Písecký kouč Jindřich Setikovský se chce vyhnout baráži. Máme mladé mužstvo, které se zlepšuje, říká

Původně měl vést písecké juniory. Když ale čtyřiadvacet hodin před startem první ligy dal Jihočechům nečekaně vale kouč Josef Řeháček, posunul se k A-týmu. Od té doby Jindřich Setikovský (na snímku) trénuje mladičký A-tým Písku, který se snaží udržet ve druhé nejvyšší soutěži. "Bylo to pro nás všechny překvapení. Že budu trénovat muže, s tím jsem vůbec nepočítal," netají lodivod aktuálně 12. mužstva 1. ligy, jenž v minulosti působil například v Šumperku, Berouně či Ytongu Brno.

Bylo náročné popasovat se s takovým specifickým startem?
"Já jsem nějakým způsobem s píseckým áčkem spolupracoval, protože jsem od léta trénoval juniorku. Většinu hráčů jsem znal. Jestli to pro mne bylo náročné? Spíše překvapivé. Ještě jsem za svoji kariéru nezažil, že by trenér odstoupil, aniž by odehrál jediný mistrák. Stalo se to čtyřiadvacet hodin před začátkem soutěže. Pro všechny v klubu to bylo velké překvapení a samozřejmě i pro mne."

Moc času na rozmyšlenou jste asi neměl, že?
"Nebylo vyhnutí. Vedení mohlo tu funkci nabídnout někomu jinému, jenže nebyl čas nikoho nového shánět. Logicky vyplynulo, že jsem se k mužům posunul já. Sáhli po mně, ale nebylo to nic příjemného. I když jsem v létě sledoval tréninky A-týmu a viděl nějaké přáteláky, nepočítal jsem s tím, že bych muže vedl. Rozhodně jsem se na to místo necpal. Víte, v Písku jsou specifické podmínky. Je tu hodně hráčů na střídavé starty a prakticky žádná vlastní kostra. Pro každého trenéra je hodně těžké tady pracovat."  

Kdybyste s týmem pracoval od začátku letní přípravy, poskládal byste ho podle své vize. Takto jste musel pracovat s tím, co bylo k dispozici…
"Ze zpětného pohledu na vývoj sezony bych si vybral jiné typy hráčů. Máme tady třeba spoustu podobných útočníků. Já bych požadoval více levých křídel, bránících útočníků. Jenomže to je jen můj názor. Vím, že i předešlý trenér Řeháček si příliš vybírat nemohl. Ekonomická situace byla taková, že se tým postavil na juniorech nebo loňských juniorech a hráčích na střídavé starty. Čili i kdybych byl u A-týmu od léta, skončil bych pravděpodobně u stejného týmu, jaký mám k dispozici teď."

Bral jste angažmá u A-týmu jako dočasný záskok, nebo jste už v září tušil, že půjde o dlouhodobou záležitost?
"Jak říkám, necpal jsem se tam. S trénováním áčka jsem nepočítal. Byl jsem srozuměn s tím, že povedu juniorku, navíc jsem měl v Plzni nějakou práci. I pro mne to znamenalo velkou změnu. A jestli jsem to bral jako záskok? Víte, jak to trenéři mají. Můžete počítat s tím, že někde budete dlouhodobě, a pak skončíte po pár nevydařených kolech. S vedením jsme se zkrátka domluvili, že naskočím k mužům. Všichni jsme věděli, že sezona bude těžká, což byl mimochodem podle mne i důvod, proč Řeháček odešel. Myslím, že jeho zdravotní důvody, které uvedl, byly spíše zástupné. Prostě nevěřil tomu, že s tímto mužstvem může ostatním mančaftům konkurovat."

Každopádně se vám vstup do soutěže povedl, z trojice utkání s Mostem, Litoměřicemi a Šumperkem jste vybojovali šest bodů. Co se potom s týmem stalo?
"Nestalo se nic. Ze začátku na nás vyšla nejslabší mužstva soutěže: Most, který je dnes v podstatě tam, kde my, a Šumperk, který je na tom nevýrazně lépe. Byli jsme trochu v euforii a změnily styl hry. Jenomže naše mužstvo je mladé. Ve chvíli, kdy by spolu zůstalo delší dobu, by z něj byl dobrý kolektiv. Ale teď na první ligu příliš nezkušené. Obránci jsou všichni juniorského věku a ani v ofenzivě nás zkušenost nezdobí."

Ano, věkový průměr vašeho mužstva je 22 let.
"A to nám ho „kazí“ čtyřicetiletý Zdeněk Šperger a Láďa Kubeš, kterému je čtyřiatřicet. Jinak bychom byli na úrovni juniorského mužstva. Pochopitelně se nám některé zápasy výrazně nepovedly. Mohli jsme bojovat víc. Ale nějakých devadesát procent utkání jsme odehráli na hranici svých možností. Soupeři prostě byli lepší. A nebo jsme nebyli schopni proměnit šance a po chybách mladých beků dostali laciné góly."

Mladé mužstvo nemusí být psychicky odolné. Je těžké hráče motivovat, když mají za sebou šňůru zápasů bez bodu?
"Tohle zrovna bych neřekl. Hráči jsou poctiví a co se týče tréninků, není s nimi jediný problém. Bojují, hrají naplno. Snaží se. Jak říkám, podle mne hrají na hranici svých možností. S každým dalším zápasem jejich zkušenost roste. Věřím, že v závěru sezony budou lepší, než na jejím začátku. Pro mladé kluky je každý zápas v první lize nový a přináší jim nové zkušenosti, které pak mnohou zúročit."

Takže se nedá mluvit vyloženě o nějaké psychické dece?
"V žádném případě. Víte, tohle je specifikum zkušenějších mužstev. Výhoda mladých kluků je, že dneska prohrají, ale zítra už o tom neví. Navíc se chtějí zlepšovat, chtějí hrát. A to je důležité."

V tabulce vám patří předposlední místo, ovšem dvanáctý Most je na dostřel. S jakými cíli se pouštíte do závěrečných kol základní části?
"Před čtrnácti dny jsme měli na Most ztrátu devět bodů, teď jsou to tři. To znamená, že situace je pořád hratelná. Most má samozřejmě zkušenější mužstvo. Když jsme s nimi hráli, postavili proti nám všechny posily včetně hráčů z extraligových Karlových Varů. Přesto jsme s nimi vyhráli. Pro nás to znamená stále bojovat, abychom se vyhnuli baráži. To je jednoznačně."

A víc než kdy dřív teď bude hrát roli každý získaný bod.
"Přesně tak. Dostali jsme se do situace, kdy jsme  na tom o něco lépe, než Most. Řekl bych, že jejich mančaft se už cítil zachráněný. A najednou se jejich náskok devíti bodů smrskl na tři. A tři body, to je jeden vyhraný zápas. Přitom utkání včetně skupiny o udržení nás čeká ještě dvacet."

Sledujete po zápasech, jak si ve svých utkáních vedl Most, případně Beroun?
"Sleduji. Ale že bych se u toho nějak stresoval? To ne. Věřím, že naše mužstvo pracuje na sto procent a my trenéři se také snažíme dělat vše tak, jak máme. A buď to přijde, nebo bude baráž. Ale teď jsme začali věřit víc, než předtím."

Ve svém trenérském portfoliu máte mimo jiné působení v Litoměřicích, Berouně nebo Šumperku. Bude vaše znalost tamních prostředí hrát v závěru soutěže velkou roli?
"V Berouně se to od mého působení dost vyměnilo. Sází tam na střídavé starty a na mladé kluky, takže tam neznám skoro nikoho. A co se týče Litoměřic, nějaké zkušenosti s tamními hráči mám. Na druhou stranu tam nastartovali spolupráci se Spartou i Lvem Praha a jejich mužstvo se ze dvou třetin také obměnilo. Takže tohle jako nějakou extra výhodu nevidím."

V souvislosti s Pískem se mluví o ekonomických problémech. Chcete k tomu něco říct?
"Ekonomické problémy jsou dnes prakticky všude, v každém klubu. Někde větší, někde menší. A je otázka, jak se s tím hráči poperou. Je to jedna z věcí, které lépe přivyká naše mladé mužstvo. Kluci nejsou ženatí, takže když se nějaká výplata zpozdí, není to takový problém, jako u starších hráčů, kteří mají rodiny. Když má finanční problémy klub se staršími hráči, je to daleko více znát. Řekl bych, že na výkon píseckého mužstva nemá ekonomická kondice klubu velký vliv. To není diplomacie, to je realita. Prošel jsem už docela dost mužstev a už něco zažil. Problémy byly třeba v Ytongu Brno… Mám výhodu, že tyhle zkušenosti mám. Vím, jak se k tomu stavit a co to znamená."

Vám osobně klub něco dluží?
"Mně klub nedluží nic, já jsem placený Plzní. Ale manželka má slušné zaměstnání a já mám hokej rád, takže i kdybych byl placen Pískem, žádný velký vliv by to na mě také nemělo. Buď to chcete dělat a pak jste tady, nebo to dělat nechcete a seberete se, jako to udělal předešlý trenér. Rozhodující je můj vztah ke klukům. Vidím, že jde o poctivé mužstvo, které chce."

Foto: www.hclitomerice.cz