Robert Reichel si v letadle zavzpomínal na staré časy, ze situace v Litvínově mu je smutno

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) S národním týmem v minulosti pravidelně vyrážel na reprezentační akce, tentokrát ale seděl v leteckém speciálu směr Stockholm už jako trenér reprezentační šestnáctky. "Trošku jsem si zavzpomínal na staré časy, ale už jsou pryč," říká s nadhledem Robert Reichel. Bez stopy lítosti. Coby kapitán dovedl elitní výběr k titulům mistrů světa, nyní koučuje nejmladší národní tým a mladé naděje chystá na špičkový hokej. "Baví mě to. Vždycky jsem dělal všechno naplno, chci ty kluky něco naučit," dodává odhodlaně.

Reichel je srdcař. Klidně by mohl sedět někde v ústraní a kochat se z úspěchů, kterých dosáhl. Jenže to on nedokáže. Potřebuje být ve víru dění, olympijského vítěze z Nagana chytla trenéřina. Jednak doma v Litvínově pracuje u mládeže, jednak má na starost reprezentační šestnáctku. S ní právě dorazil do švédského Sundsvallu, kde o víkendu proběhne tradiční turnaj čtyř za účasti České republiky, Ruska, Finska a domácího Švédska.

Výprava cestovala na sever Evropy s národním týmem dospělých, což Reichel kvituje. "Pro ty naše mladé kluky je to skvělé. Mohou vidět idoly na vlastní oči, když budou tvrdě makat, jednou v tom letadle budou sedět taky. Jsem přesvědčen o tom, že někteří na to mají," pálí upřímně. Při přesunu probíral Reichel aktuální dění s kolegy trenéry a hlavně se šéfem sportovního úseku svazu Slavomírem Lenerem, na letišti ve Stockholmu krátce klábosil také s Petrem Nedvědem.

Oba jsou vrstevníci, jenže zatímco Reichel už s vrcholovým hokejem skončil, Nedvěd stále válí. "Méďa je stejný ročník jako já, má něco odehráno. Svým způsobem měl smůlu, že reprezentoval Kanadu a pak nemohl hrát za náš nároďák. V extralize je výborný, stejně jako další kluci naši generace. Nevím, ale připadá mi, že to je trošku ostuda pro ty mladší," rýpne si lehce.

Někdejší skvělý utočník Calgary, New York Islanders, Phoenixu nebo Toronta je dneska na druhé straně barikády. Jako trenér se snaží o to, aby měl český hokej výsledky na mládežnické úrovni a aby neustále získával další kvalitní osobnosti. "Se šestnáctkou jsem začal dělat loni, měli jsme letní soustředění, pak se nám povedlo vyhrát těžký turnaj v Salcburku, kde jsme dvakrát porazili Rusy,"připomíná.

Jenomže slibný rozjezd vystřídaly slabší výsledky. "Už v listopadu proti Švýcarům to nebylo ono, v prosinci nás pak přejeli Rusové," povzdechne si. Příčina? "Nechci nikoho kritizovat, ale hráči nepřijeli z klubů dostatečně připraveni. Vidíme tam určitý propad, ale hokejový svaz se pokouší situaci řešit. Je to každopádně k zamyšlení." Reichel se snaží najít cestu ke zlepšení i tím, že hodlá se svěřenci v častějším kontaktu.

Šestnáctka už letos podstoupila několik minikempů, bude v tom pokračovat. "V dubnu jsme měli mít akci, ale řekl jsem, že ji klidně oželím. Ať raději ušetříme peníze a vynaložíme je příští sezonu na to, abychom mohli mít aspoň jednou měsíčně hráče k dispozici," naznačuje. Základem všeho je podle něj tréninkový proces. "Pokud hráči nebudou dělat potřebné věci, máme problém," hlásí. Při nominaci už tohle hledisko zohlednil. "Je tady navíc fakt, že naše soutěže jsou trošku něco jiného než mezinárodní hokej. V lize si jeden hráč vede dominantním způsobem, ovšem v reprezentaci se neprosadil. Teď s námi ve Švédsku není," dodává.

Je cítit, že tím hodně žije. Reichel si kdysi tuhle cestu sám prošlápl, už v šestnácti letech zářil mezi dospělými. Ale k talentu přidal dřinu a také ohromné nasazení. "Říkalo se, že naši generaci hnala touha dostat se ven, ale myslím, že dnešní kluci to mají snazší. V NHL tehdy působilo 21 týmů, Evropané měli těžší pozici, dalším klukům jsme to trošku otevřeli. Dneska hodně hráčů odchází do Ruska, dává přednost penězům, uspokojí se," připomíná.

Robert Reichel na dálku pochopietlně sleduje také situaci v Litvínově. Slavný klub letos neprožívá dobré období, pohybuje se mimo elitní desítku, Krušnohorci v úterý už podruhé v této sezoně měnili trenéry. Co na to klubová ikona? Pro Reichla je to ožehavé téma. "V Litvínově chodím na hokej, dívám se. A musím říci, že výměna trenéra nic neřeší," konstatuje nejprve.

Zajímavé povídání najednou v jeho podání přestává mít spád. Je vidět, že ho litvínovské dění trápí. "Je mi z toho smutno. Nechci nikoho špinit, ale někteří lidé by se nad sebou měli zamyslet. Přeju si jediné - aby Litvínov nespadl. Situace není dobrá," povídá. Na námitku, že se jedná o klub jeho srdce, jen pokrčí rameny. "Byl to můj klub, to říkám na rovinu. Nebudeme si nic namlouvat, není to dobré," dodá ještě. Každý tuší, kam jeho slova míří. "Ale nezlobte se, víc říkat nebudu," uzavírá.