Role kapitána? Není to nic nového, kluky bych stejně hecoval, směje se Bohumil Jank

Zahrál si extraligu dospělých, v Táboře vyzkoušel první ligu. Českobudějovický obránce Bohumil Jank patří v letošní reprezentaci osmnáctiletých k hráčům s největším počtem zkušeností, ostatně o start na juniorském šampionátu se snažil už loni. Ani proto nepřekvapilo, že právě šikovný bek bude kapitánem výběru na mistrovství světa v Minsku. "Kluci si mě zvolili, vážím si toho, ale nemyslím, že by to bylo něco nového. Pro mě se nic podstatného nemění. Kluky bych hecoval stejně, s céčkem na dresu to budu dělat dvojnásob," konstatuje.

Jank se stane prostředníkem mezi týmem a trenéry, spoluhráče chce strhávat výkonem i povzbuzováním na střídačce či v kabině. Sám se už nemůže dočkat na ostrý start turnaje. "Těším se moc, jsem na atmosféru šampionátu hodně zvědav. Loni mi nominace utekla, tak si chci mistrovství světa užít," říká. Před rokem byl Jank součástí širšího kádru ročníku 1991, ovšem do Spojených států tehdy neodletěl. "Mám určitou zkušenost, i když ne přímo se šampionátem. Ale před startem přípravy jsem věděl, co čekat. Jak je to důležité," dodává.

Když přijde řeč na šance českého týmu, hovoří vyrovnaně. "Bude záležet hlavně na nás. Potřebujeme si dávat pozor na vyloučení, protože každý faul může mít velký vliv na výsledek. Když jsme byli v únoru na turnaji v Minsku, třeba proti Rusům jsme si ověřili, že se s nimi dá za vyváženého počtu hrát. V pěti jsme to zvládali, tehdy rozhodly přesilovky a oslabení," upozorňuje.

Zmíněné klání jednak posloužila českým nadějím jako vhodné srovnání výkonnosti, jednak jim ukázalo, kde se bude hrát mistrovství světa. "Zázemí v Minsku bylo dobré. Kvalitní hotel, prostorná šatna. Když jsme dali večer vyprat věci, ráno jsme je měli suché. Myslím, že se nemusíme ničeho bát. Jestli by se našla nějaká drobnost, tak to bylo snad jen jídlo. Připadalo nám pořád stejné."

Během akce měli čeští mladíci možnost poznat také běloruskou metropoli. "Moc času nebylo, ovšem když byl volný den, zavezli nás pořadatelé do centra. Prošli jsme si ulice Minsku, je to hezké město. Nenajdete tam jen paneláky, ale také staré budovy, památky," říká. Šampionát osmnáctek už se tam jednou konal, v roce 1986 vybojovali Schwarz, Šmíd, Polák, Krejčí, Sobotka, Frolík, Birner a spol bronzové medaile.

Letošní výběr nečeká v základní skupině lehký úkol. Začne s Rusy, pak má Slováky, Lotyše a nakonec Finy. "Proti Rusku je hodně důležité nefaulovat, oni mají opravdu dobré přesilovky. Se Slováky to bude možná klíčový zápas. Když uspějeme, přiblížíme se postupu. V dalším utkání nesmíme podcenit Lotyše. Je to nevyzpytatelný soupeř, v únoru jsme hráli s Bělorusy, kteří nás pořádně prověřili. A závěr s Finy? Vidím to padesát na padesát. Chtělo by to dát první gól, dostat se do vedení," uvažuje o jednotlivých zápasech ve skupině.

Svěřenci trenérů Kopeckého a Juříka vědí, kdo jim bude stát v cestě. S výjimkou Lotyšů nastoupili během sezony proti všem týmům. "Je to výhoda. Víme, co čekat, jak se připravit. Rozhodovat bude momentální forma," uvědomuje si. Všichni účastníci mají zhruba stejné podmínky. "V hlavní aréně není dostatečný počet šaten. Nevím přesně, ale možná nás dají do vedlejší haly. V únoru to tak bylo, vždycky jsme se oblékli do výstroje a pak s bruslemi v rukách přešli do šatny u ledu, kde jsme se přezuli. Tohle je možná trošku nezvyklé, ale nás to nesmí zaskočit," přemítá.

Jank už toho na svůj věk stihl s hokejem docela dost. Hrál v mládežnických kategoriích, okusil elitní soutěže dospělých. "Dostal jsem šanci v extralize, což bylo samozřejmě skvělé. Měl jsem štěstí na spoluhráče. Uklidňovali mě, povzbuzovali. Hlavně Franta Ptáček, s nímž jsem hrál. Hodně mi to usnadnil," děkuje na dálku. Progresivní bek nastupoval také za Tábor. "Další výborná zkušenost. Na začátku jsme hrál přesilovky i oslabení, pro můj růst to bylo výborné," kvituje.

Zatímco řada jiných talentů loni odešla za Atlantik, Jank zůstal. Chtěl se zdokonalovat v domácícm prostředí. Brzy ale začne řešit nové dilema. Setrvat dál? Nebo se přesunout za Atlantik? "Sám nevím, co bude. Kdybych uspěl v draftu NHL, záležerlo by na přání klubu. Ale na to teď nemyslím. Podstatné jsou osmnáctky. Tam musíme zabrat, udělat výsledek. Když se daří týmu, kluby pak mohou chtít víc hráčů. Šanci zvyšují především společné úspěchy," má jasno závěrem.