Poznamenal nás gól do šatny, říká po derby valašskomeziříčský kapitán Pavel Šebesta

Určitě není mnoho takových hráčů, jako Pavel Šebesta. Jako jeden z mála, ne-li jediný u nás, vyměnil extraligovou kariéru za zaměstnání a hru pro radost. Místo Mladé Boleslavi zvolil Valašské Meziříčí, tedy 2.ligu. V ní neustále dokazuje, že přestože trénuje a hraje po práci, mohl by od minuty nastoupit minimálně o soutěž výše a zcela jistě by byl řádně vidět. V sezoně 2007-08 byl po Richardu Královi druhý nejproduktivnější hráč Mladé Boleslavi v play off; vloni jej přeskočil ve východní skupině 2.ligy pouze parťák Dalibor Sochorek a i letos je valašskomeziříčský kapitán k neudržení. V derby proti Vsetínu připravil nejhezčí gól utkání, když milimetrovou přihrávkou našel před brankou zcela volného Ovšáka, jemuž stačilo pouze nastavit hůl.

V první třetině to vypadalo na hladkou výhru vašeho týmu, ale nakonec jste museli bojovat o tři body do poslední vteřiny?

„Já bych ten zápas rozdělil na dvě poloviny. V té první jsme byli lepší my, ve druhé Vsetín. Měli jsme štěstí, že jsme na začátku dali branky a Vsetín musel horko-těžko dotahovat. Myslím, že klíčem k našemu trápení byly přesilovky v první třetině, kdy jsme měli vést vícebrankovým náskokem a rozhodnout, a pak inkasovaný gól na konci druhé části hry.“

Čím to bylo, že v první dvacetiminutovce jste excelovali, ale v závěru jste se báli o výsledek?

„Bylo to gólem do šatny v závěru druhé třetiny. Vsetín se dostal na koně a ve třetí části už byl lepší.“

Může gól do šatny na 1:3 zacloumat s psychikou i tak zkušeného týmu, jako je váš?

„Určitě, to zahýbe s každým mužstvem, ať je to extraliga, první nebo druhá liga. Sami jste viděli, že i v extralize se během jedné třetiny dají inkasovat čtyři branky, a tam mají defenzívu řádně propracovanou. To bych vůbec neřešil. My hrajeme po práci nebo po studiu a taktické věci jdou přece jen trochu stranou.“

Ale stačíte trénovat i signály – v první třetině jste Milanu Ovšákovi dal puk skoro před prázdnou branku?

„No, ono to nebylo nacvičené, to vyplynulo ze hry.“

Ale o pár minut později jste přihrával ze stejného místa navlas stejně?

„Asi to vyžadovala situace na ledě, hráč se tam nabídl, tak jsem mu to tam dal.“

Váš celek je znám tím, že hraje daleko raději dopředu, než dozadu. I vám tento způsob hry vyhovuje?

„Já jsem bránící levé křídlo, takže podle mého názoru bychom měli dostávat trochu míň branek.“

Bránící levé křídlo, ale v tabulkách produktivity býváte vždy až na samotné špici nebo těsně pod ní?

„To je dáno hrou mužstva, které je útočně naladěné. Když soupeř prohrává o víc gólů, nestíhá a branky tam padají. No a nesmím zapomenout na dobré spoluhráče…“

Valašské Meziříčí je útočný celek, ale v posledních dvou zápasech jste inkasovali pouze třikrát. Dávali jste si proti Přerovu a Vsetínu na obranné fázi víc záležet?

„Zrovna ty dva zápasy nás na to trenéři na tréninku připravovali. Byla to pro nás trochu změna.“

Čím si vysvětlujete letošní dvě vysoké porážky s Orlovou? Nesedí vám její styl hry?

„To ne. Třeba vloni se nám, až do play off, proti Orlové dařilo, dostávala příděly. Obě mužstva hrají útočný hokej, takže je vždycky otázka, kterému z nich zápas vyjde. Letos jsme s nimi dvakrát prohráli asi o pět gólů, ale také jsme u nich vyhráli asi 6:1. Je to sport.“

Jaké jsou letos ambice vašeho týmu? Podle hry jste aspirant na postup číslo jedna.

„To určitě ne. Tady se o tom vůbec nemluví. O postup budou hrát celky jako Hodonín nebo Orlová, kde už snad trénují i dopoledne. V play off se už bude kumulovat únava a když chodíte do práce a pak na tréninky, bude to vidět. První, druhý zápas to ještě jde, ale při pátém, šestém už je to znát. Věřte mi, že pokud si polovina našeho mužstva nevezme dovolenou, bude to hodně těžké.“

Před dvěma sezonami jste hrál play off a baráž za Mladou Boleslav. Ta postoupila do extraligy, ale vy, jeden z nejlepších střelců mužstva, jste odešel úplně opačným směrem, do 2.ligy. Proč?

„Zkrátka jsem se tak rozhodl, i když mě Boleslav hodně přemlouvala. Ještě v listopadu jsem míval každý týden telefon. Já jsem se ale rozhodl kvůli práci a kvůli manželce, protože jsme čekali potomka. Peníze v tom nehrály žádnou roli.“

To jste možná jediným hokejistou v Čechách, který se takto rozhodl?

„Měl jsem tehdy už 34 let, dostal jsem nabídku solidní práce a chtěl jsem být doma s manželkou. A také jsem už neměl ani ambice hrát 1.ligu, ať už v Havířově, nebo někde jinde.“