Purpurové peklo v Rize. Nejlepší fanoušky mají v Lotyšsku

RIGA (od našeho zpravodaje) Už když ve Skonto Areně poprvé zhasla světla a ozvala se dunivá rána připomínající dupnutí brontosaura, řev diváků zněl, jako by na led neměli nastoupit hokejisté, nýbrž nějaká slavná rocková legenda. Podle nachové barvy lotyšských dresů by se slušela třeba kapela Deep Purple. Nadání frontmana v sobě probudil i prezident IIHF René Fasel. Jeho strohá zvolání "Hello Latvia! Hello Riga!" měla tak bouřlivou odezvu, jako by dole na ledě místo švýcarského dentisty stál zpěvák britských hardrockových dinosaurů Ian Gillan.

Ale to byl pořád slabý odvar. Jakmile hráči skočili na led, hluk ještě zesílil. K bouření publika se přidal pronikavý a ohlušující chorál trumpet. Mimo přestávek vytrval až do úplného konce.

"Kulisa byla skvělá. Ještě večer po příjezdu na hotel mi hučelo v hlavě. Čekal jsem, kdy jim v těch trumpetách dojde plyn. Ale nedošel," usmíval se Jaroslav Bednář.

"S národním týmem jezdím dvanáct let, ale něco takového jsem ještě nezažil," přidal se lékař výpravy Zdeněk Ziegelbauer. Na střídačce prý nebylo slyšet vlastního slova. Aktéři na sebe museli křičet, i když byli vedle sebe. Nebo se dorozumívat posuňky.

Copak o to, bouřlivou kulisu dovedou vytvořit ledaskde, byť takhle hlasitou a vytrvalou asi opravdu nikde jinde ne. Co však ještě všechny překvapilo, byla korektnost a ukázněnost diváků.

Český tým nastupoval na plochu jako první. Při letmém pohledu bylo jasné, že polovina osazenstva by dechovou zkouškou neprošla. Mužstvo soupeře však nevítal pískot ani potupné bučení, nýbrž potlesk. Vlažný, ale milý.

"Diváci byli slušní a uznalí k soupeři. To se u nás nevidí," řekl pochvalně trenér Alois Hadamczik. V zápase měli naši tři vyloučené. Domácí Lotyši jedenáct. Posledního dokonce minutu a půl před koncem. "U nás by diváci zasypali led odpadky," podotkl asistent František Musil. Nebo přinejmenším zahrnuli rozhodčího nadávkami.

Lotyši mluví jazykem, který nepatří ke germánské ani slovanské větvi. Z 2,32 miliónu obyvatel jich je lotyšského původu něco k šedesáti procentům. Způsobila to i promyšlená genocida pod padesátiletou sovětskou nadvládou, směřující k postupnému poruštění tohoto pobaltského národa. Ušetřeny měly být pouze ženy.

Na svůj původ jsou i proto Lotyši nesmírně hrdí. Je to vidět i na hokeji. Nikdy by třeba neprovedli to, co se před úvodním zápasem obhájců titulu mistrů světa dělo v kancelářích českých sázkařských společností. Vsadit na porážku vlastního týmu: Prohrát by bylo špatné, ale když se to třeba stane, ať z toho máme aspoň nějaký vývar.

V purpurovém pekle, které dovedou vytvořit lotyšští fanoušci oblečení do temně nachových dresů národního mužstva, neuspěli v přípravě Švýcaři ani Finové. Český tým obstál, domácí tým až nečekaně hladce přehrával. Místo dvou bodů z toho byl nakonec jen jeden. Ovšem kdyby se snad podařilo využít aspoň jednu z jedenácti přesilovek, člověku by Lotyšů snad i bylo líto.

Mistrovství světa pořádají poprvé. Všude je však poznat, jak si toho váží. Jejich země je zaslíbená hokeji. Diváci v Lotyšsku patří k nejoddanějším. Přesně do takových států šampionáty patří.