl. Vítě proč? Částka mi připadala nízká. Po letech ke mně přišel kamarád, já mu ten papír ukázal. A on prý: proč jsi tehdy nepodepsal? Přeložil mi to, byl jsem v šoku. Myslel jsem, že jde o roční plat, ono to ale bylo jen na měsíc!" vyprávěl Znarok.

Vladimír Růžička měl ve škole kdysi ruštinu, základní slovíčka si dodnes vybaví. "Když se s Olegem bavíme, je to směs češtiny, ruštiny a angličtiny. Museli byste nás slyšet," chechtá se. Nicméně společnou nit vždycky najdou. "Probereme, co je nového, pokecáme - samozřejmě hlavně o hokeji," reaguje Znarok. Jejich rodiny se neznají, kamarádi se v soukromí nestýkají. Ale třeba na to jednou dojde.

Je zajímavé, že ti dva se nikdy nesešli ani v jednom klubu. Moc nechybělo a vyšlo by to v Bostonu. "Vím, že Oleg působil na farmě Bruins. Já byl v prvním týmu, ale tam jsme spolu nebyli," pátrá pamětí Růžička. Znarok posléze odešel do Německa, svého času krátce vypomohl Vítkovicím v play off. Jenomže Růžičku v extralize ještě nestihl. Bylo to na jaře 1994, mistr světa tehdy pomáhal Slavii k postupu z první národní ligy.

Pak na sebe naráželi až jako trenéři. Růžička vedl náš národní tým, Znarok zase lotyšský. Rodák z ruského městečka Usť-Katav, který je o půl roku starší než český kamarád, přijal už jako hráč lotyšské občanství. Reprezentoval, jako útočník byl na třech světových šampionátech elitní kategorie, pak u mužstva Pobaltské republiky nastoupil coby kouč. S Růžičkou zápasil Znarok hlavně na olympiádě ve Vancouveru. Tehdy málem Lotyši způsobili senzaci, z osmifinále je vyřadil až gól Davida Krejčího v prodloužení.

Jak ti dva dokázali ničit obrany protivníků, jsou úspěšní i na střídačkách. "Vláďa -- to je super kouč, že se ptáte," reaguje Znarok. Také on vzápětí vyslechne kompliment. "Oleg je výborný trenér. Dvakrát vyhrál Gagarinův pohár, což je skvělý úspěch. Možná by se to povedlo i potřetí, ale měl to těžké. Po vítězství je pokaždé málo času na přípravu. Teď šel k reprezentaci, kde se od něj hodně očekává. To však platí i u nás," upozorňuje Růžička.

Ti dva jsou si hodně podobní v gestech, pracovním nasazením, přímým vystupováním. Na ledě dávali mraky gólů, vynikali. Svého času nosili knírky. Teď jsou z nich špičkoví trenéři. "A myslím, že máme i společný humor," reaguje český kouč. Na Švédských hokejových hrách Znaroka zatím nepotkal, aby se pozdravili. Ale příležitost se určitě najde - patrně až po vzájemném utkání, které bude na ostří nože. Jako kdysi v juniorech.

"Na dálku se sledujeme. Když jsem byl jmenován k reprezentaci, Oleg mi gratuloval. To samé pak já jemu," zmiňuje Růžička. Jejich pohled na hokej a na život je podobný, i to možná oba spojuje. "Musím říci, že se mi na Znarokovi líbí jedna věc - není namachrovaný jako někteří jiní trenéři. Třeba z Ameriky nebo Kanady. Když se potkáme, v klidu se bavíme. Je to normální člověk," vzkazuje závěrem Růžička.