Reprezentace? Hned jsem měl jasno, hlásí Rolinek. Líbí se mu elán mladých, ale ne muzika v kabině

Coby kapitán dovedl národní tým ke zlatu na mistrovství světa v Německu, po čtyřech letech se částečně ocitá v podobné situaci jako před tehdejším slavným turnajem. Tomáš Rolinek je znovu v reprezentačním výběru, který vede hlavní kouč Vladimír Růžička. Zkušený útočník Sparty posléze pomohl ke třetímu místu na MS v Bratislavě, další akce mu vzalo zranění. Teď je ovšem vyhlášený bojovník fit a plný chuti pomoci. "Když Vláďa Růžička zavolal, řekl jsem, že okamžitě pojedu. Měl jsem to v hlavě, kdyby pozvánka přišla, byť byl extraligový konec se Spartou hodně hořký," konstatuje.

Chlapík, jenž v národním týmu sehrál 132 mezistátních zápasů a nastřílel 28 branek, se do přípravy na šampionát zapojil v pátek. "Je zatím předčasné bavit se o tom, jestli bude Tomáš kapitánem. Je to bojovník a srdcař, kterého určitě potřebujeme. V týmu musíme mít ofenzivní hráče i ty, kteří to odmakají dozadu a mají spoustu zkušeností," říká Vladimír Růžička.

Před čtyřmi lety se oba radovali z titulu mistrů světa, dobře vědí, co od sebe navzájem čekat. Tomáš Rolinek připomíná, že je sice vyzrálejší a také o čtyři roky starší, nicméně chuť má obrovskou. "Ta je pořád! Nikdy jsem se netajil tím, že když je šance, a já jsem zdravý, tak za nároďák vždycky rád nastoupím," připomíná.

Situace před šampionátem? Jako po Turíně či Vancouveru

Jestli bude mít na dresu kapitánské "céčko", o tom zatím nepřemýšlel ani Rolinek. "Jsem v týmu krátce, debata o tom s trenérem neproběhla. Dosud nebyl čas. Další sraz je v pondělí večer, pak si o tom s Vláďou Růžičkou asi promluvíme," reaguje. Tihle dva spolu leccos zažili, pro český výběr je dobře, že teď dojde k obnovení spolupráce. Hlavní kouč očekává od Rolinka přehled, nasazení, bojovnost a další jemu tradiční vlastnosti, sparťanský útočník je připraven přispět tím, co je mu vlastní.

"Vždycky se snažím dát do toho maximum, aby i ostatní kluci viděli, že pokud to někdy nejde, tak aby zavřeli oči a šli do toho po hlavě," hlásí. Také díky tomu národní tým slavil na jaře 2010 možná nejpřekvapivější zlato české hokejové historie. Letos zatím stojí reprezentace na začátku, nicméně určitá podobnost se najít dá. Minimálně při pohledu na to, jakým způsobem se tvoří sestava pro turnaj v Minsku. "Je olympijská sezona, kluci jsou unavení a dobití. Ne všichni můžou přijet. Zatím jsem to nesledoval a nevím, kdo by z NHL mohl být," pokračuje.

Posily ze zámoří budou mezi reprezentanty v menšině, to se nejspíš dalo s ohledem na Soči očekávat. "Po každé olympijské sezoně to tak bývá. Pamatuju si rok 2006, kdy byl Turín a já si zahrál své první mistrovství světa. Dostal jsem se tam z pozice, kdy jsem původně vůbec neměl jet, ale pak přišla spousta omluvenek. Stejně tak v Německu 2010," vrací se proti proudu času. Teď stojí na prahu nové éry, Rolinek to takhle ovšem nebere. "Je to jiné jen v tom, že je tady nový trenér. V národním mužstvu jsem půl roku nebyl, na dvou mistrovstvích světa také ne, ale pořád vím, o co jde. Jaký hokej se na mezinárodní úrovni hraje."

Bývalý útočník Pardubic, Magnitogorsku nebo Ufy by si rád nyní spravil chuť, v pondělí musel se Spartou přijmout hodně trpké vyřazení z play off. Sen Pražanů o titulu vymazali hokejisté Komety a Rolinek potvrzuje, že zklamání jen tak neodezní. "Je to čtyři dny, takže stále hodně čerstvé. Nejen já, ale všichni kluci ze Sparty to máme pořád v hlavách," potvrzuje. Příčinami neúspěchu se nechce zabývat. "Nějaký názor mám, ovšem nemůžu se teď ke Spartě ani nějak moc vyjadřovat," dodává.

Mladí mají elán, ale neposlouchají české písničky

Pozornost zaměřuje k národnímu týmu. "Je to klasické klišé, ale soustředím se na to, co teď bude," potvrzuje. Když v pátek dorazil do pražského Edenu a otevřel dveře kabiny, moc známých tváří tam nenašel. Elitní výběr výrazně omládl. "Jsou to nováčci nebo hráči, co mají málo startů. Ale nechybí jim energie a elán. Bylo to pak vidět na tréninku. Kluci ve čtvrtek hráli, původně měli jen vyjezdit únavu, celé to však nakonec bylo ve sprintu," usměje se.

Přesně tohle podle Rolinka reprezentace potřebuje. Čerstvou krev, agresivitu, bojovnost. Dřív jezdila na akce relativně stejná skupina hráčů, kterou hromada duelů logicky opotřebovala. Zápal noviců nyní strhne ostatní. "Když vidíte, jak se každý bije o pozici, aby zůstal co nejdéle, jde stranou veškerá únava. Musím říci, že se cítím po play off dobře. Potřebuju s mladými držet krok." Jedno drobné překvapení ale přece jen zmíní. V šatně národního týmu zavládly trošku jiné poměry při výběru muziky.

"Nehrají se české písničky, ale takové to duc duc a techno. Budu se snažit nakopnout některé kluky k tomu, aby se hudba změnila. Protože mně se nelíbí," říká. Hlavním diskžokejem je Jakub Petružálek, Rolinek podle svých slov vyvine tlak, aby vyhověl přání i jemu podobným zástupcům jiné generace. "Mám rád starší českou muziku, která vždycky v národním týmu byla. Za Kubou asi zajdu, aby někdy taky zahrál na přání," uzavírá z vesela.