Rok od roku si play off víc užívám, přiznává veterán Radek Haman

Ve znojemském kádru je po Jiřím Dopitovi druhým nejzkušenějším hráčem. Náročný program zápasů play off dá pořádně zabrat i mnohem mladším borcům, než je Radek Haman. Před pátým čtvrtfinálovým duelem s Vítkovicemi se prý ale šestatřicetiletý útočník cítí svěží jako rybička. „V neděli ráno jsem byl zbitý jak pes. Jenže večer jsme vyhráli a únava rychle zmizela. Sil mám stejně jako na začátku série,“ usmívá se veterán v dresu Orlů.

Co jste v neděli vylepšili oproti sobotnímu duelu?
„Jednoznačně pohyb! Přišlo mi, že všechny tři předchozí zápasy jsme odehráli tak nějak zakřiknutě. Asi z přemíry snahy. Působili jsme unavenějším dojmem. Ale v neděli jsme konečně pořádně bruslili.“

Ve vaší sérii zatím padá velmi málo branek. Maximum jsou čtyři góly na zápas. Čím to je?
„Oba týmy mají výborné brankáře a důsledně dodržují pokyny trenérů. Prostě to není tak otevřený hokej jako v základní části. Takhle se play off jednoduše hraje.“

Na to, jak padá málo gólů a jak vyrovnané byly všechny duely, je s podivem, že ještě nedošlo na samostatné nájezdy, co říkáte?
„Co není, může být. Série bude vyrovnaná do konce a víc branek se asi nedočkáme. Nijak speciálně se na nájezdy sice nepřipravujeme, ale po každém tréninku si je celé mužstvo vyzkoušíme.“

Co kdyby rozhodovaly penalty o postupu v posledním sedmém zápase, jako před dvěma lety se Slavií?
„Nebál bych se toho. My už jsme v sedmém zápase vypadli na penalty, po prodloužení i v základní hrací době, jiná varianta než vítězství nám nezbývá.“

Vy nepatříte mezi elitní střelce. Troufl byste si na klíčový nájezd?
„Nevadilo by mi to. V takových situacích jde hlavně o psychiku a já už mám něco za sebou. Myslím, že bych si dokázal odůvodnit, že je to jenom hokej a nejde o život. Daleko horší tlak musí cítit rozený střelec, od něhož se čeká, že dá gól. Mně by se kolena nerozklepala.“

Souboje s Vítkovicemi zatím nejsou tak vyhrocené jako třeba série mezi Spartou a Zlínem nebo Slavie s Třincem. Co za tím vězí?
„My i Vítkovičtí si asi dobře uvědomujeme, že současný trend posuzování faulů je velice přísný a snažíme se co nejvíce vyvarovat nedovolených zákroků. Emoce samozřejmě k hokeji patří, ale člověk musí nejdříve zvážit, jak tím prospěje nebo neprospěje mužstvu.“

Abyste postoupili, musíte v Ostravě bezpodmínečně ještě minimálně jednou vyhrát, což už se vám jednou podařilo. Kudy vede cesta k dalšímu úspěchu?
„Nic speciálního se asi vymyslet nedá, čeká nás už devátý vzájemný zápas v letošní sezoně, obě mužstva se mohou jen těžko něčím překvapit. Myslím si, že rozhodovat budou přesilovky a to souvisí s předchozí otázkou. Musíme se snažit nefaulovat a trestat vyloučení soupeře.“

Patříte k nejzkušenějším hráčům celé série. Jak po tolika odehraných letech play off prožíváte?
„Rok od roku si ho víc vážím a snažím si ho pořádně užít. Beru to jako odměnu za práci v celé sezoně. A také jsem zjistil, že čím dál víc toužím po úspěchu.“

Na konci kariéry byste si ho asi vychutnal úplně jinak než před patnácti lety s Jihlavou, že?
„To by bylo nesrovnatelné. Tehdy jsem byl mladý, ať člověk chtěl nebo ne, myslel si, že se mu to v kariéře podaří ještě alespoň třikrát zopakovat. Jenže časem zjistí, že to není tak jednoduché. Teď bych si toho mnohem víc vážil.“

Součástí play off jsou různé rituály. Jiří Dopita si třeba obarvil bradku. Co vy?
„Stejně jako zbytek mužstva, nechal jsme si udělat melír. Jirka jak známo vlasy nemá, tak to vyřešil těmi vousy. Někteří kluci mají na hlavě i zářivější barvy než jen blonďatý přeliv.“

Vy jste o „lepší“ barvičce nepřemýšlel?
„Já už jsem táta od rodiny, takový extrém si nemohu dovolit, co kdybych musel na třídní schůzku? Stačí, že nás syn s manželkou přemluvil, že si na léto také bude moci nechat udělat melír.“

Jak jinak vaše rodina pociťuje, že hrajete play off?
„Doma trávím daleko méně času. Bydlím v Brně, když hrajeme zápasy, ze Znojma se mi nevyplatí jezdit domů. Vždycky se tam jenom otočím, naberu čisté věci a zase spěchám do Znojma. Během play off jsem s rodinou převážně v telefonickém kontaktu.“

Jak relaxujete během volných dnů, kdy se nehraje?
„Pokud nejdeme vůbec na led, jako třeba dnes, tak se pořádně vyspím, pak se projedu na rotopedu, abych si trochu protáhl tělo. A jinak jsem doma, s rodinou. S manželkou si dáme kávu, projdeme se venku. Nic zvláštního nedělám.“

S přibývajícím počtem zápasů ubývají síly, ve vašem věku asi obzvlášť. Máte jich ještě dostatek?
„Dnes jsem na tom skvěle. V neděli ráno po sobotní porážce jsem byl zbitý jako pes, ale po včerejším vítězství zmizela únava velice rychle. Sil mám stejně jako na začátku série, tělo je při chuti.“