První olympijský impuls? Nagano, na hokej jsme se dívali ve škole, vzpomíná Lukáš Krajíček

Do Prahy, odkud ve čtvrtek ráno vyráželi čeští hokejisté z Evropských klubů směr Soči, přijel Lukáš Krajíček už ve středu večer. Pohovořil se svým agentem Pavlem Maršounem, připravil si výstroj, povečeřel s ostatními. Bylo vidět, že se nemůže dočkal své první olympiády. Obránce Dynama Minsk bude jedním ze tří zadáků národního týmu, kteří nepůsobí v NHL. Nicméně za Atlantikem strávil kdysi také plodné roky. "Olympiáda pro mě znamená velký vrchol, moc se na ni těším," přiznává.

Nominace je v jeho případě odměnou za pracovitost, přístup a hlavně za výkony, které podává v Kontinentální lize a na mezistátní scéně. Jelikož s Minskem dohrál soutěž už před necelými dvěma týdny, pauzu před cestou do Ruska trávil tréninkem doma v Prostějově. "Na ledě jsem byl třikrát. Jednou s bráchou, který mi přihrával puky, pak dvakrát s místním áčkem. Chvíli jsem si dal volno a odpočinul si, tři tréninky byly optimální," kvituje.

Už máte v hlavě olympijské hry? Přemítáte o tom, co vás čeká?
"Jasně, nejen teď, přemýšlím nad tím dlouho. Hrozně se těším na první zápas, i když nevím, zda budu hrát. Je to nádhera. Když jsem se o zařazení do mužstva dozvěděl, nemohl jsem tomu věřit."

Splnil se vám tajný sen?
"Jo, přesně tohle jsem si říkal. Určitě byla spousta kluků, kteří mohli jet místo mě - dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem strašně rád! I za to, že jsem se nezranil. Něco takového může být jednou za život, chci tu šanci využít."

Co myslíte, mohl ve vašem případě rozhodovat povedený prosincový turnaj Euro Hockey Tour?
"Podle mě jsme dobře hráli už v Pardubicích. Turnaj Karjala pak nevyšel, ale ten se povedl snad jen gólmanům. Nevím, nějakou minulost v nároďáku mám, jestli jsme si to vybojoval posledním turnajem... Těžko říci. Možná si jen trenér potřeboval potvrdit názor."

Jakým první impuls máte spojený s olympijskými hrami?
"Stoprocentně Nagano. Byl jsme v šesté nebo sedmé třídě a vzpomínám si, že jsme se na hokej dívali ve škole. V lavicích. Každá třída měla televize, bylo to parádní. Tehdy jsem si víceméně uvědomil, jaké to je, když člověk může reprezentovat a něco velkého vyhraje. Také mám v hlavě oslavy, Prahu, Staromák... Myslím, že že tam to začalo."

Napadlo vás, že bude start na hrách reálný poté, co jste odešel z NHL do Evropy?
"Nepřemýšlel jsem nad tím, jestli dostanu nebo nedostanu na olympiádu. Šel jsem s tím, že si doma užiju jednu sezonu. A to se splnilo. V Třinci jsme získali titul, bylo to super. Po deseti letech jsem byl konečně rok zase doma. Vždycky jsem se snažil hrát co nejlépe, nakonec to teď s nominací vyšlo, což je nádherné."

Teď působíte v Minsku, probíral jsme Soči se spoluhráči?
"Samozřejmě. Bylo tam hecování, v týmu je Zbyněk Irgl a další kluci, kteří to budou sledovat. Každá chyba bude propíraná. Jinak do Soči jedou také Slovák Tomáš Surový a norský brankář Lars Haugen, i když ten se zranil a poslední měsíc nechytal. Chudák se pak snažil do toho dostat. Měl být jasná jednička, teď neví, jak to všechno dopadne."

Láká vás návštěva jiných sportů? V Soči by k tomu mohla být navzdory našlapanému hokejovému programu příležitost.
"Pokud to půjde, bych bych rád. Člověk by nasál atmosféru, líbilo by se mi to. Co jsem viděl, areál je krásně udělaný, blízko olympijská vesnice. Všude to bude kousek. Ale jsme tam za hokejem. Takže možná jen nakoupíme suvenýry a půjdeme hrát."

V olympijském turnaji nastoupíte proti nejlepším hráčům planety, to se nikde jinde nestane.
"S tím počítám. Člověk si říká kolikrát: jejda, tam bude stát takový a takový hráč... Ale docela dlouho jsem byl NHL, mám nějaké zkušenosti, špičkové hráče jsem poznal. Teď to pochopitelně bude o větším tlaku než mistrovství světa. Olympiádu sleduje celá republika, všude to bude žít ještě víc. Nikdo z nás každopádně nechce zklamat."

Budete mít v Soči někoho z rodiny?
"Ne, zatím ne. Není jasné, jak to tam bude s dopravou, město je docela daleko. Uvidíme. Žena chtěla jet, ještě jsme to nedořešili."

Máte obavy z bezpečnosti?
"Z té přímo ne, ovšem myslím, že to bude docela nepříjemné. Všude spousta vojáků a policajtů, budou stát na každé zastávce. Ve vlacích, autobusech... Nemusí to být až tak pohodlné." 

Těšíte se na olympijské hry, ale je možná i na nějaké bývalé spoluhráče z NHL. Je to tak?
"Napadají mě třeba bratři Sedinové. Hráli jsme spolu ve Vancouveru, jsou to výborní kamarádi. Když se před zápasem uvidíme, bude tam určitě nějaký hec. Ale až půjde o body, každý si udělá práci, za kterou tam přijel." 

V souvislosti s českým týmem se po oznámení nominace objevilo dost diskusí a různých názorů, které byly i nezvykle ostré. Co jste na to říkal?
"Ještě jsme ani nevyjeli na led - a už se rozebírá, jaký to bude neúspěch. Myslím, že to není moc dobré. Tohle nikdo nechce číst. Když už se tam hráči dostanou, jde přece o volbu trenéra a dalších lidí z realizačního týmu. Negativní věci mužstvu nepomůžou. Kdyby se psalo víc pozitivně, leckdo by byl jinak naladěný. Ale s tím nic nenaděláme."

Může to svým způsobem český tým stmelit?
"Každý jede do Soči s tím, že chce uspět, ne se jen tak sklouznout. Jestli nás to stmelí? Většina kluků se zná, spoustu zápasů jsme spolu hráli a vyhráli. Takže jakmile se sejdeme v kabině, všechno půjde stranou. Všem nám jde o to, abychom byli úspěšní."