Recept Medveščaku na úspěch? Odpovědnost, akceptování rolí i pečené prasátko, říká Ivan Švarný

(ZÁHŘEB, od našeho zpravodaje) Než vystoupili do první sezony v ruské KHL, hokejisty Medvečaku Záhřeb leckdo pasoval mezi outsidery. Bude tým plný Kanaďanů schopen konkurovat ruským rychlíkům? A ještě na velkém kluzišti? Bojovníci chorvatského týmu tyhle otázky rázně zahnali, po zahřívacích kolech sešlápli plyn a až dokonce základní části si hlídali pozice pro play off. "Je to pro nás velký úspěch. V Medveščaku se sešla silná parta, předváděli jsme hokej, který na soupeře platil," říká Ivan Švarný.

Slovenský reprezentant patří k nemnoha Evropanům, kteří mají v kabině menšinu. Vedení klubu vsadilo na borce ze zámoří, prostor ale dostali třeba i Švéd Nyström nebo Dán Bjorkstrand. "Jsem tady maximálně spokojený. Hokejově se nám v sezoně dařilo, navíc žijeme v krásném městě. A hlavně - na zápasech nás podporují fantastičtí diváci," zmiňuje.

Hokej rozhodně není nejpopulárnější místní sport. Fotbal, basket či tenis jsou jinde, nicméně Medveščak nemá o popularitu nouzi. "Naši příznivci jsou vděční. Povzbuzují, i když to třeba na ledě nejde. Prohráli jsme s Dynamem Moskva 0:6 - a oni nám poděkovali. Tohle by se na Slovensku nebo v Čechách stalo málokde. Tam by se většina lidí otočila zády. Je opravdu radost hrát v takové atmosféře," pochvaluje si.

Publikum hnalo domácí borce i ve třetím duelu osmifinále play off. Jenže nad síly Záhřebu byl pražský Lev, jemuž chybí k postupu poslední výhra. "Samozřejmě nás mrzí, že jsme to nezvládli. Ale ještě není konec. Dokud máte šanci, musíte bojovat. Lev nás přehrával ve třetí třetině, vždycky dal třetí gól, pak čtvrtý. A nakonec pátý do prázdné. Věděli jsme, že jestli máme uspět, musíme jít do vedení, při případném vyrovnaném stavu pak ve třetí třetině neinkasovat," pokračuje.

Pro Medveščak je úspěchem samotná účast ve vyřazovacích bojích. Svěřenci trenéra Marka Frenche překonali očekávání a možná i sami sebe. Dali se obdivuhodně dohromady. Tým nemá zdaleka tak vysoký rozpočet jako většina konkurence, ovšem zdobila ho soudržnost, nasazení a maximální odhodlání. "Držíme při sobě, každý z týmu zná svoji roli. Nikdo se neurazí, pokud zrovna nehraje. Nebo chodí do zápasů málo," vysvětluje Švárny.

Důležité podle něj je, že hokejisté vzali za své plány trenéra Frenche. "Důsledně dodržujeme jeho systém. A funguje to! Sehráli jsme hodně podařených zápasů," hlásí. Ačkoli tým Medveščaku vznikal za pochodu,což trošku připomínalo loňské budování Lva, jednotliví hráči rychle zapadli do celkového puzzle. "Držíme spolu i mimo led. Samozřejmě - když se vrátíme z dlouhého tripu, jsme s rodinami. Ale během sezony jsme měli pár společných akcí. Poseděli jsme, opekli prasátko a pokecali. Kolektiv se i díky tomu semknul," pokračuje.

Ještě do nedávna bylo nemyslitelné, aby hokejisté se zkušenostmi z NHL či jiných evropských lig oblékli dres týmu ze Záhřebu. "Všichni jsme šli trošku do neznáma," souhlasí. "Chorvatsko je z pohledu hokeje exotická země. Klub vsadil na hráče z Kanady a Ameriky, místní nás všechny vzali za své. To bylo strašně důležité. Máme věrné fanoušky, kteří povzbuzují spíš fotbalovým způsobem, lidé z klubu se nám snaží vytvořit co nejlepší podmínky. Cítíme se tady fakt dobře," líčí spokojeně.

Slovenský reprezentant zatím netuší, jestli bude v mužstvu pokračovat. "To je otázka dalšího jednání, uvidíme. Teď je play off, nechci se rozptylovat myšlenkami na budoucnost." Švarný se v Záhřebu zařadili mezi ministry obrany, prožil vynikající sezonu, což by ho mohlo posunout ke startu na mistrovství světa v Bělorusku. "Záleží na tom, jestli o mě bude zájem. Pokud ano, nastoupil bych moc rád," přiznává.

Devětadvacetiletý rodák z Nitry udělal přechodem do Záhřebu správný krok. KHL si zkusil už předtím ve Slovanu Bratislava, teď hrál v týmu se zámořskými dravci, jako jsou Cheechoo, Murley, Popovic, Foster nebo třeba Murray. Švarný zažil jiný hokej, sám to považuje za velký přínos. "Poslalo mě to kousek dál. Velmi rád třeba vzpomínám na tři roky v Litvínově, do českého hokeje jsem šel od nás ze Slovenska a získal tam důležité zkušenosti. Člověk by měl kariéru pořád někam posouvat, přesně tohle se mi pak stalo po příchodu do Medveščaku. Jsem za to moc rád," uzavírá.