Pikantní start Dennise Endrase v Mannheimu, poprvé chytal proti IFK. Zvláštní pocit, tvrdí

Loni v létě se vydal za Atlantik, aby bojoval o místo v brankovišti Minnesoty, ale nakonec putoval na sklonku přípravného kempu na farmu Wild do Houstonu. V nižší zámořské AHL vydržel německý brankář Dennis Endras (na snímku) pouze do konce listopadu, kdy se vydal zpět do Evropy a dohodl se na spolupráci s IFK Helsinky. Po sezoně zvolil další změnu působiště, podepsal smlouvu s Mannheimem. A právě tyto dva kluby se proti sobě postavily hned na úvod přípravy úřadujících vicemistrů DEL. „Byl to zvláštní pocit. Ještě jsem nezažil, že bych první utkání v novém týmu odchytal proti mužstvu, odkud jsem přišel,“ komentuje Dennis Endras v rozhovoru pro server hockey-info.com pikantní okolnost úvodního duelu v rámci European Trophy.

„Mám radost, že jsem zase viděl kluky, se kterými jsem loni hrál, a nastoupil jsem před fanoušky IFK,“ usmívá se Dennis Endras, jehož podle vlastních slov překvapil poměrně vysoký počet příznivců Mannheimu v hledišti. „Všichni jsme docela koukali a potěšilo nás to,“ líčí.

Bývalí parťáci však reprezentanta našich západních sousedů rozhodně nešetřili. Zasypali jej šedesáti střeleckými pokusy, z nichž čtyři skončily v brance. „Hráli jsme první zápas, takže to pro nás bylo těžké. Na druhou stranu se do toho člověk rychleji dostane, když má hned tolik práce,“ reaguje.

„Jen ten výsledek mohl být lepší,“ povzdechne si při vzpomínce na skóre 0:4 z pohledu svého týmu. Adler podle nedávno sedmadvacetiletého rodáka ze zhruba třináctitisícového Immenstadtu doplatili na nedisciplinovanost. „Jednalo se teprve o první utkání, takže nám na rozdíl od Finů chyběl rytmus, ale těch vyloučených bylo moc,“ poukazuje na deset dvouminutových trestů a všechny góly inkasované ve druhém dějství při vlastním oslabení.

Účastník čtyř světových šampionátů včetně toho letošního či olympijského turnaje 2010 ve Vancouveru o den později proti Jokeritu nechytal, přesto vnímá European Trophy jako výbornou přípravu. „Vlastně hned od začátku se bojuje o body, nejde o klasické přípravné zápasy,“ kvituje.

„Doufám, že se na vysoké tempo rychle adaptujeme a přeneseme si to i do ligových zápasů,“ přeje si Dennis Endras. „Ve Finsku jsme věděl, co očekávat, protože oba týmy znám, ale teď už to bude trochu jiné. Nicméně je to opravdu výborná příprava na těžkou sezonu v DEL,“ doplňuje ještě.

Mannheim čeká obhajoba stříbrných medailí a s tím spojený tlak na celé mužstvo včetně brankáře. „S tím počítám,“ vypálí nejužitečnější hráč mistrovství světa 2010 bez váhání. „Myslím, že přesun do Helsinek mě v tomhle směru zocelil. Přece jen šlo o úřadujícího finského mistra a já jsem přišel jako posila v průběhu sezony,“ upozorňuje.

Někdejší brankář Augsburgu či Frankfurtu postupně poznává nové město, kam přijel až na začátek společné přípravy před dvěma týdny. „Zabydleli jsme se s přítelkyní celkem rychle, už se tu cítíme jako doma,“ hlásí Dennis Endras. „Lidé jsou tu milí a ochotní pomáhat, taky do týmu jsem zapadl bez problémů,“ libuje si následně.

V kabině pak i na jedno malé vítězství. Jednadvacetiletý útočník Mattias Plachta, jenž si první start za Orly připsal už v sezoně 2009/2010, přenechal novému gólmanovi číslo 44. „Chtěl bych mu za to poděkovat,“ vzkazuje na dálku. „Mám tohle číslo od šestnácti let, kdy jsem poprvé chytal za první tým Sonthofenu. Dá se říct, že patří k celé mé dosavadní kariéře a měl jsem s ním úspěch,“ zdůvodňuje závěrem svou volbu s přáním, aby to platilo i nadále.