Podstatné bylo vstřelit první branku, shodují se po výhře Viktor Ujčík s Romanem Málkem

Třetí utkání čtvrtfinálové série mezi Vítkovicemi a Českými Budějovicemi mělo lecos společného zejména s minulým, pátečním meřením sil obou celků. Polovinu zápasu se hrálo za bezbrankového stavu a poměrně disciplinovaně, přičemž i tentokrát hrála roli první branka v utkání: Její autor dovedl utkání ke konečnému vítězství, stejně jako v obou prvních zápasech.

„Bylo to opět o tom, kdo dá prvního góla a v tom jsme byli úspěšnější,“ přikyvuje Roman Málek - brankář Vítkovic, které se poprvé v sérii představily před domácím publikem. „My jsme věděli, že tu první branku musíme dát my,“ nechal se slyšet zase autor vítězné branky na cestě za vítězstvím 3:0 Viktor Ujčík. „Podařilo se,“ liboval si.

Střetnutí to bylo velmi opatrné. Mužstva se dlouhé minuty pouze oťukávala, jakoby se hrálo teprve první utkání série a během první třetiny byste o pohledné hokejové akce nezakopli. Jediné, co připomínalo atmosféru vyřazovacích bojů, byla série dohrávaných soubojů, které běžným utkáním v základní části scházejí.

„Dnes to bylo opravdu úporné. Stav série byl před tímto utkáním vyrovnaný a proto je logické, že nikdo nechtěl udělat žádnou chybu,“ okomentoval dlouhé minuty bez gólových šancí Málek a v podobném duchu hovořil i jeho spoluhráč Ujčík, jehož fanoušci znají z vítkovické soupisky pod číslem dresu jedenáct: „Utkání nebyl o z těch, na které by se dalo koukat,“ uznal.

„Je to tím, že České Budějovice jsou velmi silný tým, vepředu jsou velmi nebezpeční, proti jejich centrům se buly vyhrávají velmi těžko a jejich zkušení obránci si jsou schopní nahrát přes šířku hřiště, od toho se to odráží,“ vypočítal osmatřicetiletý forvard. K brankovým příležitostem či pěkným kombinacím se mužstva nemohla dostat ani během přesilových her, neboť si byla vědoma, co předešlá dvě měření sil rozhodla - branky v přesilovkách – a proto se nedovoleným zákrokům vyhýbala stejně, jako čerti nemají v lásce svěcenou vodu.

Vzpomínky to jsou stále velmi silné: Utkání číslo jedna nasměroval ke konečnému vítězství během hned druhé početní výhody právě Ujčík, sedmadvacet minut dlouhé čekání na první branku v duelu druhém ukončil zase hráč Mountfieldu Jiří Šimánek hned v první přesilovce červenobílých.

Proto se během třetího utkání hlavní rozhodčí nudili, faulovalo se pouze sporadicky. Branky v nerovnoměrném počtu hokejistů na ledě přesto opět rozhodly. Hosté sice neváhali zahodit obě své první přesilovky, zato Vítkovice následně svou úvodní přesilovou hru využily – byť byla dvojnásobná; a později vstřelily druhý gól opět během početní výhody, hned té následující.

„Tentokráte jsme zvládli hru v oslabení velmi dobře, a přestože se Budějovice dostaly během přesilovek k nějakým střelám, nebylo to nic, s čím by si Málek nedokázal poradit. Kluci mu navíc docela dobře čistili výhled,“ popisuje klíčovost přežití úvodních přesilovek Jihočechů bez ztráty kytičky Ujčík. „naštěstí nám pak přesilovka pomohla; a to gólem velmi podobným mé první brance z prvního utkání. Akorát teď bylo na ledě ještě o jednoho soupeře méně a já měl před brankou více prostoru.“

Z hlediska historických statistik šlo o jeho trefu číslo 51 ve vyřazovacích bojích. Nyní je na tom lépe už jen Jiří Zelenka, křídelní útočník, který již ukončil svou profesionální kariéru a svou bilanci víckrát nerozšíří, přičemž na Zelenku Ujčíkovi scházejí pouze dvě úspěšné trefy. „Své góly v play off bych vyměnil za tituly, které všehcny Zelenka nasbíral, klobouk dolů před ním,“ vypálí Ujčík bez přípravy, „góly jsou hezká věc, jenže týmový úspěch na konci sezóny je daleko sladší odměna.“

Ujčík byl chválen nejen jako autor první, vítězné, branky v utkání, ale také jako účastník třetí a zároveň poslední gólové akce, která budiž zapsána zlatým písmem do kroniky letošních vyřazovacích bojů: Malík na modré čáře přihrál křížem Ujčíkovi na levý kruh vhazování v obranném pásmu hostí; Viktor neváhal a našel, opět křížným pasem, ještě lépe postaveného Húževku, kterému nezbylo, než skórovat do prázdné branky.

„Za tu přihrávku Húževkovi mě chválili, ale já povídám, že jsem nechtěl přihrávat, ale střílet, jen mi to sjelo!,“ snižoval se smíchem své zásluhy na gólové akci Ujčík. Vyzdvihnul zejména Malíkovu myšlenku na jejím počátku.

„Marek si na mě zavolal, počkal, až mu najedu a pak mě výborně našel.“ Jelikož Vítkovice neinkasovaly byť jedinkrát z jednadvaceti střel, bylo často skloňováno i jméno jejich brankáře Romana Málka, neboť do jeho tabulek byl zapsán další shotout a vyrovnal se tak svému českobudějovickému protějšku Kovářovi, který nepoznal příchuť inkasované branky minule.

Ovšem, dle očekávání, Málek stejně jako Ujčík bagatelizuje význam osobních statistik v porovnání s týmovým výsledkem, jak se to ostatně na hráče v týmovém sportu patří: „Já jsem rád, že jsme vyhráli a v sérii vedeme 2:1, jenže za nějakých devatenáct hodin nás čeká další utkání a to pak bude jedno, že jsem dnes nedostal gól, i když ta nula je samozřejmě dnes hezká,“ řekl Málek, „mě však zajímá, abychom čtyřikrát vyhráli, jen to je důležité.“