Podařilo se mi nikoho netrefit, komentoval Ivan Majeský svůj první letošní gól

Po reprezentační pauze přijela na led Rytířů pražská Slavie, která si v poslední době celkem zvykla ze vzájemných zápasů na pravidelné bodové zisky. Kladno letos má navíc pověst týmu, který nepříliš dobře zvládá zápasy se soupeři nacházejícími se v herní krizi. Oproti prvnímu letošnímu střetu se ale pro hosty zázrak nekonal a Pražané si ze středních Čech odvezli pětibrankový příděl. Kladno si vybudovalo pohodlný třígólový náskok již během úvodních patnácti minut a utkání poté kontrolovalo v podstatě až do konce. Gólový účet domácích načal už ve třetí minutě premiérovou brankou obránce Ivan Majeský (na snímku), který se na modré čáře opřel do Paterovy pobídky a Furch našel puk až v brance. Pro obrovitého beka to tak byla v šestém zápase v dresu Rytířů první letošní trefa.

Bylo to celkem snadné utkání. Čekali jste to?
„Nevím, jestli snadné. Dali jsme tři rychlé góly a byli celkem v pohodě. Ale přestali jsme pak trochu hrát a Slavie si také vytvořila pár šancí. Kdyby z nich něco dala, mohlo se to vyvíjet jinak. Naštěstí nás podržel Cikánek. Ve třetí části přišel uklidňující čtvrtý gól, pak už se utkání dohrávalo. Pro Slavii je to trochu krutý výsledek, protože pár dobrých šancí měla.“

Po dvou domácích porážkách to jsou důležité body, že?
„Jednalo se o hodně důležitý zápas, Slavie je za námi o pár bodů. Pro nás je to super vítězství před těžkým zápasem v Litvínově. Máme tu hodně mladých a šikovných hráčů, výborné gólmany, výborného kapitána. Tým má velkou sílu, má na to vyhrávat další zápasy, jen si to nesmíme zbytečně komplikovat.“

Ve druhé třetině jste ale hosty možná až zbytečně nechávali hrát...
„My jsme trochu přestali bruslit. Oni do nás šli ve dvou, někdy i ve třech hráčích. Začali jsme si občas zbytečně komplikovat hru a často nechávali velkou díru mezi obránci a útočníky. Oni se tak dostávali do šancí, kdy měli více prostoru ve středním pásmu a chodili do nás v plné jízdě. Vypracovali si v té době tak tři dobré šance, ale vychytal je Cikánek.“

Skóre jste otevřel už ve třetí minutě první letošní brankou. Jak jste ji viděl?
„Já už před tím měl jednu střelu, také po přihrávce od Patery, ale to jsem ještě minul bránu. Pak jsem se ale dostal do podobné situace znovu a navíc náš hráč zrovna přejel před brankářem. Poslal jsem puk na bránu, podařilo se mi nikoho netrefit a ten tam se štěstím prošel.“

Poslední zápas s taktéž trápící se Slavií tu Kladno nezvládlo. Byla o tom v šatně před utkáním nějaká debata?
„Bavili jsme se o tom, že se prohrálo 1:4. Měli jsme hodně oslabení. A někdy to tak bývá, že mužstvu, které nedává góly a trápí se, tam v jednom zápase spadne všechno. Tentokrát naštěstí takový den neměli.“

Byla možná vaše výhoda, že jste to minulé utkání nezažil osobně na ledě. Co říkáte?
„Já jsem ho, tuším, viděl v televizi, ale teď šlo o úplně jinou situaci. Musíme myslet na to, jak po dlouhé době vyhrát dva zápasy v řadě. Trochu jsme si zvedli sebevědomí a v pátek v Litvínově na tom musíme stavět.“

Umíte od modré velmi tvrdě a přesně vystřelit, přesto té střelby na ledě stále vidět moc není a situace se často řeší jinak. Netlačí vás trenéři více ke střelám?
„Ale určitě! Trenéři do nás jdou každý trénink, abychom více stříleli na bránu a více se tlačili do koncovky. Je to náš problém. Někdy stále vymýšlíme zbytečné nahrávky a střely je málo. V současném hokeji jsou střely potřeba. Můžou se odrazit a dát možnost dorážek. Vytváří to tlak na gólmany a z toho se lehčeji dává gól. Byla to i naše hlavní práce na trénincích během přestávky, tlačit se více do střel. V jednom zápase jsme to dodrželi, je třeba v tom pokračovat i nadále.“

Chybělo sedm minut a vaše první branka mohla být nakonec i vítězná. Mrzí inkasovaný gól hodně?
„To je škoda, navíc jsem se v té situaci před bránou možná trochu střetl s hokejkou Kůrky. Takže je možné, že ta poslední teč šla i z mojí hokejky, ale to už není podstatné.“