Příběh Mariána Hossy píše zlatý závěr. Slovenský hráč získal na třetí pokus vysněný pohár

Když si kapitán Chicaga Jonathan Toews vychutnal první sladké okamžiky s pohárem a chystal se ho přivézt mezi jásající spoluhráče, vůbec se nerozmýšlel, za kým dojet nejdříve. Neomylně směřoval k Mariánu Hossovi. Slovenskému útočníkovi, který v posledních dvou letech jen přihlížel, jak se raduje protivník. Tentokrát už se jeden z nejzkušenějších Jestřábů dočkal. „Když jsme se znovu dostali do finále, byl jsem hodně šťastný, ale na druhou stranu jsem se trochu strachoval,“ prozradil rodák ze Staré Lubovně v okamžiku, kdy už věděl, že ho o titul nic nepřipraví. „Jistě víte, co tím myslím. Jsem tak rád, že se nám to povedlo. Cítím ohromnou úlevu. Do třetice všeho dobrého, mám Stanley Cup. Je to báječný pocit.“

V play off přispěl do bodové pokladny mužstva patnáctkrát, zejména asistencemi. Poté, co v každé z úvodních sérií s Nashvillem a Vancouverem rozsvítil jednou červené světlo, se začal v ofenzivě trápit a další branky se dočkal až skoro po měsíci ve druhém finále s Philadelphií. V posledních třech utkáních vyšel zcela naprázdno.

Ve středu vypálil na Michaela Leightona pětkrát, ale byl také u smolného momentu na druhé straně, kdy se čtyři minuty před vypršením normální hrací doby odrazil od jeho brusle kotouč ke Scottu Hartnellovi a ten srovnal stav utkání.

„Ani když šel při třetím gólu puk od jeho nohy do naší sítě, nepřestal bojovat,“ oceňuje veterán Jestřábů John Madden. „Nevzdal to, nezačal si vyčítat, proč to byl zrovna on. Pokračoval dál.“

Sám Hossa svého spoluhráče poopravuje a přiznává, že mu v tu chvíli zatrnulo, ale jen na krátce. „Pocítili jsme zklamání, ale věděli jsme, že stav je 3:3. Ještě bylo dost času. Mohli jsme sklonit hlavy, ale bylo potřeba makat dál. Věděli jsme, že to můžeme dokázat,“ říká a zabloudí přitom v mysli na rodné Slovensko. „Jsem si jistý, že tam teď každý slaví. Bude to velká party.“

Jonathan Toews byl už při dopoledním rozbruslení rozhodnutý, že v případě, že večer si pojede ke komisaři NHL Garymu Bettmanovi pro trofej, předá ji dál Hossovi. Slovenského útočníka na to upozornil a když konzultoval záležitost se svými zástupci Patrickem Sharpem a Duncanem Keithem, schválili jeho volbu.

Stejně tak trenér Joel Quenneville o několik hodin později. „Jako první to dostal správný chlap. Myslím, že v dnešním utkání byl jeho výkon klíčový. Nenechal se odstavit od puku. Všem ukázal, že chce pohár vyhrát už dnes,“ hodnotí výkon svého svěřence kouč Blackhawks. „Jen málokomu se povede být ve finále třikrát po sobě. Za ty tři roky odehrál dvanáct kol play off a jeho přístup k tréninkům a zápasům v posledních dnech byl excelentní. Sytil svou energií i všechny ostatní.“

V roce 2008 byl Hossa v Pittsburghu po výměně z Atlanty teprve krátce, do mužstva přišel speciálně jako posila pro play off. Poté vsadil v létě vše na jednu kartu a upsal se na jeden rok finálovému soupeři z Detroitu, ale na jaře 2009 se role obou klubů obrátily. Teprve s Chicagem spojil jednatřicetiletý forvard osud nadlouho, prakticky „na doživotí“ - do konce sezóny 2020-21.

„Jaká je asi pravděpodobnost, že někde podepíšete kontrakt a hned získáte Stanley Cup?“ táže se Marián Hossa. „Když jsme vyhráli, tolik mi toho proběhlo hlavou. Vzpomněl jsem si na rodinu a samozřejmě na to, že jsem ve finále potřetí v řadě a konečně mám titul. Byla to obrovská úleva.“