Příprava v ruských lesích? Tréninky sedm hodin denně, ale přežil jsem to, hlásí Jakub Kovář

Dlouho se chystal na odchod do zahraničí, teď má Jakub Kovář za sebou první dojmy z angažmá v ruském Jekatěrinburgu. Bývalý gólman Českých Budějovic absolvoval počátkem července krásnou dovolenou v Mexiku, poté se vydal východním směrem a občas nestačil zírat na to, co ho potkalo. "Přiletěl jsem a hned měl asi šest hodin tréninku bez jídla. Měsíc jsem se pak nezastavil," vykládá bronzový medailista ze světových šampionátů 2011 a 2012.

Teď se poprvé vrátil do Čech, a na první pohled je znát, že nabral svalovou hmotu. "Taky mi doma říkali, že vypadám jako kulturista," směje se. Zkušený brankář dosud rozhodně nebyl v posilovně častým hostem, pro svoji pohodu zase nepotřebuje tolik síly. Jenže v Avtomobilistu neměl na výběr. "Přiznám se, že na posilování nejsem moc zvyklý. Tam jsem však musel, nebyla šance, abych se tomu nějak vyhnul. Snad to na mě nebude mít v brance špatný vliv," doufá.

Když na jaře vybíral varianty dalšího působení, sešlo se Jakubovi víc nabídek. V jednu chvíli se mluvilo o Spartaku Moskva, pak šel do akce Jekatěrinburg. Jeden z nejslabších klubů uplynulého ročníku Kontinentální ligy během letní přestávky vyměnil vedení, budování kádru se ujal ostřílený harcovník Leonid Vaisfeld. A do sestavy přivedl nejen Kováře, nýbrž také Fina Lepistö, Švéda Viklunda a několik solidních ruských hokejistů.

Trojice krajánků nyní vyrazila na České hokejové hry. "V klubu to brali jako dobrou reklamu, určitě nám nikdo nebránil. V Jekatěrinburgu jsme možná první reprezentanti vůbec, pardubického turnaje se zúčastníme tři," potvrzuje Kovář. Sám je za nominaci do národního týmu šťastný, naposledy v elitním dresu chytal letos v dubnu při Českých hokejových hrách, jež byly v Brně generálkou na mistrovství světa.

Odchovanec Písku poté v nejméně vhodnou dobu onemocněl a do nominace se nedostal. Když měl ve švédské metropoli zdravotní potíže Ondřej Pavelec, trenéři povolali Kováře operativně do zbraně, nicméně jeho mise se omezila jen na několik dní. Pak byl nejvyšší čas myslet na další ročník. Přesun do Ruska vyvolával určitou nejistotu.

První zkušenosti Jakubovi potvrdily, že klub z bývalého carského města vyznává trochu jiné metody, než bývá běžné v našich končinách. "Odjeli jsme na soustředění někam do lesa, kde nebylo vůbec nic. Probíhalo to v zapomenutých končinách, kde postavili zimní stadion, atletický ovál a nejhorší ubytovnu, jakou jsem v životě viděl. Trávili jsme tam čtrnáct dní. Tréninky sedm hodin denně, ale přežil jsem. I když fakt nebylo o co stát," vykládá.

Klub tento týden pořádá domácí turnaj mj. i za účasti Třince, Kovář u toho nebude. Jeho pozici v brance by to však ohrozit nemělo. "Hráli jsme zatím šest přípravných utkání, s dalším gólmanem jsme každý chytali třikrát. V současném hokeji už se většinou neurčuje jednička, chytá ten, kdo je na tom momentálně lépe," říká. Ale bývalý mezinárodní rozhodčí Vaisfeld určitě českou posilu nekupoval proto, aby vysedávala na lavičce. Kovář zapadl do týmu velmi rychle, tvrdí, že mu svým způsobem pomohla absence krajanů. "Možná to je díky tomu snazší. Mám zkušenost, že je lepší se otrkat trošku sám, než udělat nějakou skupinku a držet se stranou. Máme navíc mladší tým, kluci přijdou spíš sami než ti staří, za nimiž by člověk musel běhat. zapadnout bylo díky tomu jednodušší."

Kovář dopředu věděl, že k adaptaci bude také potřebovat ruštinu, zatím prý pochytil hlavně číslovky. "Když mi řeknou, abych udělal deset kliků, tak tomu rozumím. Ale když chtěli, abychom padesát minut běhali dokola, myslel jsem, že to bude pět koleček. To první jsem napálil a pak tam tři čtvrtě hodiny umíral," vykládá s humorem. Samotný Jekatěrinburg ještě moc nepoznal. "Měli jsme kempy a jezdili všude možně, ten poslední měsíc byl hodně náročný," opakuje.

Nyní soustředí myšlenky na České hokejové hry. Půjde o první akci sezony, která se může promítnout do nominace pro olympiádu v Soči. Jakub Kovář to dobře ví. "Kdo tvrdí, že na olympiádu nemyslí, tak nemluví pravdu. Někde vzadu každý z nás má, že šance může být - byť třeba není tak velká," tvrdí. V uplynulých dnech také sledoval dění v českobudějovickém hokeji. "Je to hrozná situace, k tomu ani není co říci. Možná to někomu nedochází, protože lidé jsou šťastní za první ligu, ale v tuto chvíli je asi nereálné, že by se měl klub brzy dostat do nejvyšší soutěže. Bůh ví, jestli se v Budějovicích ještě někdy bude hrát," uzavírá smutně.