Rusy jsme přehráli. Naše touha po vítězství byla mnohem silnější, konstatuje Václav Sýkora

Ani v pátém vystoupení na 75. světovém šampionátu nenašli hokejisté České republiky přemožitele. Mužstvo trenéra Aloise Hadamczika zvládlo třaskavý souboj s Ruskem a po výhře 3:2 si zajistilo postup do čtvrtfinále z první příčky. Češi navázali na vynikajíci výkony ze zápasů s Finy a Slováky, po většinu hrací doby svého soupeře přehrávali. Do černého mířili v první třetině Jakub Voráček s Jaromírem Jágrem, třetí gól přidal v úvodu závěrečného dějství ze samostatného nájezdu Tomáše Plekanec. "Je to zasloužené vítězství, prokázali jsme větší touhu po úspěchu," hodnotí respektovaný kouč Václav Sýkora.

"Utkání se mi moc líbilo. Myslím, že jsme viděli zápas, který svou úrovní odpovídal světovému šampionátu. Hrál se rychlý a zajímavý hokej, ve kterém nechybělo napětí a emoce. K vidění bylo prakticky všechno, hezké góly, důrazné souboje i obětavost jednotlivých hráčů. Velice důležité bylo, že jsme zvládli první třetinu, ve kterém národní tým soupeře výrazně přehrával. Díky dvěma gólům jsme se uklidnili a měli nad zápasem kontrolu.

Ve druhé části se situace po zákrocích Jevgenije Arťuchina trochu změnila, zranění dvou hráčů se na českých hokejistech podepsalo, Rusové se dostali do hry a dokázali snížit. Bylo důležité, že jsme ve druhé třetině neinkasovali vyrovnávací branku, pak bychom to měli hodně těžké. Nástup do třetí části byl z českého pohledu výborný, Plekancův gól z trestného střílení se v kontextu celého utkání ukázal jako zlomový.

Národní tým se po něm uklidnil, hráčům se vždy hraje mnohem lépe, když mají náskok dvou branek. Rusové naopak působili zaskočeně, ten gól je srazil trochu dolů. S blížícím se závěrem utkání se trochu oklepali a naše mužstvo zatlačili do defenzivy. Je to logické, soupeř už neměl co ztratit, vrhnul proto všechny síly do útoku. Reprezentace si však zasloužení velkou pochvalu za to, jak utkání odbojovala.

S výjimkou deseti minut ve druhé třetině jsme byli lepším mužstvem, vítězství je tak jednoznačně zasloužené. Hráči prokázali mnohem větší touhu po úspěchu. Líbilo se mi, s jakým nasazením a obětavostí jsme odehráli každé střídaní, nikdo nevypustil jediný souboj, mužstvo příkladně bojoval. Nakonec je ta výhra trochu hořká, protože zápas nedohráli Karel Rachůnek s Milanem Michálkem.

Oba zranil ve druhé třetině Jevgenij Arťuchin. Toho jsem měl možnost vést v této sezoně v Petrohradu, pohled na něj je trochu dvojsečný. V mnoha našich zápasech v lize byl pro mužstvo nesmírně platným hráčem, dokáže vstřelit gól nebo připravit šanci spoluhráči. Při hře se snaží maximálně využívat své robustní postavy, to někdy vede k tomu, že to v zápase přežene.

Pokud se vrátíme ke třem zákrokům ve druhé třetině, ten první na Karla Rachůnka v obranné třetině byl dle mého čistý. Náš obránce odehrával kotouč, Arťuchin ho dohrál. Následující zákrok na Milana Michálka ve středu hřiště byl jednoznačným faulem, ruský útočník za něj byl vyloučen na dvě minuty, trest však mohl být mnohem větší. Bylo jasně patrné, že se na trefení Michálka připravoval. Nejhorší však byl zákrok na Rachůnka v naší útočné třetině.

Arťuchin trefil českého obránce po odehrání kotouče, to byl jednoznačný faul. Pro mě z nepochopitelných důvodů to rozhodčí vůbec nepotrestali. Rachůnek utrpěl tržnou ránu na hlavě, tu mu však náraz ruského útočníka, ale pád na led bez helmy. Každopádně to mělo být rozhodně potrestáno. Trenéři to s Arťuchinem nemají jednoduché, v některých situacích je opravdu těžké ho ukočírovat.

On si je vědom své ohromné fyzické síly, snaží se jí proto ve hře co nejčastěji uplatňovat. Kolikrát se proto dopustí zákroků, které jsou hodně nebezpečné. Na druhou stranu si v některých soubojích počíná čistě, ale díky své obrovské síle to na první pohled může působit jako nedovolené zákroky. Nezbývá než doufat, že zranění českých hráčů nebudou vážná. Oba totiž zatím na turnaji hráli výborně, pro národní tým by to byla velká ztráta."