Po pěti letech znovu v českém hokeji. Dvacítka? Pro mě velká výzva, říká Jiří Fischer

Pět let se neobjevil v českém hokeji, teď je zpátky. Jiří Fischer. Vynikající obránce, mistr světa z Vídně, vítěz Stanley Cupu. Opora Detroitu, kterou na podzim roku 2005 zradilo srdce. Vysoký bek, jenž s hokejem začínal v Berouně, měl potíže při utkání NHL, lékaři mu rychlým zásahem zachránili život, Fischer se poté dlouho léčil a postupně přešel do jiné sportovní i životní role. V Detroitu dostal na starost rozvoj mladých hráčů, hodně cestuje, pracuje s draftovanými mladíky. Nyní se vrací do vlasti coby asistent reprezentační dvacítky. "Je to pro mě výzva, moc se na tu práci těším," přiznává upřímně.

Juniorům má co dát. Sám hokej vrcholově hrál, prošel všemi kategoriemi. Ví, jak se cítí mladý hokejista, jenž je na prahu kariéry mezi dospělými. Jaké nástrahy na něj čekají, co všechno se může stát. Jiří Fischer je připraven pomoci českému hokeji, a soudě podle prvních dojmů ze soustředění v Mladé Boleslavi, je to jenom dobře.

Pevný stisk ruky, upřený pohled, spousta energie. To je první, co vás napadne, než začne rozhovor. Obránce, který během výluky NHL působil v Liberci, je velmi inteligentní, hloubavý, zvídavý. Nemá patent na rozum, ale nabízí zkušenosti, které získal v zámořském hokeji. Pomalu třetinu roku stráví na cestách, má možnost vidět tréninkový proces v mnoha soutěžích Spojených států, Kanady, v evropských zemích.

Teď udělá maximum, aby byl prospěný i dvacítce. Tedy výběru, který na velkých hokejových akcích posledních dobou skomíral. "Bude to velmi těžké, ale šance určitě existuje. Musíme splnit několik předpokladů. Nastavit pravidla, mít píli, zaujetí. Věřit tomu, co děláme. Vím, že na tom český hokej v juniorských kategoriích není moc dobře. Je co zlepšovat. Hlavní bude, abychom si v týmu všichni pomohli navzájem," konstatuje.

Jak se vlastně narodil váš příchod k národnímu týmu dvacetiletých?
"Bylo to z iniciativy pana Lenera. Během uplynulé sezony jsme se potkali ve Švédsku, já tam byl sledovat Anderssona s Almqvistem, které má Detroit ve skupině svých perspektivních hráčů. S panem Lenerem jsme nezávazně debatovali, on měl tehdy play off, byl vázán v Linköpingu. Ale naznačil, že by mohl jít na hokejový svaz dělat šéftrenéra, ptal se, jestli bych měl případně zájem. Později jsme to začali probírat blíž, komunikovali jsme telefonicky, po internetu. A výsledkem je dohoda, která mě velmi těší. Práce u dvacítky mě zajímá."

První akcí s týmem pro vás byl kemp v Mladé Boleslavi. Znal jste hlavního kouče Miroslava Přerosta a amerického asistenta Terryho Christensena?
"Ne, neznali jsme se. S panem Přerostem jsme byli v kontaktu posledních čtrnáct dní, sdělili jsme si určité představy, Terryho jsem poprvé uviděl až na soustředění. Je to člověk, který má velké zkušenosti s mládežnickým hokejem, bavili jsme se spolu a zjistili, že máme leccos společného. Třeba i to, že bydlíme kousek od sebe. V Detroitu to k sobě máme opravdu blízko, nějakých 40 minut. Do Čech jsem přiletěl v určitém předstihu, v Třemošné jsem měl možnost potkat se s panem Králem, s kolegy jsme si poté určili základy koncepce. V Mladé Boleslavi jsme se poznávali navzájem jednak trenéři, jednak my s hráči. Je to velmi důležité. Pan Přerost je hlavní trenér, my s Terrym můžeme přinést nové prvky, třeba jiný pohled na některé věci. Základem všeho bude komunikace, pan Přerost nám dá prostor na trénicích i na mítincích při probírání teorie. Musím vám říci, že mé první dojmy jsou velmi pozitivní. Už se fakt těším na další akce."

Kolik jich během sezony s týmem stihnete?
"Chtěl bych co nejvíc. Mám určité povinnosti v Detroitu, musím brát ohled na rodinu. Když jsem hrál hokej, rodina se přizpůsobovala mně, teď je to trošku odlišné. Manželka končí vysokou školu, nemohu dělat nic, co by výrazným způsobem narušilo náš osobní život. Na druhou stranu - s manželkou jsme se poznali v době, kdy jsem hrál hokej. Už je to osm a půl roku. Věděla, co ji se mnou asi čeká. Takže počítá s tím, že budu na cestách, během roku doma opravdu moc nejsem. S dvacítkou chci každopádně stihnout, co půjde, jedním z úkolů bude také skautování hráčů v severoamerických soutěžích."

Novinkou u letošní dvacítky je skutečnost, že nastoupil americký asistent Terry Christensen. Cizinec na střídačce českých reprezentačních výběrů dosud nikdy nestál. Je to zajímavý krok, ovšem třeba ne všichni hráči hovoří anglicky. Jste připraven vypomoci i jako překladatel?
"Samozřejmě. Už jsme o tom s Terrym mluvili. Přesně sdělit svoji představu, to je pro trenéry základ. Budu tlumočit, budu vysvětlovat. Ale hráči sami leccos pochopí. Pokud jsou ochotni naslouchat, jestliže mají zájem, i z té jim relativně méně známé angličtiny leccos vyrozumí. Ovšem kdo poslouchat nechce, tomu to můžete přeložit doslova a stejně to nikam nevede. Terry má silnou osobnost, může hodně pomoci. Hlavně nesmíme být předem skeptičtí. U hokejového týmu podle mého názoru musejí fungovat všechny jednotlivé segmenty: herní systém, teorie, komunikace, vztahy mezi trenéry a hráči. Jakmile vám jedno z toho vázne, není to dobré."

Sledoval jste během působení v Detroitu český hokej?
"Jednoznačně! Pořád! Vím, že poslední dobou nastal trošku ústup z pozic. Do draftu nechodí moc talentovaných hráčů. Nedávno to bylo určitě lepší, rekord za jeden draft je 24 Čechů, to bylo myslím v roce 2000. Tehdy si ale kluby braly i starší hokejisty nad 25 let, což za současných podmínek není. Počty se nedají srovnávat, ale podle ročníků, kterých se draft týká, jsme oslabili. Je co zlepšovat. Hodně záleží na prostředí. Dřív panovaly jiné poměry, hráči už nevyrůstají za komunismu. Existují moderní technologie, jiná lákadla, která působí jako konkurence. Ale nemyslete si, je to úplně stejné jako v ostatních zemích. Amerika, Rusko, Švédsko - všichni se potýkají se stejnými potížemi. Všude mají děti internet, televizi, další sporty a zájmy. Myslím, že je dobré ukázat mladým cestu k hokeji, připravit je na to, že musejí tvrdě pracovat, aby v něm byli úspěšní. Že je nutné obětovat všechno, abych někoho přeskočil v sestavě, abych dokázal hrát s bolestí. Na sílu a kondici."

Máte přehled o hokeji v Severní Americe i v Evropě. V čem je ten český odlišný, dejme tomu specifický? Lze do něj zapracovat zámořské prvky?
"Rozdíly vyplývají z mentality, z rozměrů kluzišť, z dalších věcí. Když jdete hrát v Americe přesilovku, máte tam mnohem víc místa. Střední pásmo je menší, prostor na kombinaci v útočném samozřejmě větší. Český hokej býval vždycky založen na šikovnosti, na individuální dovednosti. Nevidím důvod, proč by se k tomu nedaly přidat prvky z kanadského či amerického způsobu hry. Zrychlení hry v obranném pásmu, hrát dobře puk ve třetině, efektivní přechod středního pásma, snaha dostat soupeře pod tlak před jeho brankou, ale také psychická odolnost... Na tom je třeba pracovat v Čechách, v Americe, všude."

Bavili jsme se, že v zámoří sledujete hráče, kteří jsou pod křídly Red Wings. Tím pádem asi máte aktuálně nejlepší přehled o Andreji Nestrašilovi, kterého Detroit loni draftoval, že?
"Ano. Andreje jsme loni brali jako třetího po Ferrarovi a Tatarovi, od té doby s ním pracuji. Je to velmi schopný útočník. Letos jsem ho viděl čtyřikrát, bohužel dvakrát si zranil rameno. Ale mám přehled také o hráčích, kteří Detroitu nepatří. Petra Straku a Jakuba Culka z Rimouski jsem viděl myslím osmkrát, to je docela dost. Bylo to i tím, že kluci působí ve frankofonní části Kanady, kde mám řadu přátel. Sám jsem kdysi hrával za Hull, když dneska přijdu na quebeckou juniorskou ligu, potkávám trenéry, kteří vedli týmy v době, kdy jsem tam byl já. Mám řadu kontaktů, známých. Tohle všechno si postupně budujete. Při mé práci pro Detroit mám unikátní možnost vidět tréninky spousty týmů. Sleduji zhruba kolem dvaceti hráčů a ti jsou v nejrůznějších ligách. Každého z nich navštívím, s jejich trenéry probíráme detaily přípravy, člověk načerpá opravdu spousty poznatků."

Poslyšte, tohle ale musí být náročné na cestování. Nevadí vám to?
"Když jsem hrál, býval jsem doma častěji - to je fakt. Počítal jsem to, zhruba sto nocí za sezonu netrávím s rodinou, ale v hotelovém pokoji. Je to celkem porce, ovšem ta práce mě baví. Každý ví, co se mi přihodilo. Měl jsem potíže se srdcem a musel přestat v NHL. Klub se ke mně zachoval výborně, nabídl mi činnost šéfa pro otázky spojené s rozvojem hráčů. Beru to jako úžasnou možnost pokračovat u svého sportu. Během roku pracuji s hráči, sleduji dění před draftem, kterého se pak účastním. Hned po kempu v Mladé Boelslavi letím domů, s rodinou budu jeden den a už zase cestuju do Los Angeles. Red Wings mají velmi silný tým odborníků, kteří mapují mladé hráče. Vláďa Havlůj, Ari Vuori, Hakan Andersson a Jevgenij Jerfilov jsou zkušení skauti, jejich tým je velmi silný."

Které hokejisty máte především na starost?
"Hráče ve věku 22 až 23 let, kteří jsou v organizaci a připravují se na to, aby výhledově hráli NHL. Klasickým příkladem může být Jakub Kindl. Za poslední dobu udělal ohromný progres, tvrdě dřel a dneska je v pozici, že tu NHL může hrát. Málokdo přijde do organizace a hned je schopen naskočit do prvního týmu. Většina hokejistů projde farmou, vyzkouší si AHL, postupně se zvedá. Tohle v Detroitu platí skoro pro každého."

I pro Jiřího Hudlera, který trpělivě stoupal v organizaci nahoru a Detroitu odvedl dobré služby. Jste rád, že se po roce v Dynamu Moskva zase vrací k Red Wings?
"Jsem hodně rád. Jirka je super kluk. Svého času jeden z nejchytřejších hokejistů své věkové kategorie. Ohromně šikovný, při práci s kotoučem jedinečný. V patnácti letech hrál českou extraligu, na farmě pak za rok udělal 97 bodů, což je obdivuhodné. V AHL se dá stovka nasbírat opravdu těžko, máte menší počet zápasů, různý herní prostor. Není to jako v NHL. Hudler tehdy dokázal, že má na první tým, dostal šanci a bojoval dál. I když třeba tolik nenastupoval. Ale vždycky odvedl své, v těžkých situacích zápasů podržel kotouč, dával důležité branky, v týmu měl podstatnou roli. K tomu je třeba přidat i jeho schopnost v nájezdech a další věci. Jirka bude určitě znovu velmi platný."

Vy jste se v organizaci posunul do jiné role, vzhledem ke zdravotním potížím přišel konec aktivního hokeje zcela náhle. Předpokládám, že jste tenkrát nepřemýšlel, co budete dělat po skončení kariéry?
"To určitě ne, vždyť mi ještě není třicet a už nějaký čas nehraju. Klub mi tuhle činnost nabídl a mně to dává sílu do života. Jsem za to vděčný, snažím se pořád sbírat podněty, rozvíjet se. Vysloveně o trenéřině jsem zatím neuvažoval. V Americe je to trošku složitější, tam je běžné stěhovat se za prací. A to já kvůli rodině zatím nechci. Když máte jít v Čechách z Kladna do Plzně, v Americe je to jako z Kladna do Madridu. Během profesionální kariéry jsem hrál jenom za Detroit a za Liberec, v NHL mě nikdy nepotkala výměna. Rodina se mi přizpůsobovala, teď po manželce nemohu chtít, abychom se na čas stěhovali do Čech, pak zase třeba do Kanady. Možná později, uvidíme."

Jak vaši práci u české dvacítky přijalo vedení Red Wings?
"Velmi pozitivně. V klubu vědí, že budu mít možnost poznat něco nového. Budu v kontaktu třeba s Andym Nestrašilem, znamená to další zkušenosti. O nabídce jsem lidi z organizace informoval, nikdo nic nenamítal. Už s panem Lenerem se řešili některé věci, klub mi vyšel vstříc. V Detroitu pracují vlastně dva generální manažeři. Ken Holland má na starost profesionální oblast, Jim Nill se věnuje amatérskému hokeji. Je hodně na cestách, často létá do Evropy. Oba jsou to zkušení lidé, kteří vědí, že mi tahle práce může jedině prospět."

Český národní tým dospělých letos vyhrál světový šampionát, což se povedlo poprvé od zlaté Vídně. Vzpomněl jste si na ty krásné časy, kdy jste se sám stal mistrem světa?
"To víte, že ano. Sezona 2004-05 byla jedna z mých nejhezčích, bohužel ale také poslední celá v profesionálním hokeji. Na podzim 2005 přišly problémy se srdcem a já musel hokeje nechat. Takže když se podívám zpětně, finále šampionátu proti Kanadě je mým posledním zápasem za národní mužstvo. Ve čtvrtfinále jsme vyhráli na penalty, v semifinále gólem v prodloužením. V tomto ohledu by se dal ten turnaj trošku srovnat s tím letošním v Německu. Ale jenom trošku. Začátek šampionátu jsme měli jiný, a hlavně - vzhledem k výluce NHL mohli hrát ve Vídni nejlepší hokejisté světa. Moc jsem si to tehdy užíval."

Vídáte se s některými spoluhráči?
"Určitě. Nejvíc s Markem Židlickým, Martinem Škoulou. Teď v Boleslavi jsme se pozdravili s Radimem Vrbatou. Řada kluků hokej hraje, svět není zase tak velký. Často bývám na domácích zápasech Detroitu, po nich se s mnoha kluky osobně potkávám."