Náš hokej zažil chvíle velké radosti většinou poté, co se to moc nečekalo. Stačí si vzpomenout na loňský triumf v Mannheimu a Kolíně nad Rýnem. Útočit ze zadních pozic, to reprezentantům vždycky vyhovovalo. A nejen těm hokejovým, takhle dokráčeli k senzačnímu stříbru třeba i fotbalisté na šampionátu 1962 v Chile. Jeden podobný a krásný příběh napsali rok předtím členové československého hokejového výběru na mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku. Když odjížděli do země pod Alpami, vyprovázely je velké obavy. "Poražte aspoň Finy, abyste skončili pátí," hlásaly novinové články. Český hokej tehdy nežil zlatou éru, ale pak přišel turnaj, který se zapsal do dějin!
V těchto dnech je to padesát let od chvíle, kdy reprezentace Československa senzačně sahala v Ženevě a Lausanne po zlatých medailích. "Jéžiš, to už je tak dávno, ani jsem si to neuvědomil," kroutí hlavou brankář Josef Mikoláš. Chlapík z Ostravy, který během ligové kariéry oblékal dresy Vítkovic a Chomutova, tenkrát prožil nejlepší turnaj v životě. Vydatně pomohl k zisku titulu mistrů Evropy a ke stříbrným světovým medailím, posléze byl Mikoláš vyhlášen nejlepším sportovcem Československa za rok 1961.
Ale popořádku. V sezoně 1960-61 sehráli hokejisté před MS jen čtyři mezistátní zápasy. Třikrát prohráli (dvakrát se Švédy, jednou s Kanadou), v generálce sice porazili Spojené státy, jenže to byla slabá náplast. Fanoušci nevěřili, odborníci jakbysmet. "Krátce před turnajem jsme přišli o trenéra Fardu, který se zabil při bouračce. Dlouho se nevědělo, kdo ho nahradí. Měl to být Bouzek, ale ten doslova řekl, že jedna Cortina mu stačila," vzpomíná Mikoláš v narážce na olympiáu 1956, jež vzhledem k pátému místu byla pro sportovní veřejnost dlouho symbolem neúspěchu.
Na střídačku se nakonec postavili Zdeněk Andršt a Vladimír Kostka. "První byl předsedou svazu, druhý vedl trenérskou radu. Výsledky jsme neměli dobré, nikdo nám nevěřil. Pamatuju si to moc dobře. Fakt se psalo, abychom porazili alespoň ty Finy," usmívá se Mikoláš. Tým se možná i proto ohromně semknul. "Měli jsme kvalitu. Vlasta Bubník byl sice už starší, ale pořád světový útočník. Šampionát se povedl Pepíkovi Mikolášovi, v týmu nastupovali Vaněk, Kasper a další výborní hráči," upozorňuje Luděk Bukač.
Později uznávaný trenér prožil ve Švýcarsku největší úspěch hráčské kariéry. "Už je to padesát let, dneska panuje jiná doba. Po druhé světové válce vstoupili na scénu hokejisté Sovětského svazu, kteří na dvacet až třicet let pozměnili evropský i světový hokej. Naší reprezentaci se proti sborné nedařilo, ve Švýcarsku jsme je ale porazili," konstatuje Bukač. Byl to první skalp favoritů na mistrovství světa!
Výhra 6:4 otevřela cestu k nevídanému triumfu, to už šampionátem žila celá republika. Reprezentanti nejprve zdolali Finy, poté Američany, hráče NSR - ve třech duelech inkasovali jediný gól! Pak následovala bitva se SSSR, načež přišel dalčí klíčový duel. "Šampionát se hrál v Ženevě, v tamní kryté hale. Některé zápasy ale hostilo Lausanne, kde měli otevřené kluziště," připomíná Mikoláš. Mimochodem, pod otevřeným nebem se tehdy hrál turnaj naposledy. "Hodně tam svítilo sluníčko, led byl špatný. Paprsky se odrážely od ledu, oči pořádně bolely," vrací se skvělý gólman proti proudu času.
Hokejisté řešili problém operativně. "Opálili jsme svíčku a černým mourem si podmazali oči. Doktor Tintěra říkal, že to pomůže, ale stejně se mi kotouč sledovalo hodně složitě," říká. Zápas to byl vyrovnaný, dramatický. Skončil nerozhodně. "Ano, bylo to 1:1. Škoda že jsme nepřidali ještě jednu branku, šance jsme tam měli. Byli bychom mistry světa," lituje Luděk Bukač. I remíza se původně zdála býti slibným výsledkem, ovšem záleželo na tom, jak poslední den turnaje dopadne duel zámořského celku z Trailu proti sborné.
Favorizovaná sborná bohužel nevídaně selhala, prohrála 1:5. "Sovětům se stalo totéž, co třeba v pětaosmdesátém v Praze, Prohráli s námi důležitý zápas a to je zlomilo," připomíná Bukač. Aktéři si i po padesáti letech myslí o průběhu zápasu své. "Sověti moc nebojovali," tvrdí Bukač. Mikoláš hovoří podobně. Obránce Rudolf Potsch ve vzpomínkách pro hokej.cz zmínil, že sborná nechtěla, aby zlato brali Čechoslováci. "Rusové pak na nás dělali dlouhé nosy, to jim nezapomenu," pravil smutně.
Na světové zlato musel československý hokej počkat až do roku 1972, ale i tak šlo o ohromný úspěch. Jedna silná generace málem dokráčela na vrchol. "Chytal jsem životní turnaj, mám ho pořád před očima, i když je to už tak dávno. V Lausanne se třeba hrálo na koupališti, nad brankou jsem měl skokanský můstek," usmívá se například Mikoláš. V duelu proti Sovětům mu prakl nůž na brusli. Náhradní nebyl k dispozici, vítkovický brankář si tedy musel půjčit brusli od kolegy Nadrchala. "Byla o dvě čísla větší, odrážel jsem se špatně, dohrál jsem to vlastně na jedné noze," dodává z vesela.
Luděk Bukač lituje, že reprezentační výběr neměl příležitost k reperátu v roce 1962. "Celou další sezonu jsme neprohráli, mužstvo zůstalo pohromadě, v americkém Colorado Springs bychom měli velké šance. Jenže hokejisté NDR nedostali americká víza a my nebo Sověti ze solidarity účast odřekli. Ještě ve třiašedesátém jsme skončili třetí, což byl tehdy spíš neúspěch. Ale co bychom za něj dnes dali," připomíná útočník, který hrál ve Švýcarsku v jedné formaci s Dolanou a Černým.
Josef Mikoláš při povídání o šampionátu jen jednou lehce ztratí dobrou náladu. "Myslel jsem si, že mě vyhlásí nejlepším gólmanem. Ale mezi útočníky to oprávněně dali Vlastovi Bubníkovi, direktoriát pak asi nechtěl, abychom tam byli oba. Gólmanem turnaje se stal Kanaďan Seth Martin, můj velký vzor, jemuž jsem to moc přál. Někdy jsem při zápasech koukal víc na něj než na hokej," hlásí Mikoláš.
Pro mistry Evropy šlo o významný úspěch, jemuž se v mnoha případech už nic nevyrovnalo. "Osobně moc nevzpomínám, prožil jsem těch hokejových turnajů spoustu. Ale nedávno jsem se stěhoval, do ruky se mi dostaly fotografie a články, které se švýcarského turnaje týkaly. Tak jsem si ty časy zase připomněl," říká Bukač. A Mikoláš? Ten potvrzuje, že v jeho případě znamenala zlatá Ženeva ohromný příval popularity. Původně méně známý mladík najednou vylétl ke hvězdám. "Tehdy jsem měl životní formu, byla to krása," uzavírá spokojeně.
Fakta z 28. mistrovství světa ve Švýcarsku (2. - 12. března 1961, Ženeva a Lausanne):
Hráno jednokolově systémem každý s každým. Celkem 20 účastníků bylo rozděleno do tří skupin s přímým postupem a sestupem. Kanadu reprezentoval tým Trail Smoke Eaters, o titulu mistrů světa rozhodoval brankový poměr mezi zámořským celkem a československým výběrem. Konečné pořadí ovlivnil poslední duel turnaje, v němž Kanaďané nečekaně porazili Sovětský svaz 5:1.
Výsledky československého týmu: Finsko 6:0, USA 4:1, NSR 6:0, SSSR 6:4, Kanada 1:1, NDR 5:1, Švédsko 5:2.
Konečné pořadí MS: 1. Kanada (skóre 45:121, 13 bodů), 2. Československo (33:9, 13), 3. SSSR (51:20, 10), 4. Švédsko (33:27, 8), 5. NDR (31:33, 4), 6. USA (24:43, 3), 7. Finsko (19:43, 3), 8. NSR (10:50, 2). Konečné pořadí ME: 1. Československo, 2. SSSR, 3. Švédsko, 4. NDR, 5. Finsko, 6. NSR.
Mistři Evropy - reprezentace Československa: Mikoláš, Nadrchal - Potsch, Kasper (3 góly), Sventek, Gregor (1), Bünter - Vlastimil Bubník (4), Pantůček (4), Prošek (4) - Starší (4), F. Vaněk (1), M. Vlach (4) - J. Dolana (3), Bukač (2), J. Černý (3) - Kepák. Trenéři: Andršt a Kostka.
Mistři světa - Kanada: Martin, Cyr - Fletcher, Sly, Ferguson, Smith, Cristofoli - McLeod, Jones, McIntyre - Lenardon, Russnel, Peacosh - Hockley, Legace, Tambellini - Kromm, Penner.
SSSR - 3. místo na MS: Činov, Konovalenko - Ragulin, Sidorenkov, Snětkov, Sologubov, Tregubov, Brežněv - V. Alexanderov, Almětov, V. Jakušev - Jurzinov, Loktěv, B. Majorov - J. Majorov, Staršinov, Cypljakov.
Nejlepší hráči turnaje - brankář: Seth Martin (Kanada), obránce: Ivan Tregubov (SSSR), útočník: Vlastimil Bubník (ČSSR). All stars turnaje: Martin - Smith, Sly (všichni Kanada) - B. Majorov (SSSR), Legace (Kanada), Vlach (ČSSR).
Co dnes dělají mistři Evropy 1961:
Šampióni, kteří slavi 50 let od titulu mistrů Evropy, vesměs užívají důchodu. Brankář Josef Mikoláš žije v Ostravě, stále působí ve vítkovickém klubu, dlouhé roky se věnoval sportovní žurnalistice. Vladimír Nadrchal je trenérem brankářů v Kometě Brno. František Gregor má zázemí v Bratislavě, stejně tak Ján Starší, jenž poslední dobou působil coby konzultant slovenského hokejového svazu. Velmi vitální je pořád Luděk Bukač, jeden z nejlepších českých trenérů všech dob.
V Brně žijí také Vlastimil Bubník, František Vaněk, Rudolf Potsch, Zdeněk Kepák nebo Josef Černý, který se stále podílí na tréninku mladých nadějí Komety Brno. Na zápasy pražské Sparty občas chodí Jaromír Bünter, o hokej se vytrvale zajímá kladanská ikona Bohumil Prošek. Z kádru evropských šampiónů žije dvanáct pamětníků, další bohužel zemřeli. Mezi námi už nejsou Jan Kasper, Stanislav Sventek, Václav Pantůček, Jiří Dolana, Miroslav Vlach ani trenéři Zdeněk Andršt a Vladimír Kostka starší.
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
