Pracovali jsme jeden za druhého, v tom problém nebyl, tvrdí Kutlák. Jeho gól hokejistům nestačil

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Z českého týmu zná Švýcary nejlépe. Zdeněk Kutlák strávil šest let v klubu Ambri-Piotta, nastupoval proti většině reprezentantů Helvétského kříže, dokonale se sžil s prostředím i hokejem. Je velký paradox, že jako jediný dokázal překonat jinak výborného brankáře Gerbera. Ovšem jeho gól české reprezentaci nestačil. "Myslím, že jsme měli silný tým a tenhle zápas byl hratelný. Jim ta mašina ale nějak šlape a nedá se zastavit. Nenašli jsme správný recept. Uvidíme, jestli ho někdo vůbec najde," konstatuje.

Po zápase šel mixzónou a na chvilku se zastavil s Julianem Walkerem. Oba spolu bojovali v klubu, jenže zatímco mladý útočník se může těšit na medailové boje, pro Kutláka turnaj skončil. ve čtvrtfinále se o to postaral švýcarslý výběr, který tak trochu připomíná staré dobré časy, kdy světovému hokeji vládli bratři Cattiniové nebo Torrianiové.

Také Kutlák uznává, že trenér Simpson vytvořil výborný tým. "Od začátku turnaje hrají neskutečný hokej. My jsme byli připraveni, ale oni na nás vletěli," konstatuje. Češi mohli nástup přečkat, mít trošku štěstíčka, duel by vypadal jinak. Obě branky do Pavelcovy klece totiž padly po nešťastných tečích. "Kdyby u druhé branky nebyl ten nešťastný kontakt, Ondra by to v pohodě chytil. Tohle se ale stane. Prostě smůla," připomene.

Hokejistům slouží ke cti, že se snažili vývoj zápasu změnit. Rvali se do posledních sil, nikdo jim nemůže vytknout nedostatek bojovnosti a nasazení. "Ve třetí třetině jsme měli pár vyložených šancí, ale nic se nám do branky nepodařilo dostat. Asi se trochu otočila štěstěna," vypráví. Jedinou výjimku způsobil právě Kutlák, který v čase 45:29 zakončil přesilovku střelou pod vyrážečku Martina Gerbera.

Tahle akce mohla Čechy vrátit do hry! "Na modré byl Marek Židlický, a jak víme, on nikoho jiného nepotřebuje. Zvládá to tam perfektně. Napadlo mě jít před branku, nějak se motat. A najednou se ke mně dostal puk," popisuje. Spolurháčům dal naději na zvrat, nebo aspoň na vyrovnání. Jenže protivník navzdory drtivému českému závěru odolal. "Je to škoda. Do zápasu jsme šli s tím, že Švýcary porazíme. Že je uděláme," líčí trpce.

Kutlák naskakoval jako sedmý bek, ve druhé třetině vůbec nehrál, do třetí dvacetiminutovky ale naskočil a jako jediný z českých válečníků skóroval. " Byl to hodně důležitý zápas a my se tam točili na sedm beků. Pořádně jsem se nedostal do tempa, nechodil jsem na přesilovky ani na oslabení. Na mistrovství světa je to něco jiného než v klubu," zmiňuje skutečnost, že každý z jednotivců musí dát ve čtvrtfinále všechno ve prospěch týmového výsledku.

Kutlák strávil mimo hru víc času, než bývá zvyklý. "Snažil jsem se udržovat, kdyby se náhodou něco stalo. Na střídačce jsem vyklepával nohy. Ale chápu to, takové zápasy se klidně dohrávají na čtyři lajny," souhlasí. Díky přesné trefě mohl splnit roli žolíka, jenž ostatním ukáže správný směr. "Po gólu jsme dominovali, byly tam šance. Například Radim Vrbata, který jel sám. Modlil jsem se, aby aby to tam padlo. Nepadlo... Kluci tam ale padali po držkách. Dělali, co mohli."

Po prohrané bitvě je smutný jako všichni ostatní. "Jeli jsme sem udělat úspěch, ale neprošli jsme přes čtvrtfinále. Žádné oslavy se konat nebudou," poví jasně. Kde hledat příčiny českého nezdaru? "Nemyslím si, že by bylo něco vyloženě špatně. Kluci z NHL to neměli jednoduché. Každý si řekne, že to jsou profíci. Jenže oni se museli rvát s časovým posunem, jiným hřištěm. Fakt nevím, proč to nevyšlo. Měli jsme parádní partu a pracovali jeden za druhého. Tady problém nebyl," doplňuje závěrem.