Radek Bělohlav postoupil mezi střeleckou elitu a Kladnu pomohl otočit zápas

Radek Bělohlav se stal kladenským hrdinou v zápase s třineckými Oceláři. Po hrozivém propadu domácích v začátku zápasu a mezistavu 1:4 nejdříve v padesáté minutě pečetil úspěšným zakončením v přesilovce honbu za vyrovnáním a pak po nekonečných devíti nájezdových sériích jako jediný překonal překážku v podobě gólmana Čechmánka.

Toto byl přitom už jeho druhý penaltový pokus, k prvnímu se odhodlal na závěr třetí série, kdy jeho střelu třinecký gólman ještě lapil. Bělohlavova trefa ve třetí třetině po Procházkově přihrávce byla navíc gólem číslo 250 v jeho kariéře a tím se jako 51. hráč v historii dostal do Klubu hokejových střelců. Po zápase byl momentálně nejlepší kladenský střelec samozřejmě ve veselé náladě.

Radost po jubilejní brance byla asi docela velká, že?
"Hlavně jsem rád, že ta branka padla a bude klid. Pak by se každý vyptával a mohlo by se to časem stát nepříjemné.“

Myslel jste na to při zápase hodně?
„To určitě ne, spíš jsem myslel na tu strašidelnou první třetinu. Pak už jsem si to uvědomil až v okamžiku, kdy to padlo.“

A jak se dá stav 1:4 po jedenácti minutách vysvětlit?
„To ani nevím. Jsou věci, které vysvětlit nejde.“

Jak se tou dobou a po čtvrté obdržené brance šlo hráčům na led?
„Žádná sláva to samozřejmě nebyla, ale my jim prakticky ty góly darovali. Ale už od druhé třetiny jsme věřili, že se to otočit dá.“

Asi i pomohlo, že na možný obrat zbývalo stále hodně času.
„Nám začalo hrát do karet, že se třinečtí po přestávce už svým způsobem se snažili držet výsledek a my se do nich mohli tlačit. Pak už oni tolik šancí neměli a my se dostali ke své hře.“

Takto otočený zápas asi pomůže i psychicky. Souhlasíte?
„Hlavně jedeme do Boleslavi a kdybychom tam přijeli s prohrou a mínusovými body, tak by se nám tam dýchalo o poznání hůř.“

Na nájezdy jste si po prodloužení věřil?
„Docela jo! Věřil jsem si i na ten první, ale bohužel to ten lump čekal. To druhé zakončení už nečekal, to obvykle nedělám.“

Vzpomenete si, po jaké době jste samostatný nájezd jel?
„Už je to hodně dlouho. Za poslední tři roky na Kladně určitě ne. Snad možná někdy ve Spartě.“

Po osmi sériích nájezdů byli oba gólmani nepřekonaní, jaká byla tou dobou mezi střelci na střídačce atmosféra?
„Oba jsou to prakticky stejní gólmani s podobným stylem. A atmosféra byla stále dobrá, protože za sebou máme Kopra. Ten je taková mladší kopie Čemana.“

Puk vám schoval Pavel Patera, který se do klubu střelecké elity probojoval loni. Co to stálo jeho a co to bude stát vás?
„Ano, minulý rok to slavil on. Stát mě to bude asi jako jeho nějakou svačinu a pak ještě určitě v jedné hospůdce občerstvení. Co to bude konkrétně, to není na mě, to určuje pokladník Aleš Pavlas.“

250 gólů je velká porce, splývají Vám všechny, nebo si na některý vzpomenete?
„Pochopitelně splývají. Ty moje si nemůžu moc pamatovat, protože jsou všechny umlácené a ušmudlané. Žádní krasavci to nikdy nebyli.“

Ani ten první si nepamatujete?
„Ten ano. To bylo v Trenčíně Hartmannovi. Myslím že v osmaosmdesátým.“

Ten dvěstěpadesátý byl ale spíš jeden z těch jednodušších.
„Jo, tak to je pravda. S těma dvěma blbounama je to jednoduchý, dali mi to do prázdné brány.“

Jak se cítíte jako aktuálně nejlepší střelec mužstva?
„Teď se cítím dobře, ale on se tam Prochy za chvilku vyškrábe, to se nebojte. Je to jen otázka času.“