Pokud bude sloužit zdraví a bude zájem, chtěl bych nějakou dobu hrát, přeje si Petr Pavlas

Bylo to zajímavý moment v polovině závěrečné dvacetiminutovky duelu Vsetína s Přerovem. Do křížku se dostali domácí Josef Štraub s hostujícím Petrem Pavlasem. Dohromady téměř 90 let a dvě tisícovky startů v různých hokejových soutěžích. Oba samozřejmě putovali na trestnou lavici. “Takové momenty k hokeji patří,“ usmíval se po utkání přerovský obránce. Spokojenější však byl nakonec jeho soupeř. Vsetínští nejenže srovnali stav série na 1:1, ale Josef Štraub byl autorem vítězného gólu.

Petře, první třetina vás stála hodně sil, viďte?

„Ano, je to pravda. Počítali jsme s tím, že Vsetín na nás vlítne a to se potvrdilo. Měli jsme tam asi šest vyloučených a hrát takovou dobu v oslabení, to sebere síly. Ty nám potom chyběly ve třetí třetině v zakončení. Měli jsme tam docela dost šancí, ale bohužel, góly jsme nedali.“

Ta oslabení v první části jste ale sehráli parádně. Vsetín si v přesilovkách snad nevytvořil ani jednu šanci?

„Ano, do šancí se dostali až ve druhé třetině. Ty jsme jim nabídli ve vlastních přesilovkách, kdy nám dvakrát ujeli. I ten gól na 1:2, to byla chyba u modré čáry. Pak došlo k přečíslení a byla z toho rozhodující branka.“

Naneštěstí pro vás padla velmi brzy poté, co jste vyrovnali?

„Trošku nás to srazilo, ale pouze do konce druhé třetiny. Všichni tady mohli vidět, že v té třetí jsme byli jasně lepší, pořád se hrálo v obranném pásmu Vsetína. Bohužel jsme dneska neměli štěstí, góly nám tam nespadly. To je play off, mužstva jsou vyrovnaná, rozhodují malé chybičky a taky štěstí no a to dneska při nás nestálo.“

Docela mě překvapilo osm gólů v úvodním utkání?

„Byl to první zápas, první třetina byla bezgólová. Ano, padlo dost branek. Při tak dobrých gólmanech, jaké mají obě mužstva, mě těch osm branek taky překvapilo.“

Vy jste měl taky na hokejce gól, projel jste prakticky celým hřištěm až před Plška?

„Stalo se mi to i v prvním utkání. Sjel sem si a dostal jsem nahrávku. V prvním zápase jsem gól dal, teďka ne. Mířil jsem to do vinklu nad lapačku, ale on ji tam dal. Jak říkám, je to o štěstí. Nastřelili jsme horní tyč v přesilovce, v další šanci jsme stříleli do prázdné, Plšek tam dal ještě ruku a trefilo ho to… My si z prohry nic neděláme. Další zápas doma musíme vyhrát no a pak ve Vsetíně – uvidíme.“

Čekal jste, že si letos zahrajete play off? Uničov byl stále na hraně a mně připadlo, že ani nechce postoupit?

„Do play off jsme chtěli, ale když se rozhodlo, že z 2.ligy se nebude padat, tak pro Uničov bylo lepší, aby pošetřil na příští sezonu. Peníze se dnes těžko shání. Pokud by se na svazu nerozhodlo o tomto nesmyslu, myslím, že bychom do play off postoupili. Byli jsme osmí a měli jsme náskok snad pěti bodů. Pokud bychom my tři nebo čtyři, co jsme odešli, v Uničově zůstali, play off bychom udělali.“

Měl jste nabídky pouze z Přerova, nebo i z jiných mužstev?

„Už když jsem končil ve Slovanu, řekl jsem, že první ligu hrát nechci. Mám problémy s krční páteří a nechtěl jsem cestovat přes celou republiku. Když jsem řekl, že budu hrát druhou ligu, ozvalo se mi osm mužstev. Letos před sezonou jsem měl tři nebo čtyři nabídky a teď, po rozhodnutí o tom, že se nebude sestupovat, jsem byl už v kontaktu s Přerovem. Měl jsem ještě jednu nabídku, ale Přerov byl nejpřijatelnější. Působil jsem tam, je to hokejové město, parádní atmosféra. Chtěl jsem si ještě jednou zahrát před plným stadionem…“

Ve Slovanu jste skončil uprostřed sezony. Bylo to rozhodnutí ze dne na den?

„Kdepak, měl jsem končit už po předchozí sezoně, ale řekli mi, že mě ještě na jeden rok potřebujou, opravdu už naposled. To jsem tam slyšel šest let po sobě. Tak jsem souhlasil, ale s tím, že už to bude opravdu poslední sezona. Na přípravném turnaji v Salzburgu mě ale chytly problémy s krční páteří, se kterou jsem byl rok předtím na operaci. Omdlíval jsem a myslel jsem, že je konec, že sezonu vůbec nezahájím. Nakonec jsme se dohodli, že zkusím, jak to půjde. Ze začátku to šlo, i když s problémy, ale časem to bylo čím dál horší. Budil jsem se ze spaní, měl jsem stavy, kdy jsem si myslel, že omdlím. Tak jsem se rozhodl, že s vrcholovou kariérou je konec, zdraví je přece jen přednější. Zátěž byla enormní, tady ve druhé lize je to tak o 50 procent nižší. Není to úplně v pohodě, ale skončit s hokejem se mi nechce. Hraju ho celý život, takže ten konec pořád oddaluju a oddaluju.“

Na jak dlouho ještě?

„Uvidíme, jak mi bude sloužit zdraví a jestli o mě bude zájem, ale určitě bych chtěl ještě tak dva-tři roky hrát.“