Pittsburgh doufá ve zvrat, Hossa je připraven na nepřátelské fanoušky

Průběžný stav po dvou odehraných utkáních finálové série hovoří jasně. Detroit zvládl oba domácí zápasy v poměru 3:1 a výrazně tak vykročil k vysněné trofeji. Pokud chce Pittsburgh aspoň pomýšlet na zvrat, musí třetí duel na vlastní půdě bezpodmínečně vyhrát a pak se pokusit o totéž v zápase nadcházejícím. Využít domácí prostředí na sto procent, stejně jako to dokázal soupeř. Tučňáci zůstávají sebevědomí, ačkoli ví, že zvrátit vývoj finálové série po dvou porážkách na soupeřově hřišti dokázal v historii NHL pouze Montreal v roce 1971 (pozn.: Toronto obracelo v roce 1942 dokonce stav 0:3, sérii ale zahajovalo doma). Místní tisk přesto věří, že se to jejich hráčům může podařit a poukazuje na to, že proti Capitals už Tučňáci podobné manko zvrátili.

„Vnímáme to hodně jako sérii s Washingtonem,“ řekl v pondělí listu Post Gazette Mike Cooke. „Cítíme, že bychom si to zasloužili. Víme, že když budeme hrát tím správným způsobem a budeme chodit do těch správných prostor, z tyček se konečně stanou góly a najedeme na vítěznou vlnu.“

Penguins se na návrat domů nepochybně těší, pro jednoho jejich soupeře však bude mít tahle cesta poněkud hořkou příchuť. Marián Hossa zná útroby Mellon Areny dobře. Loni tu odehrál své životní play off, letos se vrátí do Pittsburghu jako host. Dav se podle očekávání těší na každý jeho kontakt s pukem, aby mu dal náležitě pocítit, co si o jeho loňském rozhodnutí přejít na stranu soupeře myslí. Považují ho tu za zrádce.

Slovenský forvard se prý bude snažit bučení nevnímat. Rád by ho využil jako výhodu, která jej rozpálí k lepšímu výkonu. Podobně jako v základní části, kdy tady už na jedné návštěvě s Detroitem byl. Tehdy se na výhře 3:0 podílel přesnou trefou. „Bylo to skutečně zajímavé. Dodalo mi to určitou energii,“ vzpomíná Hossa. „Bučení bude podobné, možná hlasitější, musím se ujistit, že mě to nerozptýlí.“

V táboře Red Wings jinak panuje pohoda. Ani raketový start série v podobě dvou zápasů ve dvou dnech nezabránil staršímu a unavenějšímu celku ve vybudování komfortního náskoku. To všechno bez Pavla Dacjuka a Krise Drapera. Druhý jmenovaný už sice odevzdal pracovní neschopenku, trenér Mike Babcock ale podle vlastních slov nechce narušovat vítěznou sestavu.

„Nejsem příznivcem velkých změn, zvlášť když se všechno odvíjí dobře,“ naznačil v rozhovoru pro Detroit Free Press, že Draper zatím do hry nezasáhne.

Zámořský tisk se celé sérii z pochopitelných důvodů věnuje velmi obsáhle. Vedle jiných velebí především výkony Henrika Zetterberga a Chrise Osgooda. První si zatím připsal ve finále jedinou asistenci, jak ale vtipně glosuje Pittsburgh Tribune, hlavní přínos loňského držitele Conn Smythe Trophy musíte hledat ve statistikách Sidneyho Crosbyho. Tam se totiž skví jedna velká nula. Do značné míry právě zásluhou obranné práce Zetterberga.

„Je to jeho standard,“ cení si morálky svého prvního centra kouč Wings. „Má větší rezervoár sil než kdokoli, s kým jsem se kdy setkal. Bez ohledu na všechny jeho další úžasné vlastnosti, jeho tréninková vůle je fantastická.“

Zetterbergova formace se významně podílela na dosavadní eliminaci první útočné vozby Pens Kunitz – Crosby – Guerin. Vzadu pak všechno jistí Chris Osgood, další hráč Rudých křídel, jemuž je připisován značný kredit. Podle mínění novinářů se náhle stává žhavým kandidátem Conn Smythe Tropy pro nejlepšího hráče play off.

Se začátkem finále bylo všude plno především Sidneyho Crosbyho. Ono to nebylo jiné už před rokem. Mike Babcock před startem letošní bitvy o všechno poněkud trpce poznamenal, že to loni málem vypadalo, jako by Stanley Cup vlastně vůbec nevyhráli. Kam se podíval, všude tvář Sid the Kida. Také letos protěžují zejména kanadská média jednadvacetiletého kapitána, seč jim síly stačí.

Jenomže cenu pro nejlepšího hráče pohárových bojů dostává většinou vítěz, výjimek bylo v předlouhé historii jen pět, a to už musíte hrát jako opravdový bůh. S ohledem na průběžný stav série i na to, že Crosby ve finále dosud nebodoval, se zvolna začíná hledat v táboře Red Wings. Tam letos nikdo výrazně neční, což je situace, která zpravidla nahrává brankáři.

Poměr výher k prohrám 14:4, průměr inkasovaných branek 1,95 a procento úspěšnosti zákroků nad hodnotou 93 se zdají novinářům jako dostatečně pádné důvody, proč ukázat právě na Chrise Osgooda. Případná trofej Conna Smythe by navíc byla románovým zakončením jinak mizerné sezóny šestatřicetiletého gólmana. Nezapomínejme, že Amerika podobné příběhy miluje.