Reprezentace podala dobrý, ale neefektivní výkon, říká Marek Sýkora po porážce s Rusy

Šesté vystoupení národního týmu v rámci 76. mistrovství světa ve Finsku a Švédsku znamenalo druhou konfrontaci s celkem nejužší špičky. Svěřenci Aloise Hadamczika se za představení proti Rusku rozhodně stydět nemusejí, z ledu však i přesto odcházeli se svěšenými hlavami. Češi inkasovali v první minutě zahajovací i závěrečné třetiny, aniž by sami skórovali. „Nechci nijak snižovat dojem z hry našeho mužstva, které podalo dobrý výkon, ale připadalo mi, že Rusové hráli, co potřebovali, a nevydali se na doraz,“ shrnuje střetnutí Marek Sýkora (na snímku). „Přiznám se, že po výhře Rusů nad Švédskem jsem čekal, že je porazíme,“ doplňuje ještě znalec ruských poměrů, který poslední tři sezony působil v Kontinentální hokejové lize na střídačkách Jekatěrinburgu a Minsku.

„Národní tým inkasoval gól už po čtyřiadvaceti vteřinách, ale já jsem se nebál, že by tenhle okamžik Rusy nakopl k parádnímu výkonu. Myslím, že výhru nad Švédskem možná i trochu oslavovali a pod dojmem obratu nehráli naplno.

Když už proti nim inkasovat jako první, je lepší, aby šlo o takhle rychlý gól, protože oni se pak ještě víc uspokojí a už přemýšlí o konci zápasu. Mají sice v týmu řadu hráčů z NHL, ale stejně tohle uvažování k jejich nátuře patří, jak jsem měl možnost poznat na vlastní kůži.

Hře českého týmu se nedá nic vytknout. Hráči bruslili, dohrávali soupeře. Hezky se na to dívalo, jenže bohužel to bylo hrozně neefektivní. Stejně tak tomu bylo i v předešlých duelech s výjimkou trapných Italů. Hráči jdou před brankoviště jednou dvakrát za zápas, což je hrozně málo, aby ztížili pozici gólmanům, kteří na mistrovství světa chytají.

Je potřeba, aby obránci při střelách víc trefovali branku a dávali tím možnost dorážky. Na druhou stranu pak přichází otázka, jestli jsou v týmu hráči, kteří do předbrankového prostoru půjdou. V tomhle směru jsem čekal víc od Milana Michálka, o které se říká, že je to jeho parketa. V týmu je řada elegantních hokejistů, ale to v dnešní době nestačí.

Aleš Hemský je vynikající technik s dobrou střelou, ale skoro nevypálil. Výbornou střelu má i Petr Nedvěd, který se na turnaji hodně snaží, ale bohužel se tentokrát dostával k pokusům z poměrně velké dálky.

Tomáš Plekanec bojoval, chodil před branku a ve správné míře provokoval, což na Rusy platí. Nemají rádi důraz. Překvapil mě Petr Tenkrát, protože jsem ho dlouho neviděl hrát a neměl jsem přehled o jeho výkonnosti. Měl tam mimo jiné výbornou střelu, která trefila tyč.

Už jsem se zmínil o obráncích a domnívám se, že v zápase docela dost chyběl Ondřej Němec. Jde o typ beka, který dává puk rychle od hokejky, umí vystřelit nebo přečíslit soupeře a navíc je to pravák. Jeho přítomnost na ledě by byla podle mého znát.

Rusové mě ničím nepřekvapili. O následcích vítězství nad Švédskem už jsem mluvil, navíc v Rusku všichni ví, že trenér Biljaledtinov na rozdíl od drtivé většiny kolegů hodně dbá na organizaci hry. Dalo se očekávat, že Rusové budou na svoje poměry opravdu dobře a pozorně bránit.

V posledním zápase skupiny nás čekají Němci a potřebovali bychom je porazit výraznějším způsobem. To by mužstvu před čtvrtfinále, kam by mělo postoupit, hodně pomohlo. Ale jde o nepříjemného a nevyzpytatelného soupeře. Neviděl jsem sice zápas s Dánskem přímo, ale Němci si v něm podle všeho nezasloužili vyhrát. Uvidíme, jakou tvář ukáží proti českému výběru.“