Roman Pšurný ukončil dlouhé čekání na gól při střeleckých manévrech proti Boleslavi

Odchovanec zlínského hokeje Roman Pšurný (na snímku) se narodil 23. února před čtyřiadvaceti léty o deset minut později než jeho dvojče Michal, který je rovněž křídelní útočník. Bratři z Valašska letos společně naskočili coby nové tváře do přípravy českobudějovického Mountfieldu. V utkáních na červencovém a srpnovém ledě se moc často nepotkávali, ve stejné formaci nastoupili pouze jednou. Dílem proto, že trenéři Výborný a Kupka kombinují sestavu a hledají optimální složení jednotlivých formací, dílem proto, že bratrskou dvojici pronásledují zdravotní trable. Roman Pšurný se při střeleckých manévrech proti Mladé Boleslavi alespoň dočkal prvního gólu v dresu Jihočechů.

Mladší ze sourozenců Pšurných se v přátelském utkání pod střechou Budvar arény trefil za záda boleslavského gólmana Schwarze a přispěl k vysokému vítězství budějovického mužstva v poměru 8:2. Jeho zásah v osmé minutě úvodní třetiny po spolupráci s Mertlem a Kašpaříkem znamenal vedení 2:0. „Puk v brankovišti poskakoval a odrazil se mi přímo pod nohy, v tu chvíli na mě zívala prázdná brána,“ nedělal si přehnané zásluhy.

Premiérová trefa v jihočeských barvách přinesla střelci úlevu. „Malinko to nade mnou už viselo a teď to konečně ze mne spadlo,“ ulevil si. „Čekání na gól bylo opravdu dlouhé, myslím, že tohle byl sedmý zápas,“ pokoušel se o přesný výpočet.

Souboj s Boleslaví se mu hodnotil dobře. „Řekl bych, že to byl jeden ze dvou nebo tří nejlepších zápasů v dosavadní přípravě. Podávali jsme dobré výkony i předtím, měli jsme šance, ale důraz nebyl takový a nevyjádřili jsme to gólově. Dneska jsme se tlačili do brány a hodně stříleli, ve třetí třetině tam byly hezké góly na jeden dotek. Celý zápas jsme šli za vítězstvím a potěšili jsme fanoušky,“ nepochyboval.

Do posledního utkání před odjezdem na turné do Švýcarska nasadili Jihočeši sestavu, s níž počítají pro extraligové boje; chyběli pouze marodi Pletka a Michal Pšurný. „Brácha si včera na tréninku narazil kyčel o mantinel,“ hlásil Roman. „Do rána se jeho stav zhoršil a měl potíže s chůzí, proto nenastoupil.“

S výjimkou sezony 2008 – 09, kterou Roman odehrál ve Zlíně a v závěru pomáhal Boleslavi s udržením, zatímco Michal se přesunul do Ústí nad Labem, absolvovali zlínští bratři prakticky celou dosavadní kariéru společně. Angažmá v Mountfieldu by na tom nemělo nic měnit.

„Počítali jsme, že budeme nastupovat vedle sebe, ale zatím to situace nedovolila. Nejdřív jsem byl zraněný já, na tři týdny mě vyřadily natažené vazy v kotníku. Teď je zraněný brácha. Ve stejné lajně jsme si zahráli pouze jednou, ale nejsme tady od toho, abychom určovali sestavu. Neděláme z toho vědu,“ postavil se Roman s nadhledem k zatím nesplněnému přání.

Bratři v budějovickém triku by se rádi prosadili v extralize natrvalo. „Určitě máme herní nedostatky a děláme na tom, abychom do ostrého startu sezony vyladili formu,“ uvedl Roman sportovně. „Pro mě to bude čtvrtá sezona ve čtvrtém dresu, takže jsem pořád na cestách a ještě mi bude asi chvilku trvat, než si to všechno sedne,“ připomněl, že kromě mateřského Zlína hájil rovněž barvy Ústí nad Labem, Mladé Boleslavi, Třebíče a Prostějova. Roman a Michal Pšurní zůstávají kmenovými hráči zlínského klubu.

Do jihočeské metropole zamířili na roční hostování poté, co uplynulou sezonu strávili v prvoligovém Ústí. „Do ústeckého týmu jsme šli s tím, že buď pomůžeme vybojovat extraligu nebo se přes Ústí do nejvyšší soutěže nějak zpátky dostaneme. Pořád mě malinko mrzí, že jsme ten postup na severu Čech nezvládli, protože jsme byli od baráže velmi blízko. Ale už je to pryč a nedá se to vrátit. Když přišla nabídka z Mountfieldu, tak jsme neváhali,“ doplnil Roman Pšurný.