Prahu zachvátily Plameny. Před 19 lety přiletěli vítězové Stanley Cupu

Otázka do hokejového kvízu: ve kterém utkání nastoupil Jaromír Jágr poprvé za reprezentační áčko. Odpověď najdete v následujících řádcích. V září 1989 Prahu zachvátily Plameny. Na dva přípravné zápasy přiletěli čerství vítězové Stanley Cupu. Najednou byli tady. Calgary Flames z masa a kostí. Přistáli po dvanáctihodinovém letu přes Londýn, kde nasbírali šedesát minut zpoždění.

Sedmadvacet hráčů a početný doprovod, včetně už bývalého kapitána Lannyho McDonalda, který gólem v šestém finálovém zápase v Montrealu pečetil historický triumf Plamenů ve Stanley Cupu a na závěr kariéry mohl zvednout nad hlavu slavný pohár.

V počtu zápasů NHL se zastavil na čísle 1111. „Musel jsem skončit. Jinak by mě snad nechali utratit,“ suše poznamenal kníratý muž s vizáží anglického lorda. McDonalda si mnozí pamatovali ještě z prvního ročníku Kanadského poháru 1976, kde naši hokejisté postoupili až do finále. Další hráče znali z mistrovství světa, které se konalo v Praze v roce 1985.

Mně by se tu líbilo, přiznal brankář Mike Vernon

Za Kanadu tam nastoupili obránci brankár Rick Wamsley, obránce Jamie Macoun a útočník Brian MacLellan. Paul Ranheim a Joel Otto zase válčili za Američany, kteří se v záverečném utkání servali se Sověty.

„Hej, Joele,“ zahalekal rozverný gólman Mike Vernon (na snímku) na Otta přes hotelovou jídelnu, jakmile to uslyšel během rozhovoru s tehdejším redaktorem časopisu Gól. „Prej jsi tady před čtyřmi lety vybouchal Fetisova.“ Rozložitá záda obědvajícího hromotluka se otočila. „Ne, to byl Neil Sheehy,“ opravil Otto. „Já - Krutov,“ pronesl s výrazem drsného detektiva Harryho Callahana, jak ho ztvárnil Clint Eastwood. A vztyčil palec ruky.

„Mně by se tu líbilo,“ shrnul později Vernon při procházce z haly v pražských Holešovicích k hotelu Intercontinental. Právě tam bydlel tým Calgary Flames. Tehdejší Praha mu připadala snad jen poněkud špinavá. A bez barev. U moci se stále ještě držela totalitní šeď v rudém stejnokroji. Dál Vernon ani vidět nemohl. A tak nestačil obdivovat hlavně české ženy a výborné pivo. V přepočtu ho vyšlo jen na patnáct centů. Pouliční veksláci měnili americký dolar na koruny v poměru jedna ku čtyřiceti.

„Rád bych s vámi hovořil vaším jazykem. Jiří Hrdina udělal všechno, aby mě naučil česky, ale to víte...“ omlouval se novinářům neméně rozšafný kouč Terry Crisp. Jeho pokročilé „ř“ při vyslovení jména bývalého kapitána Sparty a jediného českého zástupce v týmu Flames však naznačovalo, že špatným žákem nebyl. Zato v místních médiích mu příjmení komolili na Crips.

Primadony? Kdepak, spíš parta dobrých známých

Kdysi hrával Crisp na farmě Philadelphie s někdejším československým reprezentantem Rudolfem Tajcnárem. „Před šesti lety na juniorském šampionátu v Leningradě proti nám chytal Hašek,“ vybavil si Vernon. „Hrál tam i ten vysoký, černovlasý...Růžička?“

Generální manažer týmu Cliff Fletcher už v roce 1969 pro St. Louis vyjednal odchod Jaroslava Jiříka, prvního hokejisty z východního bloku, který nastoupil v NHL. Navštívil ještě Josefa Horešovského. Toho však za moře nepustili. V organizaci Flames pracoval Fletcher nepřetržitě od roku 1972, kdy ještě sídlila v Atlantě. Do pražské návštěvy v září 1989 to bylo celých sedmnáct sezon.

Hráči Flames nepřipomínali žádné primadony, spíš partu dobrých známých, kteří se přijeli zahrát hokej a taky trochu užít. Hrdina, jenž do mužstva přišel po olympiádě 1988, protáhl zdravé jádro mužstva městem, včetně tehdy vyhlášené diskotéky Bílý koníček na Staroměstském náměstí.

Na hvězdu si zpočátku hrál snad jen Sergej Makarov, jenž do týmu zrovna přišel s vizitkou nejlepšího pravého křídla v Evropě a měl v něm nahradit švédského ostřelovače Hakana Looba. „Za všechno vděčím přestavbě,“ opakoval. Politika pěrestrojky sovětského vládce Sergeje Gorbačova do komunistické strnulosti a nesvobody vnesla aspoň trochu uvolnění. Totalitní režim však jako by měl trvat věky. Nakonec vydržel dva měsíce. Aspoň u nás.

Flames měli na tehdejší poměry hodně mezinárodní tým. Vedle Hrdiny a Makarova v něm působili Švédové Roger Johansson, Jonas Bergqvist, první Rus legálně působící v NHL Sergej Prjachin. Kádr vyšperkovaly osobnosti jako Doug Gilmour, Joe Nieuwendyk, Gary Roberts nebo obránce s nejtvrdším příklepem Al MacInnis. Vzhůru se drali Theoren Fleury či Gary Suter.

Přiletěl i nejproduktivnější hráč mužstva z předchozí sezony Joe Mullen. Z rodinných důvodů však musel odcestovat a dvojzápasu proti výběru Československa nenastoupil. Celek Flames obě utkání prohrál. „Střetli jsme se s vynikajícím týmem. Největší dojem na mě udělali oba brankáři. Když jsme třeba v prvním zápase vedli 2:0, najednou jako by si Hašek řekl, ne, víc už nepustím. A nepustil,“ shrnul Terry Crisp.

Premiéra Jágra, Reichla a Holíka

Ke společnému tréninku se jeho svěřenci sešli až v Praze. Na ledě byli hokejisté nejvýš dva týdny. Měsíc přípravy na další ročník NHL měli teprve před sebou, soutěž začínala až 5. října. Do té doby je čekalo šest utkání v Evropě, dalších pět za oceánem. Ale na to se nikdo nevymlouval.

Někteří hráči Flames si od nás odvezli chřipku. Z následujících čtyř zápasů na ruském ledě však prohráli až ten poslední, proti CSKA Moskva. Ale zatímco v Praze na ně přišlo 14 tisíc diváků, v metropoli tehdejšího SSSR měli poloprázdno. Na sovětský led se ve stejnou dobu vypravili také Washington Capitals i s emigrantem Michalem Pivoňkou v kádru. Až čtvrtým gólmanem byl tenkrát neznámý Olaf Kölzig. Capitals si vedli ještě lépe než Calgary. Před soupeři se sklonili jen jednou.

Český hokej ve stejnou dobu zaujal také hráčskou rošádou mezi Spartou a Českými Budějovicemi, do té doby nevídanou a neslýchanou. Do hlavního města putoval Petr Bříza, opačným směrem útočník Tomáš Jelínek, ikona pražského klubu. Oba dva se sešli v sestavě československého týmu, který vyrukoval proti Calgary.

Do druhého zápasu nasadil trenér Pavel Wohl útok mladíků ve složení Jágr – Reichel – Holík. Poprvé takhle nastoupili pohromadě, ale protože se nejednalo o mezistátní zápas, ostrý reprezentační debut je čekal až později proti SSSR. Na jaře 1990 si spolu zahráli i na mistrovství světa ve Švýcarsku.

Ze sestavy, která se představila ve dvojutkání proti Calgary Flames, odešlo do NHL celkem dvanáct hráčů. Dalších sedm bylo draftováno. Leo Gudas se za moře nikdy nevypravil. Ale Gilmour si určitě ještě dlouho pamatoval, co mu provedl. Kanaďan se na českého obránce rozjel přes celou šířku kluziště, jenže ten mu v poslední chvíli u mantinelu uhnul. Gilmour se rozplácl jak dlouhý, tak široký.

Fakta z utkání Calgary Flames v Praze:

ČSSR – Calgary Flames 4:2 (2:2, 1:0, 1:0)

Branky: Bača, Doležal, Jelínek, Procházka – Patterson, Nieuwendyk.
Rozhodčí: Vögtlin (Švýcarsko) – Tatíček, Janíček (oba ČSSR).
Vyloučení: 9:11, navíc Bača (ČSSR), Gilmour (Calgary) na 10 minut.
Využití: 0:0.
Oslabení: 0:0.
Diváků: 14 000.
Hráno: 10. září 1989 v Praze.
Sestavy:
ČSSR: Hašek – Stavjaňa, Ščerban, F. Procházka, Bača, D. Kadlec, Gudas – Svitek, Růžička, Cíger – Janecký, Kron, Šejba – Dolana, J. Kučera, Vlach – Jelínek, Haščák, Doležal – trenéři Wohl, Neveselý.
Calgary Flames: Vernon (32. Wamsley) – Nattress, Macoun, McCrimmon, Suter, MacInnis, Sabourin – Makarov, Hrdina, Ranheim – Prjachin, Nieuwendyk, Roberts – Peplinski, Otto, MacLellan – M. Hunter, Gilmour, Patterson – trenéři Crisp – Watt, Baxter.

ČSSR – Calgary Flames 4:1 (2:0, 0:0, 2:1)

Branky: Jelínek, Růžička, Holík, Kadlec – Nieuwendyk.
Rozhodčí: Vögtlin – Grúň, Rouspetr (oba ČSSR).
Vyloučení: 8:12.
Využití: 0:0.
Oslabení: 2:0.
Diváků: 14 000.
Hráno: 11. září 1989 v Praze.
Sestavy:
ČSSR: Bříza – Stavjaňa, Ščerban, D. Kadlec, Gudas, Tichý, F. Kučera, Bača, F. Procházka – Svitek, Růžička, Cíger – Dolana, J. Kučera, Vlach – Jelínek, Haščák, Doležal – Jágr, Reichel, Holík – trenéři Wohl, Neveselý.
Calgary Flames: Wamsley (30. Vernon) – R. Johansson, Murzyn, MacInnis, Sabourin, Nattress, Macoun, McCrimmon, Suter – Makarov, Nieuwendyk, Ranheim – Prjachin, Gimour, Patterson – T. Hunter, Otto, Hrdina – Bergqvist, Fleury, MacLellan – trenéři Crisp – Watt, Baxter.