Pro brankáře a obranu je to skvělá výhra. Pro útok už trochu horší, smál se Milan Mikulík

Kolik gólů nastřílí nebo inkasují, to pro ně není zas až tolik podstatné. Hlavní je, aby Bruslařský klub bodoval. Oko diváka tím bohužel občas trochu trpí, sami fanoušci Mladé Boleslavi ale prohlašují, že raději občas uvidí nějakou tu "hokejovou holomajznu", než svůj tým v dalších problémech, které sebou přináší dno tabulky. Paradoxem je, že utkání s Kladnem nebylo zas až tak nezáživné, jen mu prostě chyběly branky, což je to hlavní, po čem každý pozorovatel prahne. "Pro fanoušky to asi nebyla ta úplně nejlepší podívaná, ale snad nám to pro ty tři body odpustí," prohlásil po utkání Milan Mikulík (na snímku) o konečném skóre 1:0.

Hrdinou večera se stal Milan Mikulík, ačkoliv nakročeno k tomu měli i další hráči Bruslařského klubu. Andrej Podkonický nastřelil tyčku Cháberovy branky, do minimálně dvou velkých příležitostí se dostal i jeho kolega z formace Lukáš Pabiška. Objektivně vzato Milan Mikulík nepatřil mezi hráče, které toho večera bylo vidět nejvíc. O to víc jeho branka překvapila a potěšila. I jeho samotného.

"Strašně moc nás ta výhra těší," prohlásil po zápase rozjařeně. "Párkrát jsme měli namále, hráli jsme několikrát v oslabení, jednou dokonce ve dvojnásobném, které trvalo plné dvě minuty. Hodně dramatický byl i ten závěr, i tehdy nás vlastně bylo na ledě o dva méně," vypočítával perné chvilky Bruslařského klubu. "Předkolo je pro nás ještě daleko a dost možná, že tam i zůstane, ale výhra nad Kladnem, které o to předkolo vlastně bojuje taky, je pro nás cenná."

A cenná by pro svěřence trenéra Nováka nejspíš byla i za situace, že by hráli s kýmkoliv jiným za jakýchkoliv jiných okolností. "Vyhrát zápas 1:0, dokázat udržet takhle vyrovnaný stav, to je vzpruha sama o sobě. Pro brankáře, pro obranu. Samozřejmě, pro útočníky už to tak dobré není, ale i takové zápasy prostě jsou," nezbývalo jednatřicetiletému forvardovi, než pokrčit rameny.

Jak už bylo uvedeno, šancí měl Bruslařský klub dost. Mimo ty již zmíněné třeba i trestné střílení, které ale Roman Tomas nevyužil. "To se stane," mávl Mikulík rukou. "My jsme hlavně nechtěli prohrát v základní hrací době. Soustředili jsme na obranu, nestáli jsme o nějakou zbytečnou hloupost."

V čem se tedy zrovna ta jeho nakonec úspěšná akce lišila od všech těch ostatních? "Především skvělá práce Andreje Podkonického a Jardy Balaštíka. Podařilo se mi vystartovat dopředu, doufal jsem, že mě Jarda uvidí. Prokázal svoje kvality a skvělý přehled o situaci na ledě, protože o mně doopravdy věděl a poslal mi to," vysekl Mikulík svému spoluhráči poklonu.

"Pak už jsem jenom šlapal do brány. Sice jsem dostal sekyru, ale naštěstí mi to ten obránce neurazil. Chtěl jsem střílet nad lapačku, ale trochu mi to sjelo, takže ten puk šel nakonec pod ní. Hodně při mně stálo i štěstí," popisoval v tu chvíli už se spokojeným a klidným úsměvem na rtech.

Nervozitu si při svém úprku na Cháberovu svatyni prý nepřipouštěl. "Spíš jsem přemýšlel o těch dvou obráncích, co mi stáli v cestě," přiznal Milan Mikulík, jenž loni oblékal dres prvoligového Ústí nad Labem, přičemž ho ale váže ještě starší pouto i k Mladé Boleslavi – pomáhal jí totiž postoupit do extraligy. "Modlil jsem se, aby mi to nevypíchli, nebo nevyrazili. A pak mi pochopitelně proletělo hlavou, kam to pošlu. Jak už jsem řekl, nebylo to přesně podle představ, ale na tom už teď nezáleží."

Kladno na konci zápasu celkem pochopitelně zkusilo hrát power play. A ještě Bruslařskému klubu řádně zatopilo. "V závěru nám opravdu bylo úzko. Kladno tam mělo snad dvakrát prázdnou branku. Ale Jarda to výborně vychytal a na co nedosáhl, o to se stačila postarat obrana. Opravdu klobouk dolů před hráči, co hrají oslabení," uzavřel.