Petru Koukalovi se po nájezdech hodně ulevilo. Růžička věřil, že je vychytá

Velkým strašákem byly po celou sezonu pro hokejisty Pardubic samostatné nájezdy. Když k nim dospělo i první finále, neoplývali Východočeši zrovna optimismem. Za sebou měli psychicky hodně náročný mač. Čtyřikrát vedli gól, záhy o náskok pokaždé přišli. Zvlášť čtvrtá inkasovaná branka v 57. minutě nahlodala jejich sebevědomí. Černý scénář se ale nekonal, Pardubičtí páté srovnání stavu nepřipustili a v sérii se ujali vedení. Jediným úspěšným exekutorem nájezdové série byl pardubický kapitán Petr Koukal (na snímku).

Zvolna najel na Hoviho, který pro vrchol zápasu nahradil kolegu Trvaje, a poté precizním blafákem zavěsil pod horní tyč. „Měl jsem rozmyšleno celou dobu, co udělám a přesně mi to vyšlo,“ konstatoval. Před začátkem zájezdů ale nebyl skálopevně přesvědčen, že se za pár chvil bude radovat.

„Byla to obrovská úleva. Rozhodně jsem nečekal, že vyhrajeme na nájezdy. Známe se…,“ připomněl Koukal pasivní bilanci ze základní části. Východočeši vyhráli pouze třikrát z jedenácti pokusů. Na závěrečný rozstřel ani nemuselo dojít. Obě mužstva spálila během základní hrací doby řadu šancí. „Brnu jsme jich povolili až moc. V tomhle se musíme zlepšit, často jsme je pouštěli před branku. Hlavně si musíme dát pozor na Čermáka a Divíška. Jsou to silní hráči, podrží kotouč u zadního mantinelu a pak to servírují před kasu,“ varoval Koukal.

A věděl, o čem mluví. Právě po přihrávkách z těchto prostor dostali Pardubičtí dva góly. Jako přes kopírák. „To byly naše velké chyby. Nepohlídali jsme hráče před brankovištěm a ten už pak měl lehkou pozici. Na to si musíme dát pozor. Stejně tak i na protiútoky, mají hodně rychlá křídla,“ všiml si centr první pardubické lajny.

Vyrovnaný duel nabídl během čtyřiceti minut pouze dvě branky. Na každé straně jednu. Zdálo se tak, že další už by mohla být rozhodující. Třetí třetina se ale nečekaně strhla v přestřelku, po které se do prodloužení šlo za stavu 4:4. Pardubice byly blízko už v základní části, ještě čtyři minuty před koncem vedly o gól. Pak ale vyprodanou ČEZ Arenu zmrazil šťastný gól Žižky. Obránce Komety nahodil puk ze středního pásma a ten propadl brankáři Růžičkovi mezi betony za čáru. V čase 56:01 bylo vyrovnáno. „Museli jsme na to zapomenout, jinak by nám tam mohl hned spadnout další,“ věděl Koukal.

Se spoluhráči ale Růžičkovi nic nevyčítali. „Všichni lidi na stadionu nebo u televize viděli, že to byla jeho chyba. Nemělo cenu to řešit, spíš jsme se hecovali a soustředili na prodloužení,“ pokračoval reprezentační útočník. Hodně horko v tu chvíli bylo Martinu Růžičkovi. Celý zápas držel tým perfektními zákroky, poté však svůj výkon degradoval. Lehké nahození, kterých k němu za zápas letí desítky, propustil mezi betony. „Nechtěl jsem nechat puk spadnout, a tak jsem si pro něj šel. Bohužel mi však vypadl z lapačky,“ popisoval smolný moment pardubický brankář.

Po zápase už minelu neřešil. Ani si ji oproti zvyklostem neprohlížel na videu. „Neviděl jsem to a ani nechci vidět,“ řekl důrazně Růžička, který v závěru utkání musel prokázat psychickou sílu. Po chybě se nesesypal, ba naopak. Dalšími důležitými zákroky podržel své spoluhráče a vše korunoval vychytanými nájezdy. „Okamžitě jsem to hodil za hlavu. Řekl jsem si, že teď to musím klukům vrátit, vychytat to. Věřil jsem, že zápas stejně vyhrajeme,“ pravil energicky. Při nájezdech ani moc neřešil, kdo proti němu jede. „Podíval jsem se, to je vše. Nějak jsem nad tím nepřemýšlel, prostě se jen soustředil, abych napravil svou chybu. Bylo to zadostiučinění,“ uzavřel Růžička.