Potřebujeme se zlepšit ve všem, uvědomuje si hradišťský Jan Pšeja

Už devátou porážku v řadě (i když dvě z nich přišly až po prodloužení, resp. samostatných nájezdech) si připsali hokejisté Uherského Hradiště. Nelichotivá bilance druholigového nováčka je důsledkem mizerné střelecké produktivity, ale i špatné defenzívy. Oba tyto problémy rozhodly i duel se Vsetínem. I když úvodní dvě šance utkání měli na hokejkách hosté, po třech gólech Valachů v rozmezí tří a půl minuty se stal zápas vlastně už jen otázkou skóre. Střetnutí, ve kterém prosti sobě nastoupila celá řada bývalých spoluhráčů, ve své prostřední části značně znervóznělo a trestná lavice téměř nevychladla. Jedním z hráčů, který v minulosti oblékal i žlutozelený dres a rozhodně na něj nezanevřel, byl i hradišťský obránce Jan Pšeja.

Honzo, zápas ve Vsetíně rozhodly tři rychlé góly domácích, viďte?
„Máme s tím problém už delší dobu. Nevím, jestli je to špatnou rozcvičkou nebo něčím jiným. Na gólmana jdou dvě-tři střely a z toho dostaneme dva góly… To se pak těžko hraje. Byl jsem se podívat na utkání Vsetína se Šumperkem, kde hráli domácí výborně. I dneska byl Vsetín lepší a určitě vyhrál po zásluze.“

Přesto úvodní šance zápasu jste měli vy?
„To už je také obehraná písnička. Nejsme schopni proměňovat šance, naše střelecká produktivita je mizerná.“

Ale i domácí dali letos snad poprvé šest branek?
„To my jsme nastříleli naposledy někdy v přípravě a potom ještě asi Novému Jičínu. Jinak je to taky špatné.“

Právě minulé utkání v Novém Jičíně vás mohlo nakopnout?
„Ano, tam jsme nehráli špatně. Dva góly jsme dostali v oslabení a jeden z trestného střílení. Ve hře v pěti nás domácí nepřehráli. Navíc jsme dvěma góly v poslední minutě dokázali vyrovnat a bodovat snad po sedmi nebo osmi prohrách.“

Tentokrát jste ale zlepšení nepotvrdili. Kde hledat příčiny této série neúspěchů?
„Já si myslím, že se musíme zlepšit úplně ve všem. Brankářům to moc nejde, obránci jim taky nepomáhají. O střelbě už jsem mluvil. Ale vůbec nejhorší je přechod do útoku. Ve středním pásmu nekombinujeme, jenom to nahodíme a pak nejsme schopni udržet kotouč v útočném pásmu. Třeba hru zdržet někde v rohu, počkat na spoluhráče. Hrajeme pak nahoru-dolů, nestíháme se vracet a dostáváme branky…“

V tomto utkání se hra také přelévala na obě strany, ale domácí si dokázali připravit spoustu šancí.
„Navíc my jsme jim svými chybami hodně pomohli. Doslova jsme jim darovali snad pět gólů.“

Nejsou hráči pod tlakem nutnosti udržení soutěže?
„To právě vůbec ne. Když to porovnám se Vsetínem, žádný tlak v Hradišti necítím. Přijde mi to, že vůbec nikdo od nás nic velkého nečeká. Možná by bylo lepší, kdybychom nějaký tlak cítili.“

Na obou stranách hrála celá řada bývalých spoluhráčů. Ve druhé třetině bylo na ledě hodně nervozity. Bylo to vyhecováním?
„Ano, my jsme ji odehráli skoro celou ve čtyřech. To se pak těžko hraje. Na ledě jsou pořád stejní hráči, ti ostatní vypadnou z tempa. Podle mého názoru měl být rozhodčí přísnější a vylučovat od začátku.“

Vzpomněl jsem chabou střeleckou produktivitu svého týmu. Vy se do útoku nechystáte?
„To víte, že mě to tam táhne, vždyť jsem tam skoro celou kariéru hrál. Až snad poslední čtyři sezony hraju v obraně. Měnil bych to okamžitě, ale že bych šel za trenérem, aby mě postavil do útoku, tak to zase ne.“