Převažuje zklamání ze špatného výsledku celého týmu, smutní Antonín Honejsek

V základní části juniorské extraligy ovládl s jednadvaceti góly a dvaadvaceti asistencemi v devětatřiceti duelech klubové kanadské bodování Zlína, čímž zaujal stavitele národního týmu do osmnácti let. Na světovém šampionátu v amerických městech Fargo a Moorhead potvrdil útočník Antonín Honejsek (na snímku), že sbírání bodů mu nečiní potíže. Přestože na rozdíl od některých členů sestavy ještě nenakoukl do seniorského hokeje opanoval se čtyřmi přesnými zásahy pořadí českých střelců a díky šesti bodů se stal nejproduktivnějším hráčem mužstva.

Jak pravidelný účastník reprezentačních akcí i v mladších kategoriích svou pozici po skončení šampionátu posuzoval? V jeho slovech se mísila negativa s pozitivy. „Potěšilo mě, že jsem vyhrál kanadské bodování týmu,“ vypráví Antonín Honejsek.

„Ale s tím jsem na mistrovství nejel. Chtěl jsem, abychom uspěli jako tým, což se bohužel nepovedlo. Takže to kalí radost z produktivity,“ doplňuje zlínský forvard. Celkové hodnocení turnaje pak osmnáctiletý mladík vnímá jako zklamání.

„Umístění tak určitě beru,“ vypálí bez váhání. „Myslím si totiž, že jsme mohli uhrát lepší výsledek, protože loni jsme porazili Finy, hráli vyrovnané zápasy se Švédy i Rusy,“ upozorňuje dále.

„Nevím, čím to je, ale za půl rok nám všichni strašně odskočili,“ marně krčí rameny. Leckdo by mohl namítnout, že soupeře českého výběru více motivovala atmosféra vrcholného klání na světové úrovni.

Avšak Antonín Honejsek si něco takového nemyslí. „Nejvíc lidí chodilo na Američany. Rusové ani Švédové tam tolik fanoušků neměli, takže lepší atmosférou to podle mě nebylo,“ míní. „Opravdu nevím, čím to může být, že všichni tak najednou vyrostli a my jsme zůstali stát,“ láme si ještě hlavu.

V čem tedy špičková mládežnická mužstva podle jednoho z bodových tahounů ročníku 1991 převyšovala? „Největší rozdíl jsem viděl v bruslení,“ srovnává. „Mají lepší techniku bruslení. Jsou obratní a strašně dynamičtí. My jsme proti nim pomalí.“

Na čtvrtfinále jsme si po remíze s Kanadou věřili, ale Američané byli jasně nejlepší

Pro útočníka, který v posledních dvou sezonách objížděl akce výběru do šestnácti a sedmnácti let, představuje letošní mistrovství světa dosavadní vrchol kariéry. „Určitě. Zároveň však doufám, že půjdu ještě dál,“ reaguje s vírou.

Až si za pár let na souboje na březích řeky Red River vzpomene, přepadnou jej spíše záporné myšlenky. „Převáží spíš to negativní, že jsme neuspěli jako tým, i když se mi určitě vybaví i to, že jsem se stal nejproduktivnějším hráčem mužstva,“ přibližuje Antonín Honejsek.

Toho potěšil snad jen fakt, že mužstvo se nemuselo strachovat o příslušnost k elitě své věkové kategorie ve skupině o udržení. „Jediná výhra představuje strašnou bilanci. Naštěstí nám do čtvrtfinále pomohli Švýcaři,“ děkuje znovu na dálku.

Díky výsledku bitvy vyslanců země Helvetského kříže s Němci se družina Marka Sýkory a Františkem Musilem procpala do play off, kde nestačila na Spojené státy americké a v utkání o páté místo znovu na Švédy. „V posledním zápase skupiny jsme remizovali s Kanadou, takže jsem si na play off docela věřili. Jenže Amerika byla jasně nejlepší,“ přiznává hráč, jenž měl na zádech číslo sedm.

Studená sprcha potkala český tým hned v úvodu celého šampionátu. Debakl od Tre Kronor náladu v kabině rozhodně nezlepšil. „Už v přípravě jsme prohráli s Finy 1:7, což taky nebylo lehké,“ naznačuje.

„Chtěli jsme se nachystat na Švédy. Výsledek 0:7 pro nás znamenal strašnou ránu,“ pokračuje Antonín Honejsek. „Myslím, že šlo o rozhodující moment, který nás na turnaji pohřbil,“ domnívá se zpětně.

Jenže Češi se ještě zmátořili a hned následující duel se Švýcary zvládli. „Ovšem pak přišel důležitý zápas s Německem, což byla nejspíš ta druhá rána. To byl ještě větší šok,“ vybavuje si přímý aktér těsné porážky 3:4.

Po nerozhodném výsledku s hráči javorových listů nezbývalo než čekat a doufat v pomoc jednoho ze soupeřů. „Trochu jsem nastydl, takže jsem se léčil na hotelu. Samozřejmě jsem byl ve spojení s těmi, co byli přímo na stadionu, a sledoval jsem to i na onlajnech,“ popisuje mladík, jak osudové minuty prožíval. „Na konci toho zápasu jsem byl šťastný jako všichni z týmu,“ uzavírá.