Pokazil jsem si stoprocentní bilanci, ale teď už mě to nemrzí, smál se Tomáš Sýkora

Zápas Mladé Boleslavi se Spartou asi v mnohých zanechal trochu rozporuplné pocity. Zprvu drtivý tlak Pražanů postupně vyšuměl a diváci se dlouhou dobu dívali jen na jakousi zběsilou "lítanou" z jednoho konce hřiště na druhý. Oba celky stavěly na neprostupné obraně, což není u fanoušků právě oblíbená činnost. První branka padla ve 36. minutě, ani tentokrát ale nebylo na co pohledět. Nemasná neslaná střela se odrazila od brusle boleslavského Žabky a skončila v síti. Následovalo další období zuřivého bránění, ale naštěstí už i vzrůstajícího tlaku alespoň na straně Boleslavi. Ovoce za to sklízela díky Tomáši Sýkorovi. "Ten můj gól byl strašná haluz," přiznal po zápase se smíchem. Tahle "haluz" ale ve finále nasměrovala celý zápas až do samostatných nájezdů, které Středočeši vyhráli.

Sparta. Tenhle tým si v Mladé Boleslavi až do 19. kola spojovali s jedinou věcí. Právě proti ní totiž Středočeši za dobu svého extraligového působení nedokázali ještě ani jednou bodovat. Byly to prohry o gól i víc, ale pořád to byly prohry. "Už asi bylo načase," smál se po zápase Tomáš Sýkora. "Vždyť tohle už byl šestý vzájemný zápas a všechny ty předchozí zatím byly bez jediného bodu," prohlásil, jako kdyby tomu sám nemohl uvěřit.

"Dneska jsme to chtěli konečně prolomit, vyhrát za tři body," přiznal plány, s jakými Boleslav do utkání šla. "Podle mě na to formu určitě máme. Bohužel ten vývoj zápasu tomu moc neodpovídal, skoro po celou dobu jsme tahali za kratší konec," přiznal nevesele.

"Sparta hrála opravdu dobře," uznal kvalitu i snahu soupeře. "Když odbilo základních šedesát minut, byli jsme rádi aspoň za ten bod. Ten druhý už je takový bonusový," přiznal střelec vyrovnávací branky na 1:1.

Když Boleslav přestála drtivý tlak Sparty z první třetiny, ale zase na druhou stranu nevyužila 108 vteřin dlouhou dvojnásobnou přesilovku, otázka prvního gólu utkání visela ve vzduchu dál. Až do 36. minuty, kdy puk spíše jen tak nahazoval Petr Ton.

Jenže kotouč se odrazil od obránce Žabky a změnil směr – přesně do Schwarzova protipohybu. "Ten gól opravdu smolný, Boris z toho byl docela špatný. Ale nemá smysl v polovině zápasu skládat zbraně, pokud prohráváte o gól," zněl Sýkora bojovně i v momentě, kdy už bylo po všem.

"To v hokeji vůbec nic neznamená. Musíme si přiznat, že kdyby Sparta dala branku už v té první třetině, kde to hlavně v těch našich oslabeních doslova viselo ve vzduchu, tak by to bylo horší," přiznal po chvilce přemýšlení. "Ve třetí dvacetiminutovce jsme si řekli, jak budeme hrát, že do toho půjdeme a myslím, že bylo vidět, že se nám to daří plnit!"

Ano, vidět to skutečně bylo. Boleslav vepředu zabrala a v 57. minutě se jí to vyplatilo. "Já jsem se tomu gólu musel smát, protože to byla strašná haluz," přiznal Sýkora bez rozpaků a ani teď se neubránil úsměvu. "Jenom to podtrhlo tu naši dnešní bídu. Nebo tu mojí určitě," upřesnil. "Chtěl jsem to dát nahoru do víka, ale vůbec se mi to nepovedlo. Šlo to někudy po ledě, nejspíš mezi nohy," tipoval.

Bídný gól nebo ne, gól to byl a Sýkoru povzbudil natolik, že si věřil i na samostatné nájezdy. "Dneska jsem si pokazil stoprocentní bilanci," poznamenal se smíchem, protože branku nevsítil a až doposud se zatím v trestných stříleních pokaždé trefil.

I když tentokrát k tomu moc nechybělo. "Byl jsem na sebe naštvaný, protože tam chyběl opravdu strašně malý kousek, zůstala tam špička betonu. Ten brankář už byl prakticky překonaný… Ale co, Peter Fabuš to zvládnul i tak," dodal razantně. "Teď už mě to určitě nemrzí. Dobře to pro nás dopadlo."