Rick Nash se stal tváří nové verze videohry NHL, podílel se i na jejím vývoji

Ovečkin, Iginla, Zetterberg. Každý rok se objevuje celý seznam kandidátů na tvář pro další verzi populární videohry NHL. Rick Nash (na snímku) byl jedním z finalistů po několik minulých let, nyní se dočká. Podobně jako si muzikanti cení svého obrázku na titulní stránce časopisu Rolling Stone, považují si hokejisté nominace na obal známé počítačové hry.

„Mé idoly byly na obalech videoher, když jsem vyrůstal,“ neskrývá elitní útočník Blue Jackets, jenž se dočkal konečného potvrzení nominace v polovině května.

Důvodů pro jeho výběr bylo několik. Je to mladý hráč a silná osobnost; současně je sám fanatikem videoher. Nadto zaloboval o svou nominaci překrásným gólem ze 17. ledna letošního roku proti Phoenixu, kdy se prokličkoval přes několik hráčů a následně dovezl puk až do sítě. Branka jako by vypadla z oka těm, jež můžete při troše štěstí vstřelil ve hře. Všechno vypadalo stejně jednoduše.

„Vyhrál ‚Rocket‘ Richard Trophy, když mu bylo devatenáct,“ vyzdvihuje hlavní přednosti manažer hry Mike Rhinehart. „Nyní je druhým nejmladším kapitánem v lize. Navíc vstřelil nejneuvěřitelnější gól, jaký jsem za posledních deset let viděl. Jen jsem si řekl: "Tak tenhle kluk bude ta správná trefa!“

Poctou v podobě konečné nominace však pro Nashe teprve všechno začalo. V průběhu června se několikrát přesunul do studia v Novatu v Kalifornii, kde na sebe navlékl speciální černý oblek a pózoval technice, aby byl pohyb jeho animovaných dvojníků co nejvěrnější. Vetknutí pohybu živého hokejisty do počítačových postaviček má na starosti celý regiment animátorů.

Do práce se zapojil i Mike Rhinehart, který se staral o pohotovost tuctu kamer rozmístěných kolem ledové plochy. Rick Nash po ní kroužil, brzdil, kličkoval, střílel. Nad umělou plochou visel na kraji basketbalový koš, na jedné velké videoobrazovce svítilo logo NHL 2009, na další běžel sestřih Nashových nejhezčích gólů.

Spolupráce mezi hokejistou a firmou se zformovala snadno a rychle. „Jezdím na All Star víkendy snad deset let,“ vysvětluje genezi zrodu vzájemného souznění pan Rhinehart. „V Atlantě jsme pořádali turnaj ve video hraní krátce před zápasem. Rick se prošel mezi hráči, všechno si omrknul a byl ohromen uměním těch, kteří si vyhráli zájezd na NHL All Star Game právě tímto způsobem. Bylo to oboustranné. Rick byl nadšený, že si může promluvit s těmi kluky, oni byli nadšení, že si můžou promluvit s ním.“

Ve studiu si vzal Nashe na starosti technik, který po jeho těle rozmístil řadu bodových reflektorů. Speciální světlo pak snímalo jejich pohyb a přenášelo ho do kamery, která filtrovala jen světla reflektorů. Vzniklá virtuální kostra vytvořila základní rámec, jenž bude později použitý v samotné hře.

Reflektory byly rozmístěny také na výstroji, tzn. chráničích, hokejce a bruslích. Z osobních důvodů chtěl hokejista ušetřit pouze svůj kotník. Režisér si následně od potečkovaného černého monstra nadiktoval celou škálu pohybů, brzd, střel příklepem a střel švihem. Mohl by to být jen laciný slogan, ale Nash se tak stal skutečnou „součástí hry“.

Sám hráč neskrýval, že se v době, kdy většina jeho kolegů odpočívá, slušně nadřel. Po jednom z natáčecích dnů si otřel pot z čela a konstatoval, že ho překvapilo, kolik práce se za pohybem počítačových postaviček skrývá. „Jako člověk mimo dění nemáte tušení, co všechno je pro vypracování těchhle věcí potřeba.“

Přestože byla spolupráce příkladně hladká, mohly vzniknout obavy, zda je čtyřiadvacetiletý forvard Blue Jackets tou správnou volbou. Jistá skepse pramenila z faktu, že hraje za provinční Columbus, jenž se nechlubí zrovna silným hokejovým trhem. Tvůrci však věří jeho potenciálu zejména u mladých fanoušků. „Je to jeden z těch typů, po kterém skočíte. Hlavně mladí kluci se v něm vzhlíží a není podstatné, za který tým hraje.“