Řekli jsme si, že máme na to, zápas otočit, odhalil recept na výhru Roman Erat

Teprve třetí vítězství a druhou tříbodovou výhru si v sedmnáctém kole extraligy připsali hokejisté Komety Brno. Přitom po první třetině utkání s Kladnem to vypadalo, že diváci budou domů odcházet opět zklamaní. Kometa pustila soupeře do tlaku, který v oslabení tří proti pěti vyústil v Paterovu branku. Jenomže ta byla, jak se později ukázalo, jediná, kterou Kladno dokázalo vstřelit. Brno šlo od začátku druhého dějství tvrdě za vyrovnáním a nakonec se radovalo z vítězství. Nutno podotknout, že zaslouženě. „Nechtěli jsme zažít to, co v minulých utkáních,“ oddechl si střelec dvou brněnských branek a nejlepší hráč utkání v dresu domácích Roman Erat.

Romane, budete souhlasit s tím, že zlomový moment v zápase byl ten váš gól na 1:1 v oslabení, navíc hned v první minutě druhé třetiny?

Pro nás byly zlomové všechny góly. Jsme rádi, že jsme konečně dokázali otočit zápas a že tu sílu na to máme. Hlavně jsme rádi za vítězství. Konečně.

Na konci první třetiny jste ale hráli skoro čtyři minuty tři proti pěti, to asi nebyl moc příjemný okamžik. Co vám běhalo hlavou?

To co vždycky, takový ten stres a obavy, že zase dostaneme první branku a prohrajeme. Ale v kabině jsme si pak jasně řekli, že to musíme konečně otočit. A to se nám naštěstí povedlo.

První třetina z vaší strany nebyla moc dobrá, zlom přišel ve druhém dějství, proběhla nějaká „bouřka“ o přestávce v kabině?

Ne, to ne. Prostě jsme si jen řekli, že nesmíme zase po té inkasované brance spadnout tam, kam jsme vždycky spadli předtím – že jsme úplně přestali hrát. Já si nemyslím, že jsme hráli v první třetině tak špatně, vždyť šance byly na obou stranách. Cítili jsme, že bychom to mohli dokázat otočit. Od toho vyrovnávacího gólu jsme se nastartovali a hráli jsme to, co jsme chtěli a potřebovali. Naštěstí, protože kdyby ne, už bychom se zase vezli.

Nastartovala vás ta branka, kterou jste dal ve vlastním oslabení?

Určitě. Ale ona nastartuje každá branka. Najednou jsme viděli, že to jde a že na ně máme. Když dá člověk gól spadne z něj ten stres a tak. Nebylo to jako minulé zápasy, kdy jsme se v tom plácali až do konce.

Jak se vlastně seběhla ta situace před vaší druhou brankou? Krátce předtím jste seděl na trestné, ne?

To je pravda, vracel jsem se z trestné. Šla tam nahrávka na střed, někdo to tečoval a mně nezbylo než vystřelit, tak jsem to zkusil. A padlo to tam.

Byl to zatím nejlepší výkon v sezoně?

No, tak to doufám, že ty teprve přijdou.

V zápase s Kladnem jste hráli hodně agresivně, šli jste za pukem, to se tady v těch předchozích utkáních moc nevidělo. V čem byl rozdíl?

My jsme za puky šli i v předchozích zápasech, ale to nám to prostě nešlo. Puky se k nám neodrážely a bylo to celé takové ubíjející. Naštěstí teď jsme dali nějaké góly a to se pak hned hraje jinak. Člověk si začne víc věřit. Jak říkám, ty branky nám hodně pomohly, tak uvidíme, co teď dál.

Hráli jste jen na tři pětky a paradoxně to nevypadalo, že byste v zápase odešli, že by vám došly fyzické síly jako předtím. Jakto?

Nevím, no… někomu se hraje líp, když je pořád v zápřahu, a nám to asi opravdu sedlo.

Vy osobně patříte mezi ty hráče, kterým se hraje lépe na tři pětky?

Já ani nevím. První třetinu jsme ještě nebruslili tak, jako bychom chtěli, a od té druhé už to šlo. Jak říkám, když je člověk pořád na ledě, vypadá to jinak, a nám se to osvědčilo.

Čeká vás teď zápas s týmem ze špičky tabulky, jednou už jste lídra o body obrali, bude se to opakovat?

To bych rád věděl. My musíme jít do každého zápasu stejně. Teď nejsem schopen říct, jestli je utkání s Kladnem zlomové nebo ne. Určitě chceme jít naplno. Jedeme tam hrát poctivě zezadu a uvidíme.

Hodně zápasů pak odehrajete v domácím prostředí, bude to výhoda?

No, to teď nevím. Můžu to říct tak za pět zápasů… když teď řeknu, že ano, a pak to tak nebude, půjdete po mně po utkáních s tím, proč to tak nebylo. (směje se)

Jak na vás dolehly ty hráčské rošády posledních dní a týdnů?

No, ehm… jak bych to… Je to nepříjemný, když se to začne takhle točit, ale asi to bylo potřeba. Dělá se všechno pro to, abychom se z posledního místa tabulky dostali, a když se týmu nedaří, holt je to potom o výměnách hráčů nebo trenérů.

Je to nepříjemné z toho hlediska, že se jako hráči musíte bát o své místo v kádru, nebo proto, že si musíte zvykat na neustále nové tváře v týmu?

A tak to ani není o tom, že bychom měli strach o místo… U nováčků v extralize je to většinou tak, že se za sezonu protočí hodně hráčů. Jsou to věci spojené s tím, že se mančaftu nedaří, my jsme profesionálové a musíme to jeden jako druhý brát tak, jak to je.