Play off píše příběhy. Podivné finálové déjá vu Mariána Hossy

Loni na jaře dal jasně najevo, že už nemá zájem dál se trápit v barvách podprůměrného celku. Atlanta jej tedy vyměnila do Pittsburghu. Zažil tu nádherné období, vyšperkované finálovou jízdou pohárovými boji. Díky spolupráci se Sidneym Crosbym ze sebe definitivně sňal nálepku hráče, který se nehodí do klíčových zápasů. Pak všechny zaskočil. Přestože mu Pittsburgh snášel modré z nebe, Marián Hossa (na snímku) přestoupil do tábora finálového soupeře.

Cítil, že tu bude mít větší šanci na Stanley Cup, což prokázal i tím, že přijal finančně méně lukrativní nabídku. Neměl přitom nic jistého, naposledy dokázala obájit Stanley Cup právě Rudá křídla, ovšem to bylo před jedenácti lety (1997-98)! Kdo by se pak nadál, že se dočkáme dokonce finálové odvety? Čistě matematicky má takové repete v třicetičlenném pelotonu pravděpodobnost 0,2 procenta. Naposledy ho NHL zažila před 25 lety, kdy však bylo v lize o devět týmů méně.

Není třeba dodávat, na koho se ve finále upřou zraky fanoušků. V Pittsburghu si na nezvaného hosta určitě s gustem zabučí. Své si o všem samozřejmě mohou myslet i bývalí spoluhráči, které Hossa nejdřív vychválil do nebes, aby jim dal krátce nato košem. „Mělo by to být zajímavé,“ přikyvuje brankář Marc Andre Fleury. „Všichni známe důvod, proč nás opustil. Bude zvláštní ho znovu potkat, ale nesmíme myslet jenom na tohle.“

Byla by to obrovská smůla, prohrát dvě finále za sebou a pokaždé v jiném dresu. A ještě se dívat jak se s titulu raduje váš bývalý tým! Může být něco víc pokořujícího? Zámořský tisk se shoduje, že pokud Hossa s Detroitem neuspěje – a přiznejme si, ta varianta je přinejmenším pravděpodobnější než loni – nejenže nezíská vytouženou trofej, ale nejspíš také ztratí na ceně. Loni mu Pittsburgh nabízel víceletý kontrakt na 49 miliónů, z Edmontonu měl podle spekulací na stole ještě výhodnější nabídku.

Samotný rodák ze Staré Lubovně se k celé záležitosti raději moc nevyjadřuje. Noviny jsou plné citací především jeho současných či bývalých spoluhráčů. Docela se ale novinářským mikrofonům vyhnout nelze. „Nestává se každý den, že se ocitnete v takové situaci,“ cituje Hossu list Michigan Live. „Musím to potlačit, aby mě to tolik nerozptylovalo. Snažím se spíš všechno využít jako svou výhodu.“

Hossa si loni pochvaloval zejména spolupráci se Sidneym Crosbym. Jak by ne. Hrál po boku jednoho z nejlepších hráčů NHL. Přestože dělila Tučňáky od triumfu pouhá dvě vítězství, krátce po sezóně shledal, že v Detroitu bude mít šanci po Stanley Cup větší, a odešel. Vedle jiných tak ranil právě Crosbyho, po jehož boku nasbíral loni ve 20 zápasech play off 26 bodů (12+14).

„V tu chvíli to bylo hodně velké zklamání,“ neskrývá kapitán Pens. „Necítil jsem ani tak nic zvláštního přímo vůči němu, mrzel prostě fakt, že s námi nezůstal. Kdybyste se mě zeptali po sezóně, dal bych sto procent na to, že se vrátí zpátky. Myslel jsem, že si to u nás užíval. Na druhé straně měl na to rozhodnutí právo. Vybral si, co považoval v danou chvíli za nejlepší.“

Slovenský forvard se prý snažil svůj postoj vysvětlil Crosbymu v emailu a později při náhodném osobním setkání na dovolené na Bahamách. Společně rovněž zašli na večeři v předvečer únorového zápasu Red Wings v Mellon Areně. Kamarádovi a někdejšímu spoluhráči snad své pohnutky vysvětlil, tisícům pittsburghských fanoušků by je asi vysvětloval těžko. Hossu čeká v Pensylvánii podivné déjá vu.

„V životě občas musíte udělat těžká rozhodnutí a já si vybral tohle,“ říká bez obalu. „Doufejme, že jsem si vybral správně.“