Petru Leškovi Klub hokejových střelců stále uniká. Neřeším to, pravil

Utkání Vítkovic a Zlína bylo také střetnutím dvou vyhlášených střelců českých zimních stadionů Jiřího Burgera v dresu domácích a hostujícího Petra Lešky (na snímku). Burger členem Klubu hokejových střelců deníku Sport je, Leška od začátku sezóny na vrátka klubu ťuká marně. Přestože Leškovi chybí k přijetí mezi elitní kanonýry jediná trefa a přestože se oba hokejisté v zápase trefili do černého, pouze Burgerova branka platila a Leška musí čekat dál.

Aby hokejista mohl být přijat do společnosti kanonýrů, musí v součtu extraligových a reprezentačních utkání nasázet alespoň 250 gólů. Již s počátkem nového soutěžního ročníku Tipsport extraligy byl Leška vstupence do Klubu na dostřel, scházelo mu pět branek. Obávanému snajprovi však jakoby zvlhnul střelecký prach, za takřka polovinu základní části se z gólu radoval jen čtyřikrát.

Na tak slabou střeleckou produktivitu není ani sám Leška zvyklý, dle svých slov se ovšem být pod tlakem necítí. „Letos moc gólů nedávám, čekám na každou trefu, ale neřeším to,“ pravil klidně rodák z Chomutova. „Až dvěstěpadesátá branka přijde, tak přijde. Nemyslím, že by se cokoliv změnilo. Nejspíš druhý den vstanu jako vždy,“ dodal.

Leška se s mužstvem Zlína představil na ostravském ledě letos prvně. Nejenže si vypracoval gólovou šanci, on ji i proměnil. Leč veškerá branková radost všech kolem hostujícího družstva byla marná. Po diskuzi s videorozhodčím nebyla branka uznána, Leška jí dosáhl kopnutím brusle. „Radoval jsem se pro efekt, gól jsem opravdu dal nohou a spíš jsem si myslel, že jej rozhodčí neuznají. Nicméně rozhodnutí jsem nechal na nich,“ vyjádřil se Leška ke své trefě fotbalovou patičkou.

Z opakovaných záznamů bylo skvěle poznat, že pohyb nohou proti kotouči byl naprosto zřejmý a situace byla sudími posouzena korektně. Místo autorství vyrovnávací branky na 1:1 tak Leška zůstane do dějin utkání zapsán pouze jako podílník na Burgerově vítězné trefě na opačném konci kluziště.

Právě Leška byl na ledě, když Vítkovice bleskově využily přesilovou hru po faulu Zámorského a za méně než minutu po Linhartově vyrovnání opět odskočily. Jiří Burger vyhrál vhazování v útočném pásmu pro Malíka, jež puk následně od modré čáry vyslal vstříc Burgerově gólové teči.

Zbývá dodat, že Burgerovým protivníkem na buly byl stejný hráč, který měl následně za úkol vyjet proti Malíkovi – Petr Leška. „Situace byla jednoznačná. Prohrál jsem buly, a než jsem stihnul dojet k Malíkovi, vystřelil. To se při přesilovkách stává, soupeře je vždy o jednoho na hřišti víc, Vítkovicím pomohlo i štěstí,“ zmínil.

Ani Jiří Burger (na snímku) svou trefu nijak neprožíval. „Malíkovi jsem říkal, ať střílí, jestli vyhraju buly. Podařilo se to, Marek trefil pukem mou hokejku a propadlo to do branky,“ pověděl stručně. Bez podílu na vstřeleném gólu tentokrát Burger vyšel pouze z první branky Nathana Walkera. Kromě vítězné trefy měl na svědomí ještě asistenci u posledního gólu Vítkovic na 3:1, kterého docílil Jan Káňa.

De facto i tato branka by se dala označit jako přesilovková, poněvadž padla deset vteřin po skončení výhody Vítkovic, přičemž hosté ze Zlína ještě nestihli správně zformovat defenzívní šik. Sice neplánovaně, ale aby Lešku kýžená dvěstěpadesátá branka pronásledovala co nejvíce, Burger zde zafungoval jako rozehrávač situace z pozice za brankou, z královského území Lešky. Z místa, odkud sám Leška dosáhl mnoha brankových asistencí i gólů.

„Po Káňově střele jsem musel tlačit puk očima. Honzu Káňu jsem viděl, jak už jásá, přitom puk ještě nebyl za čárou. Nakonec tam doklouzal a mohl jsem začít slavit i já,“ smál se nachlazený Burger, jenž většinu posledního týdne strávil v posteli a na zimní stadion dochází pouze k zápasům.

„Ve středu jsem proležel celý den, včera už jsem byl na procházce. Ale snad už konečně bude to nachlazení za mnou, přestalo mě i bolet v krku,“ popisoval Burger. „Dva dny jsem teď měl volno, bylo i příjemné si takhle odpočinout. Ale myslím, že mi neprojde zavést stejný režim napořád, zítra už na trénink půjdu,“ uzavřel s úsměvem na rtech.