Recept na soudržnou osmnáctku? Máme požadavky. A hráči poslouchají, říká asistent Petr Svoboda

Tohle už není náhoda. Národní tým osmnáctiletých získal na loňském memoriálu Ivana Hlinky bronz, z mistrovství světa dovezl senzační stříbro. Pak se výběr proměnil, prostor dostali bojovníci ročníku 1997 - a začali tak, jak jejich předchůdci končili. Na Memoriálu Ivana Hlinky ovládli domácí hráči základní skupinu a v posledním duelu zničili Rusko způsobem, který nemá obdoby. Pod rapidním vzestupem výkonnosti i výsledků v této kategorii jsou podepsáni hlavní kouč Jakub Petr a jeho nejbližší spolupracovník Petr Svoboda (na snímku)

Jakub Petr už delší dobu naznačuje, že má velký potenciál pro dvacítku i dospělý hokej, ovšem hodně práce u mužstva odvede také Petr Svoboda. Bývalý skvělý obránce a syn mistra světa 1985 Radoslava Svobody se prosadil do NHL, předtím v roce 2000 získal zlato na MS juniorů. Parádně rozjetou kariéru ale musel předčasně ukončit vzhledem k poruše nervosvalového přenosu. Stručně řečeno - jakmile šel jihlavský odchovanec do fyzické zátěže, jeho tělo fungovalo jinak, než mělo. Chlapík, který do posledních chvil bojoval o účast na šampionátu dospělých v Petrohradu, musel najednou oželet to, co od dětství miloval.

Svoboda byl nucen oželet možnost válet na vrcholové úrovni a zabezpečit rodinu, nicméně elán neztratil. Prožil nepříjemné měsíce nejistoty, obav a frustrace. Ovšem nejhorší období přečkal a našel si novou životní náplň. Dal se na trenérskou dráhu a dneska potvrzuje, že má nemalý potenciál. V Dukle úspěšně cepuje juniory, u osmnáctky je pravou rukou Jakuba Petra. Možná není daleko doba, kdy o jeho trenérské práci uslyšíme ještě mnohem víc. "Pořád se učím a nikam nespěchám. Působení u nároďáku mě strašně naplňuje. Užívám si to," říká upřímně.

Pro novou osmnáctku jde o první turnaj sezony, vy trenéři jste k mužstvu nastoupili až v květnu. Předpokládám, že zatím převládají pozitivní dojmy.
"Pro nás je to nová zkušenost, protože jsme hráče neviděli, neznali jsme ani soupeře. Rok předtím jsem to měl snazší, s týmem jsem dělal o rok déle než Kuba Petr. Ale zatím panuje spokojenost. S Amerikou si ti kluci vzali k srdci hodně věcí, které se nám nelíbily v předchozím utkáním proti Kanadě. Diktovali jsme tempo, ve druhé třetině si vynutili hodně faulů. Pak jsme narazili na Finy, kteří hráli dobře, pomocí taktiky jsme dokázali reagovat na vývoj. A Rusové? Hráli jsme naplno, i za rozhodnutého stavu. Přistoupili jsme k tomu výborně"

Dá se letošní mužstvo srovnat s loňským, které se na Memoriálu Ivana Hlinky předvedlo obětavým výkonem?
"Oba týmy jsou hodně podobné. Třeba z hlediska soudržnosti - ta je letos v mužstvu obrovská. Stejná jako loni. Kluci jako Špaček, Kaše, Vladař, kteří s námi hráli v minulé sezoně, viděli, jaké to je, když všichni opravdu drží spolu a makají jeden za druhého. Z tohoto pohledu je srovnání krásně vidět."

S Jakubem Petrem se vám povedlo vytvořit správný kolektiv podruhé za sebou, teď navíc během velmi krátké doby. To už není náhoda. Jaký na to máte recept?
"Nevím. Jednoduchý recept asi nejde říci. Máme určité požadavky, hrajeme stejný systém, který se nám vyplácel už dřív. A je dobré, že si kluci berou za své naše připomínkyí. Samozřejmě - rozdíly tady jsou. Myslím, že máme hodně úderné mužstvo směrem dopředu. Pokud srovnáme beky s loňským rokem, tedy spíš s tím koncem, kdy byli beci vypiplaní, tak máme trošku rezervy. Ale pokud defenzivu vyladíme, tak to bude hodně slušné mužstvo."

V současném výběru se najdou zajímaví zadáci. Jakub Zbořil patří k nejproduktivnějším hráčům turnaje, Martin Weinhold už nasbíral šest nahrávek. Vy máte obránce na starosti, s čím u nich ještě nejste spokojen?
"Jsou to kluci ve vývoji, chyby samozřejmě přijdou. Pořád je co zlepšovat, snažíme se pracovat na herním systému, hráče neustále upozorňujeme na určité věci. Ale strašně se mi líbí, že kluci dokáží poslouchat. Co po nich chceme, to přenesou do zápasu. Tohle se potvrdilo po přípravě s Kanadou. Měli jsme v podstatě hodinové video, byl to dlouhý rozbor. Pak jsme šli na Ameriku a z hlediska obrany to bylo úplně o něčem jiném." 

Po vysokém skalpu Ruska se hráči ocitli v euforii, čemuž asi rozumíte, protože před lety jste za osmnáctku také hrával. Dá se říci, že při práci se svěřenci tak trochu mládnete a vracíte se dob začátku velké kariéry?
"Nevím, jestli mládnu, každopádně si to moc užívám! Se vším všudy. Dělat u nároďáku byl můj sen. Máme tady skvělou partu - ať ve vedení, nebo v týmu. S klukama mě to strašně baví. Poslouchají, snaží se. Výsledky se také dostavily. Takže jsem nadmíru spokojený."

Pod úspěchy osmnáctky jste podepsáni s hlavním koučem Jakubem Petrem. Jak se doplňujete, a co máte vy konkrétně na starosti?
"Asi jsme se s Kubou hledali, až jsme se našli. Sedli jsme si. Kuba Petr je skvělý kouč, kluky dokáže dobře namotivovat. Já mám na starosti beky plus oslabení, případně akce v útočném pásmu, takže prostoru dostávám dost. On mi věří, mě to ohromně naplňuje. A já se snažím tu důvěru Kubovi splácet."

Stali se z vás kamarádi?
"Určitě. Velký!" 

Jak si krátíte turnaj ve chvílích volna? Hecujete se, hrajete tenis, dáváte nějaké soutěže?
"No jasně, to je furt něco. V tomto směru jsme pořád děti, pomáhá i Milan Hnilička, který také rád sportuje a soutěží. Cokoli děláme, chceme vyhrát. Kuba s Milanem a trenérem brankářů Martinem Láskou chodí tady v Břeclavi pravidelně běhat, což já moc nemůžu. Jsem těžkej. Ale na kempu v Třemošné jsme házeli šestky, jindy hrajeme fotbálek. Furt je to v nás."

Před lety jste patřil k nejlepším obráncům juniorských výběrů, hrál jste za reprezentaci, v Torontu okusil NHL. Máte zlato z MS dvacítek 2000. Vědí to o vás svěřenci s osmnáctky?
"Nevím, já to neřeším. Kluci se občas zeptají. Jsou to věci, kterými jsem prošel já nebo třeba Milan Hnilička. Víme, jak to na turnajích chodí, máme zkušenosti, jak se dá vyhrát. Snažíme se to na mužstvo přenést."

Za vaší aktivní kariéry se Memoriál Ivana Hlinky nehrál, osmnáctka tehdy měla v létě pouze několik přípravných zápasů. Nemají dnešní mladí hráči výhodu? Narazit v srpnu na světovou konkurenci, to musí být veliké plus.
"Jednoznačně! Hlinkův memoriál je fakt jeden z nejlepších turnajů, každý to musí vidět. Kanada má obrovskou sílu. Amerika? Dobře, nepřijeli v plné síle, ale pořád má kvalitu. Finové jsou obrovsky dobrý mančaft. A t k bych mohl pokračovat... Podobnou úroveň nabídne snad jen únorový turnaj pěti a pak až mistrovství světa. I když na šampionát se už někteří dobří hráči nedostanou, protože v zámoří hrají play off."

U národního týmu působíte jako asistent. Neláká vás do budoucna práce hlavního kouče?
"Zatím se učím. Doufám, že možnost být v extralize nebo jinde jednou přijde, nikam však nespěchám. V osmnáctce je dobrý realizační tým, získáváme zkušenosti, jdeme nějakým směrem. Trenérské ambice výhledově určitě mám, ale zatím je čas."