Prací se teď hodně bavím, pochvaluje si trenér Vladimír Vůjtek

Je to rok, co se vrátil na střídačku vítkovického mužstva. Rozháraný tým loni pozvedl a postoupil s ním až do semifinále play off. Po zásluze pak Vladimír Vůjtek získal ocenění pro nejlepšího trenéra sezony. V té nové jeho mužstvo znovu šlape. A nejstarší extraligový kouč září spokojeností.

Vítkovicím se daří, musíte být spokojený.
„To také jsem. V týmu se vytvořila dobrá parta, hrajeme solidní hokej, sbíráme body, jsme v popředí tabulky.“

K mužstvu jste se vrátil loni na podzim, od té doby Vítkovice válí. Máte ze své práce radost?
„Určitě. Prací se teď hodně bavím. Těší mě to.“

V létě vás znovu lanařily ruské kluby. Nelitujete, že jste odmítl?
„Faktem je, že jsem měl kvalitní nabídku z dobrého klubu, který teď vede ruskou superligu. Občas mě napadna, proč jsem tam nešel. Ale rozhodl jsem se takhle a já svých rozhodnutí lituji jen málokdy.“

Není to tak dávno, co jste tvrdil, že v extralize už nikdy trénovat nebudete. Jak s odstupem času tato svá slova berete?
„Že se nikdy nemá říkat nikdy. Chtěl jsem se vrátit v jiné funkci, ale ta byla obsazená. Tak jsem přijal nabídku na trenéra.“

Ale přijde mi, že působíte méně nápadným dojmem než dřív. Ani nechodíte na tiskové konference po zápasech. Je to záměr?
„Ano. Už nepotřebuji zbytečně prožívat některé stresové situace navíc. A ani se nepotřebuji nějak zviditelňovat nebo si dělat jméno. V ústraní jsem schválně.“

A dáváte dostatek prostoru svému kolegovi Miloši Holaňovi. Zdá se, že vaše spolupráce funguje bezvadně?
„Jsem velice rád, že jsem si Miloše vybral. Jako trenér má určitě budoucnost, i když je typově úplně odlišný, než jsem já.“

V čem?
„Není takový demokrat. Má svůj názor a ten si tvrdě prosazuje. Je důraznější, přísnější.“

Blíží se polovina základní části. Jak dalece jste se stihl přesvědčit, že Vítkovice mají na to minimálně zopakovat loňský úspěch, což byl cíl před sezonou?
„Hokejový tým je křehká nádoba. Stačí jen drobné narušení a všechno může být rázem jinak. Půlka sezony vám může vyjít, ale druhá už nemusí. Raději se nedívám moc dopředu, soustředím se na nejbližší zápasy.“

Občas je dobré se také ohlédnout dozadu. Těší vás, že jste dokázali sehrát vyrovnanou partii i s největším favoritem a suverénem extraligy?
„Určitě. V zápase se Slavií jsme, myslím, dokonce měli kapánek navrch. Vítkovice dva a půl roku Slavii neporazily, každý bod s tímto týmem je cenný.“

Většinu bodů získalo vaše mužstvo na domácím ledě, kde je nejúspěšnějším týmem v celé soutěži. To je také příjemné zjištění, že?
„Ano, chodí hodně diváků, je důležité, aby se nám doma dařilo. Ale zároveň to ukazuje naše slabiny. V zápasech na hřištích soupeřů se musíme zlepšit.“

Čím to je, že se vám venku tolik nedaří?
„Máme v týmu řadu mladých hráčů, kteří se ještě ne vždy dokáží srovnat s cizím prostředím. Ale jinak všeobecně platí, že se venku získává méně bodů než doma.“

Mezi největší opory mužstva patří brankář Pinc. Jste teď rád, že jste ho loni upřednostnil před Martinem Pruskem?
„Vždycky kladu důraz na formu a výkony, nikoli jméno. Loni Marek Pinc ukázal, že je vynikající gólman, proto jsme ho nechali v bráně. Letos se to možná úročí, chytá výborně.“

Na závěr trochu odbočme. Jak se daří vašemu synovi ve druhé švýcarské lize?
„Morges jako nováček druhé ligy je asi na třetím nebo čtvrtém místě. Vláďa dělá v průměru asi jeden a půl bodu na zápas. Nevím, jestli je to hodně nebo málo, neznám tamní poměry. Řekl bych, že si Vláďa začíná zvykat. Není tam sice takové profesionální zázemí jako v jiných špičkových klubech, ale věděl, do čeho jde.“

Už jste se byl za ním podívat?
„Ne, není čas a ani teď se tam asi nedostanu. Komunikujeme spolu pouze po telefonu. Vláďa by snad měl přijet domů na pár dnů o Vánocích.“