Poslední dvě minuty jsem skoro ani nedýchal, svěřuje se opavský brankář Adam Trenčan

Na ukazateli svítil čas 1.22 a skóre 2:0. Ve Vsetíně se schylovalo k opavskému debaklu. Radek Masný odjel z branky a na jeho místo se postavil Adam Trenčan. Výkon mladého slovenského brankáře byl jedním z důvodů obratu v utkání. Za svá záda už pustil jenom jedinou střelu. Jeho nemalou zásluhou si Slezané nakonec odvezdli z Valašska oba body a pokračovali tak v tradici vítězství hostujících týmů ve vzájemných soubojích.

Jak vám bylo, když jste musel na led už po 82 vteřinách?
„No, byl jsem hodně nervózní, protože tady bylo strašně moc lidí. Před takovou návštěvou jsem chytal poprvé.“

Co vás uklidnilo? První zákrok?
„Uklidňoval jsem se sám. Neustále jsem si říkal, že musím být v pohodě, soustředit se na hru a nevnímat diváky. První zákrok mi hodně pomohl. Rozchytal jsem se a už to bylo jako obvykle.“

Vy jste střídal i v minulém zápase doma proti Pelhřimovu?
„Ano, ale to bylo až v poslední třetině. Radek měl horečky a byl hodně vyčerpaný.“

Dneska šel z ledu sám?
„Ne, poslal mě tam místo něho trenér.“

Ukázalo se, že to byl správný tah. Hra se začala pomalu obracet. Co bylo tím rozhodujícím momentem?
„Že jsme nedostali třetí gól, to bylo nejdůležitější. Pak jsme dali na 1:2 a od té chvíle jsme se zvedli a hráli super. Myslím, že Vsetín už pak neměl tolik šancí, až v závěru. Ale to je vždycky, když se prohrává o gól. Kdo prohrává, tlačí a snaží se ještě vyrovnat.“

Neznervóznila vás branka na 3:2 hodně brzy po vašem vyrovnání?
„No, trošku jsem znervózněl, ale brzy jsem se uklidnil a bylo to zase v pohodě.“

Jaký byl nejhorší moment v utkání?
„Asi poslední dvě minuty. To jsem měl srdce až v krku, ani jsem nedýchal. Věděl jsem, že když dostaneme gól, bude zle. Strašně jsem se soustředil.“

Vrátím se k momentu z 57.minuty. Dva domácí najížděli na jediného obránce. Tam viselo vyrovnání ve vzduchu, ale Podešva zakončil zbrkle sám?
„Obránce si do té střely lehl, kotouč jej trefil do bruslí a odrazil se až do sítě za brankou. Vůbec jsem nemusel zasahovat. To byla tutovka. Kdyby nahrál, měl bych to těžké, útočník by stál přede mnou sám.“

V závěru se několikrát po sobě vhazovalo ve vašem obranném pásmu.
„Ano, byl jsem ve střehu, stále jsem očekával střelu, od každého hráče s kotoučem. Několikrát jsem vůbec nic neviděl, šel jsem do rozkleku a čekal, jestli mě puk trefí, nebo ne.“

Podal jste dnes výborný výkon, získal zaslouženě cenu pro nejlepšího hráče. Myslíte si, že by to mohlo změnit vaši pozici v týmu, že některý zápas budete začínat?
„Ne, to určitě ne. Chytám za juniorku, za muže jezdím jenom občas a myslím, že to tak i zůstane.“

Je velký rozdíl, přeškolovat se rychle z juniorů na muže?
„No, je to velký rozdíl. Zejména v prudkosti střel, muži mají daleko větší ránu. Ale juniorka je zase rychlejší. Je to jak hejno slepic – rychle doprava, doleva, kolikrát se ani nedívají. Muži hrají chytřeji a skoro pokaždé zakončují. Musím si dávat větší pozor.“

Proč jste vůbec odešel do Čech?
„Zaprvé jsem šel za lepším hokejem. Chtěl jsem se ukázat ve světě. Chtěl jsem jít z domova někam do zahraničí, být vidět. Hokej mě strašně baví a chtěl bych hrát, dokud budu moci. Česko mi domluvil agent a zatím se držím, musím to zaklepat. Snad se mi podaří dostat se do extraligy, a třeba i dál.“

Extraliga je vaším cílem?
„Mým cílem je NHL, jako každého hokejisty. Menším cílem je česká extraliga. Líbí se mi.“

Nebylo by pro vás lepší dostat se do výběru Slovensko-20, který hraje extraligu?
„Ve dvacítkách jsem byl, ale vždycky jako náhradník na telefonické zavolání. Ale teď, po mistrovství světa, se ročníky mění, nastupují devadesátky. To je můj ročník, takže doufám, že bych se na příští mistrovství světa mohl dostat. Myslím, že z české soutěže to půjde snáze.“