Reprezentace, áčko, juniorka, inline hokej. Kohout Aleš Jergl cítí pohodu a válí na všech frontách

Devatenáctiletý olomoucký útočník Aleš Jergl si poslední dobou hokej vyloženě užívá. Na konci uplynulé sezony nejprve obdržel pozvánku do reprezentační devatenáctky, následně se mohl radovat z bronzu v nejvyšší juniorské soutěži a nakonec dostal příležitost i v áčku. A to vše se podepsalo na jeho psychické pohodě. Aktuálně vévodí kanadskému bodování NOEN extraligy juniorů a pravidelně dostává šanci i v dresu olomouckého A-týmu, jemuž pomohl už čtyřmi body. „Hraji ve velké pohodě, více si věřím a na ledě si toho i více dovolím,“ přiznává.

S hokejem přitom začínal už ve třech letech v Kroměříži, která nepatří mezi tradiční hokejové bašty. „S bráchou nás k hokeji přivedl taťka, protože jej kdysi hrával. Začínali jsme sice v Kroměříži, ale brzy jsme přešli do Přerova, kde jsme chodili dokonce do školy. Rodiče nás tam pravidelně vozili a za to jsme jim určitě moc vděční, že byli tak hodní a měli trpělivost nás tam denně vozit,“ uvědomuje si Aleš Jergl.

S bratrem Jiřím následně přešli do Olomouce, kde dokonce ještě v loňské sezoně spolu nastupovali v jednom týmu. „Při zápase jsme na sebe sprostě nenadávali, ale doma jsme si někdy něco vyříkali, když jsme něco udělali špatně,“ přibližuje soužití s bratrem v jedné kabině. Nyní se však jejich kroky oddělily. „Nějak mu to tady nevyšlo, momentálně hraje doma v Kroměříži a zároveň už pracuje,“ hlásí.

Devatenáctiletý forvard má za sebou vskutku povedené měsíce a hraje ve velké pohodě. „To je pravda, více si věřím a na ledě si toho i více dovolím,“ přiznává. Přispěly k tomu i nasbírané zkušenosti z konce uplynulého ročníku, kdy dostal poprvé šanci předvést svůj um mezi dospělými. „Hrálo se zrovna proti Liberci a měl jsem z toho docela obavy, protože měli v kádru slavná jména jako Nedvěd nebo Duda.“

A hned při své premiéře, navíc proti silnému extraligovému protivníkovi, si nevedl vůbec špatně. „Vypadalo to dobře, ale první třetinu jsem měl samozřejmě ten správný respekt, jaký má mít mladý hráč ke zkušenějším hokejistům. Ale pak to opadlo, byly tam šance, ale chyběl tomu gól,“ vzpomíná na jarní domácí bitvu s Bílými Tygry, do níž naskočil prakticky okamžitě po srazu reprezentační devatenáctky.

„V reprezentaci je to úplně jiný hokej. Ačkoliv je to juniorka, tak se to s naší soutěží nedá srovnat. Hrajeme se světem, hráči jsou silově, rychlostně i přístupem úplně někde jinde, takže mi to dalo opravdu hodně,“ hovoří o své první zkušenosti v dresu národního týmu. A vcelku smělé plány má i do budoucna. „Do dvou let bych se chtěl dostat do extraligy. Musím na sobě pořád pracovat, dostat se co nejdál a jednou se hokejem živit,“ říká odhodlaně.

Aktuálně naskakuje jak do juniorské extraligy, tak i seniorské první ligy. „Teď už působím spíše jen v áčku, protože se jim tam zranili nějací hráči. Trenér mi říkal, ať si počkám na správnou chvíli. Dostal jsem šanci, chytil ji za správný konec a budu se snažit pořád bojovat, abych si to místo udržel,“ pokračuje cílevědomě. Ačkoliv se dokáže přizpůsobit a vyhovují mu obě soutěže, dává logicky přednost sledovanější první lize.

„V áčku mám kolem sebe zkušenější hráče, s nimi je to asi větší lahoda, když dokáží přesně přihrát a najít vás na každém místě,“ libuje si Jergl, který může snadno porovnat kvalitu obou kategorií. „Juniorská extraliga je taková zbrklejší, naopak mužský hokej je více o zkušenostech a hlavě, ale zase není tolik o rychlosti,“ srovnává nejproduktivnější hráč NOEN extraligy juniorů. Na kontě má už 14 bodů s bilancí 4 gólů a 10 nahrávek.

Už dle těchto čísel je patrné, že rád góly připravuje pro své spoluhráče. „To je pravda. V obraně máme Davida Škůrka, který má silnou střelu, takže většinou ho mezi kruhy hledám a on už si s tím dokáže poradit,“ usmívá se. „Góly se sice taky snažím dávat, ale radši přihrávám do prázdné branky, abychom brankáře poslali takzvaně na párek,“ doplňuje dobře naladěný mladý útočník hanáckého souboru.

V letních měsících si dokonce premiérově vyzkoušel inline hokej a vedl si náramně. Za dvanáct utkání nastřádal nevídaných 55 bodů. „Přivedl mě k tomu kamarád a dostal jsem dokonce pozvánku do reprezentace. Nakonec to nevyšlo, protože museli dát prostor hráčům, kteří už hrají delší dobu,“ poodkrývá. „Ale vzal jsem to v pohodě, protože jsem vůbec po dvou měsících hraní nečekal, že by něco takového mohlo přijít,“ uzavírá.