Přestože se hraje na výsledek, je extraliga juniorů kvalitní soutěž, říká kouč Josef Turek

Ve skvělé formě byli junioři pražské Slavie před reprezentační přestávkou. Svěřenci trenéra Turka se nesli na vítězné vlně – z posledních jedenácti zápasů nebodovali pouze ve dvou. Slibně rozjetou slávistickou mašinu však o víkendu zastavily dva moravské týmy. Nejprve v pátek Slavia prohrála 7:3 v Olomouci, v sobotu pak Turkův výběr nestačil na Kometu Brno (5:1). „Přišlo mi, že hráči nemají po skončení reprezentační přestávky jiskru. Během dvou měsíců jsme si vypracovávali jakousi tvář, pověst. A těmahle dvěma zápasy jsme si ji pokazili ze všech stran. Od pondělka začínáme od nuly,“ říká Turek, jenž extraligu juniorů dvakrát vyhrál.

Především do Brna jste si jeli takříkajíc pro povinné body. Slavia na sedmém místě, Kometa třetí od konce. Proč se utkání nepodařilo?
„Před přestávkou jsme měli vynikající formu, což dokládají i některé výsledky. Třebíč jsme porazili 13:0, Opavu 10:2. Takovéhle výsledky nikdy Slavia moc nedělala. Pro nás je do budoucna největší práce zlepšit hru dozadu. Ta hráčům moc nejde a je těžké ji do nich napasovat. Během přestávky jsme dvoufázově trénovali a přijde mi, jakoby hráči neměli moc jiskru. Musíme dobít baterky, po dvou nevydařených víkendových kolech se zvednout a začít zase od nuly.“

Určitě zamrzí, že jste po přestávce do soutěže nevstoupili nejlépe.
„Během dvou měsíců jsme si vypracovávali jakousi tvář, pověst. A těmahle dvěma zápasy jsme si ji pokazili ze všech stran. Od pondělka začínáme od nuly. Na státní svátek hrajeme proti Chomutovu. Věřím, že až hráčům pustí nohy a únava trochu odezní, že se zase zvedneme a trénování během přestávky zúročíme. Myslím si totiž, že málo týmů trénuje tak, jako my.“

Ve Slavii jste prvním rokem. Jak probíhala aklimatizace?
„Nebylo to pro mě nic jednoduchého. Přede mnou tu byl pan Pešout, který zanechal dobrý dojem. Víc než z poloviny jsem ale jeho zvyky překopal, protože si jdu vlastní cestou a nechci nikoho napodobovat. Bylo to těžké i pro hráče, protože měli zažité Pešoutovy metody, způsoby tréninků a tak dále. Najednou přišel někdo úplně jiný s jinou trenérskou vizí, jiným vystupováním, někdo, kdo prosazuje jiné typy hráčů. Snažím se ale všechno dělat proto, aby z hráčů něco bylo a mohli doplňovat A-tým. Z ročníku se do áčka dostane většinou tak jeden hráč, další najdou uplatnění v prvních nebo druhých ligách nebo skončí hokejem. Cílem je vychovat alespoň jednoho kluka pro extraligu seniorů.“

Je to těžký úkol?
„Je. Myslím, že určité typy hráčů, kteří by jednou za muže mohli hrát, v kádru máme. Kluci trénují dobře, s tím problémy nejsou. Ale všichni by chtěli dávat góly, aby byli napsaní v novinách. Tvrdím jim, že o tomhle hokej není. Že je o tom hrát pro tým, padat do střel a dát do hry trošku srdíčka. To, abych se přiznal, mi u některých poslední dobou chybí.“

Z dlouhodobějšího hlediska je ale páté místo v průběžné tabulce určitě úspěch…
„Určitě. Měli jsme dokonce šňůru jedenácti zápasů po sobě, z nichž jsme jenom dva prohráli. Škoda, že nás přerušila přestávka, protože jsme byli hodně rozjetí. Šlapalo to, padalo nám tam skoro všechno. Přestávka nás trochu zabrzdila a tým teď se bude dávat novu dohromady. Do karet nám hraje fakt, že máme k dobru ještě jeden zápas s Plzní. Celkově jsme zatím s výsledky a předváděnou hrou spokojeni, ale jak říkám: poslední dva zápasy to trochu pokazily.“

V první desítce kanadského bodování jsou dva střelci Slavie – Haffenrichter a Česnek. To zřejmě taky potvrzuje, že hrajete v širší špičce soutěže…
„Objevují se tam hráči, o kterých jsem věděl, že by tam měli být. Hlavně Haffenrichter má dnes bodově lepší sezónu než loni po jejím skončení. Další hráči se desítce přibližují a jsem přesvědčený, že budou mít tuto sezónu lepší než loňskou. Je to dáno i tím, že jsou o rok starší. Musím ale říct, že máme ve třech pětkách osm hráčů ročníku 1991 a jednoho z ročníku 1992. To znamená, že máme určitě jeden z nejmladších týmů v republice. Necháváme je hrát proto, že na to ti kluci mají. Nebojíme se nechat jim prostor. Perspektivní hráč je třeba Daniel Krejčí, který je ročník 1992 a hraje v juniorech stabilně.“

Jaká je kvalita letošního ročníku soutěže?
„Řekl bych, že je dost vyrovnaná. Protože poslední tým sestupuje přímo a tři týmy v tabulce nad ním jdou do baráže, má každý strach a chce se zachránit. Díky tomu se hraje víc na výsledky a přestává se s výchovou mládeže. Každý nasazuje hráče dorazovky, aby to umlátili. A je to pak těžké, protože dva tři roky v juniorech rozhodují. V síle kolem branky, v zakončení. Jsou to v podstatě hotoví chlapi a ti šestnáctiletí se se soutěží teprve seznamují.“

Změnila se soutěž za rok, během kterého jste trénoval mladší dorostence?
„Neřekl bych. Když někdo vede 3:0, prakticky to nic neřeší. Dá se to klidně otočit, protože hráči nevěří, že by soupeř mohl dát tři čtyři branky. Stává se někdy i pravidlem, že se to takhle otáčí. Hráči se pak musí vést k tomu, aby měli disciplínu. To znamená, že i když bude tým ve vedení 3:0, neexistuje, aby si každý chtěl dát gól. Je třeba hrát dál zodpovědně dozadu, protože je to strašně důležitá věc. Samozřejmě při zhodnocení toho, jaké typy hráčů má tým k dispozici.“

Jaký máte názor na zužování juniorské extraligy?
„Zužování se dělá z toho důvodu, aby se soutěž zkvalitnila. Když by bylo méně týmů a více kvalitních hráčů, určitě by šla kvalita extraligy nahoru. Na druhou stranu nevím, jak by kluby mimo seniorskou extraligu dál pracovaly s mládeží. Asi by jim hráči začali rychle utíkat jinam. Ale taková je dnešní doba, je to asi vývoj.“

Vraťme se ke Slavii. Jaký máte cíl pro tuto sezónu?
„Dostat se do play off.“

Jenom?
„Jenom. Z toho důvodu, že jsem ve Slavii první rok. Nevěděl jsem, do čeho jdu, co mě čeká, ale strašně jsem se těšil. Musím potvrdit, že podmínky na Slavii jsou velmi dobré, asi nejlepší, co jsem kdy zažil. Jak pro hráče, tak pro trenéry. Zní to možná trošku zvláštně, protože můžu porovnávat jenom se Vsetínem. Ve Slavii jsou ale podmínky o dvě třídy výš. Samozřejmě to neznamená, že bych si na své působení na Valašsku stěžoval. Dostal jsem tam velkou trenérskou příležitost. Nabídka Slavie ale přichází jednou za život. Chtěl bych, aby s mými metodami byl klub spokojený a měl z toho přínos. Právě třeba tím, že se některý z kluků zapracuje do A-mužtva.“

Nejvýraznější postavou Slavie je bezesporu Vladimír Růžička. Jaký máte vztah?
„Vynikající. Jsme spolu v denním kontaktu, společně s ním a s Jirkou Novákem děláme juniory. Chodím k němu častokrát pro radu a sleduji i trénink A-týmu. Musím říct, že už vím, proč jsou dnes na špici: Tvrdě a intenzivně trénují. Vláďa je stejně jako já blázen do hokeje, takže z toho důvodu spolu řešíme jenom hokej, hokej, hokej.“

Zajímáte se i o osudy Vsetína, kde jste dvakrát vyhrál juniorský titul?
„Sleduji to na internetu. Hráči, které jsem trénoval, mi občas zavolají. Hrňa, Podešva, Navrátil, Knebl… Zajímáme se, jak se nám daří. Někteří z nich, kteří třeba mají vyšší cíle než hrát druhou ligu, se mě třeba i ptají, jestli bych jim pomohl do vyšší ligy než Vsetín hraje. Nechtěl bych ale ze sebe dělat agenta. Sem tam se poptám, ale samozřejmě nechci Vsetínu odvádět hráče.“