Rudolf Huna bere porážku na sebe. Vyložené šance musím proměňovat, přiznal

Již je jisté, že se čtvrtfinálová partie mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi ještě jednou přestěhuje na jih Čech. Hráči Mountfieldu totiž zvítězili ve druhém ze série tří měření sil na ostravském ledě a na cestě za vítězstvím 3:1 byly klíčové zejména dva kuriózní góly v kombinaci s trestuhodným zahozením megašance vítkovického Rudolfa Huny (na snímku) na vyrovnání výsledku za stavu 1:2, v době, kdy Vítkovice byly ve velkém laufu.

Jenže potíží Ostravanů byl také fakt, že dobrých 40 minut byli na ledě v podstatě neviditelní. Jednou z příčin byl psychický otřes, který přinesly dvě úvodní branky Českých Budějovic. Nejenže první padla už po 83 vteřinách hry, i způsob jejího dosažení byl srážející – Kolarz skóroval z rohu za vítkovickou brankou, gól na 0:2 si zase domácí dali ve druhé třetině sami.

„Určitě bych si měl tyčku pohlídat,“ nevyhýbal se zodpovědnosti za otevírací gól brankář domácích Roman Málek. „Bylo to velmi rychlé. Než jsem si k tyčce stoupnul, Kolarz mě trefil z pozice v rohu do stehna a vlítlo to do brány. Kolikrát mě to trefí a odrazí se to do hřiště nebo třeba mně do břicha. Teď to byl gól,“ smutnil.

Příliš dobře se Málkovi nehodnotila ani druhá gólová situace. „Já vyrazil střelu lapačkou nad sebe, Malík to chtěl ode mě odehrát pryč, jenže mě trefil do ramene, od kterého se puk odrazil do branky,“ popsal Malíkův osudný zásah rukavicí.

Slovenský reprezentační útočník Rudolf Huna měl o vině na prohře čtvrtého utkání série názor jasný. „Takové góly, jaké jsme dostali, zkrátka padají. Romana Málka z nich rozhodně nemůžeme vinit, v zápase se vyskytla spousta situací, ve kterých nás Roman podržel,“ říkal Huna. „Tento zápas beru na sebe, protože šance, jaké jsem měl, musím proměňovat,“ uvědomoval si.

Narážel přitom na způsob, jakým zazdil brankovou šanci na počátku dvaapadesáté minuty, jen půl minuty poté, co Vítkovicím zavelel do závěrečného tlaku Lukáš Klimek kontaktní brankou po skvělém sólu přes celé hřiště.

Z vhazování ve středovém bodu po vstřelné brance vytěžili puk hosté, nahodili jej do útočného pásma, ovšem po krátkém boji o kotouč u vítkovické střídačky naprosto propadli a nechali Káňu s Burgerem přečíslit jediného obránce Nováka. Burger nabídnul vyrovnání Káňovi, jenže ten trefil jen brankáře Kováře, který pak v kleče sledoval, jak s příležitostí cílit do odkryté klece naloží Huna. Přestřelil.

Ale v pálení příležitostí nebyl Huna s Káňou sám. Skórovat mohli i Ujčík a znovu Klimek, jenže další recept na Jakuba Kováře nenalezl žádný ze jmenovaných a Vítkovice následně inkasovaly třetí gól do prázdné brány.

Kde hledat příčiny vítkovického nezdaru a matného výkonu v prvních dvou třetinách? „Z mého pohledu myslím, že Budějovicím pomohl první gól, hrálo se jim pak o poznání líp, nás to zase srazilo, to bylo hodně znát,“ soudil Roman Málek. „Ve třetí třetině jsme byli jasně lepší a mohli dát vyrovnávací gól, bohužel se tak nestalo,“ litoval.

„Do většího tempa nás dostalo stažení hry na tři formace, z toho vyplývala aktivita v poslední třetině, možná to bylo i tím, že se České Budějovice více stáhly dozadu a více se zaměřovaly na obranu,“ uvažoval zase Rudolf Huna. „Věřili jsme, že si prodloužení vynutíme. Tentokrát opět vyhrál tým, co dal první branku, musíme se proto dobře připravit na pátek, abychom jí vstřelili my,“ uzavřel následně.