Radek Procházka v tichosti zamával Panterům

Šikovný útočník ztratil trpělivost při čekání na dlužnou mzdu, vypověděl v Havířově kontrakt a brzy zřejmě oblékne dres jiného extraligového klubu...

Hodně rušno je v posledních dnech kolem havířovských Panterů. Klub opustil na vlastní žádost Martin Filip, nové angažmá si hledá Michal Mařík, už před měsícem se rozloučil nejzkušenější obránce Petr Pavlas. Některé změny si vynutily výkonnostní důvody, ale většina odchodů má jiné, na první pohled nezřetelné důvody. V kádru mužstva už není ani Radek Procházka, který v tichosti přerušil smlouvu a pobyt v Havířově tím pádem uzavřel. „Ztratil jsem trpělivost. Letošní podzim je nejhorším, jaký jsem zažil. Týmu se nedařilo, navíc mi klub dlužil peníze a já už nevěřil naději, že je v dohledné době uvidím,“ vysvětluje někdejší juniorský reprezentant, který působil také v Olomouci a Karlových Varech.

Můžete popsat, co vás vedlo k poněkud netradičnímu kroku a k odchodu z havířovského klubu?
„Ocitli jsme se v situaci, kdy se mužstvu nedařilo. Kromě toho jsem měl u vedení dluhy a tu částku jsem stále nemohl dostat. Nejspíš bych to bral s větším nadhledem, jenže v extralize jsme hráli strašně a já byl ze všeho špatný. Nedařilo se nám, přicházela jedna porážka za druhou, brzy bylo jasné, že nás čeká jen baráž. A čekat na konec sezony od října, to se mi tedy příliš nechtělo. Takže abych to shrnul – jednak to byly objektivní a sportovní důvody, jednak pohledávky u klubu, které stále nejsou zaplaceny.“

V čem se nejvíc projevovala ztráta pohody?
„Nehráli jsme tak, jak je to běžné všude jinde. Nebyly výsledky, chyběla ta správná atmosféra. Těžko se to popisuje. Hodně se měnil kádr, už v létě se ukazovalo, že to nebudeme mít jednoduché. Mančaft postrádal klid i úroveň.“

Projevily se na tom právě finanční resty vůči těm, kteří v klubu působili stejně jako vy v minulé sezoně?
„Svoji roli to sehrálo, pochopitelně. Nikomu se nedaří podle představ, když musí myslet na to, kdy přijdou peníze, zda dostane výplatu. Ale v mém rozhodování o vypovězení smlouvy se přidaly i ty neustálé porážky.“

Můžete popsat, jak jste ukončení pobytu v Havířově docílil?
„O věci jednal můj agent. Vím, že pokud klub neplní závazky, musím uplatnit výzvu. To jsme s mým zástupcem učinili a čekali. Požadovaných 30 dní jsme vrchovatě naplnili, v mém případě to dělalo trojnásobek, tedy skoro tři měsíce. Jelikož se situace nelepšila a naše výsledky nestály za nic, rozhodl jsem se vypovědět smlouvu. Teď už nejsem hráčem Havířova a mohu jednat o angažmá jinde.“

Hodláte zůstat v naší nejvyšší soutěži?
„Rád bych. Nějaké kontakty mám za sebou. Věřím, že po reprezentační pauze začnu nové angažmá a že zažiju lepší pohodu, než tomu bylo v Havířově.“

Letošní havířovský podzim ovlivnila spousta příčin. Jako první ale mizerné výkony odnesl trenér Konečný, který se musel pakovat už po čtvrtém kole. Co si o jeho vyhazovu myslíte?
„Takové otázky přísluší managementu, ne hráčům. Ale pan Konečný to nedělal špatně a podle mého mohl dostat větší prostor. V novinách jsem si přečetl, že klub jednal o novém trenérovi mnohem dřív, než byl nakonec pan Konečný odvolán. To je zvláštní a nepříliš korektní. Ovšem opakuju – do těhle věcí mi vlastně nic není. Moje povinnosti se týkaly něčeho jiného.“

Co v kabině a na trénincích změnil Josef Augusta?
„Nevím, těžko říci. Odpověď na tuhle otázku je složitá, poněvadž Havířov asi skutečně nemá extraligový kádr. Já s panem Augustou i s jeho předchůdcem Konečným vycházel dobře, nejsem totiž konfliktní typ. Ale výsledky nepřišly, to je pravda. Mančaft se ani pod ním nedal dohromady. Hráli jsme pořád hrozně…“

Jak se s pouhými třemi body po čtvrtině soutěže vyrovnává psychika hráče?
„Já to nesl těžce. Bylo to ubíjející. Nevím, co bych k tomu dál řekl. Kdo se o sport zajímá, asi ví, o čem mluví. Vždyť my se úplně odnaučili vyhrávat! Nepoznali jsme radost z vítězství, která zvedá náladu a sebevědomí. Na všechny v týmu padl splín. A aby toho nebylo dost, ještě mě potkaly zdravotní potíže. Měl jsem natržený vaz v rameně a chvilku mi trvalo, než jsem se zase mohl vrátit na led. Teď už jsem fyzicky v pořádku. S psychikou je to samozřejmě horší.“

Zkusíte odhadnout další havířovský vývoj?
„Záleží, jestli klub sežene prostředky a jaké přivede hráče. Bude to obtížné. Klub se ocitl v divné situaci. Nemá na výběr kvalitní hokejisty, a jak ukazuje můj případ, nejspíš mu také chybějí finance. Uvidíme.“

Jaký máte názor na skutečnost, že trenér Augusta označil za hlavního viníka špatných výsledků brankáře Michala Maříka?
„Jo, to mě hodně překvapilo. Hokej je kolektivní sport, kde se na výsledcích podílí mužstvo a ne jednotlivec. Hodit všechno na jednoho, není adekvátní ani správné.“

Podobně mizerné období jste zažil před lety v Karlových Varech. Mužstvo trenérů Kašpárka a Trachty tehdy zůstávalo celý podzim u dna tabulky a na první výhru rovněž čekalo hodně dlouho. Dají se tehdejší západočeské potíže srovnat s těmi havířovskými?
„To ne, protože Vary měly konsolidované zázemí. Nevázly tam finance, ale klubem prošla řada hráčů. Becherovka tehdy odkoupila extraligu od Olomouce a chvilku trvalo, než dala dohromady správné extraligové hokejisty. Šlo jen o otázku času. Později jsme se chytili, udělali body a zachránili se. Dneska je karlovarský klub v pohodě.“

V Havířově se kromě vás rozloučili ještě Pavlas, Filip a Mařík, nepočítaje ty, které uvolnil samotný klub. Předpokládáte, že bude kolonka odchodů i vzhledem ke zmíněným potížím ještě bohatší?
„To nedokážu říci. Záleží na tom, jak si každý z kluků zhodnotí situaci. Nejde o to, aby někdo utekl za každou cenu. Ale když klub neplní základní podmínky a ještě se potácí od deseti k pěti, asi se hráčům nemůže nikdo divit, že by rádi zkusili něco jiného. Jenže záleží na konkrétním rozhodnutí. To musí každý udělat sám.“