Petr Šidlík potřeboval vybít energii, dal se tedy na hokej. Jako kluk obdivoval Phaneufa

Českému hokeji chybějí talentovaní mladí hráči, především tedy obránci. Ale pár se jich pořád najde, někteří mají bezpochyby velkou perspektivu. Do skupiny elitních nadějí ročníku 1994 patří Petr Šidlík, jihlavský zadák oslavil v úterý 18. ledna sedmnácté narozeniny, v této sezoně už je kmenovým hráčem prvoligového týmu. Už v patnácti trénoval s dospělými, vždycky byl o krok napřed. Tenhle mladík platí rovněž za jednu z opor reprezentační osmnáctky, s níž by se měl v dubnu představit na mistrovství světa v Německu.

Skutečnost, že takhle mladý bek válí druhou nejvyšší soutěž, není rozhodně obvyklá. "S prvním mužstvem jsem se připravoval už loni. Byla to dobrá zkušenost, kluci mě vzali bez problémů. To víte, proběhly tam různé srandičky, A probíhají.  Ale puky pokaždé nesbírám. Je nás tu víc mladých, takže losujeme," usmívá se.

V první lize se hraje jinak než mezi mantinely extraligy juniorů. "Rozdíl tam je, v dospělých to bývá víc o hlavě, v juniorce zase o bruslení, agresivitě. Trošku jsem si musel zvykat, člověk si uvědomí, že soupeři mají víc zkušeností a přehledu," upozorňuje. Obě soutěže nyní stíhá zároveň. "Nastupuju hlavně za áčko, ale vypomáhám i juniorce. Zápasů je dost, mně to však nevadí. Pořád na sobě pracuju, jsem za ta utkání rád," konstatuje.

Na Vysočině se vždycky rodili šikovní hokejisté, skupinu nejmladších hráčů reprezentuje vedle Šidlíka třeba David Musil, další šikovní junioři dostávají prostor v první lize, z čehož Dukla bude bezpochyby těžit. Petr má v hokeji velkou perspektivu, dostal se k němu přitom tak trošku pragmaticky. "Vybrali to rodiče. Chtěli, abych vybil energii, byl jsem dost živé dítě. Přivedli mě tedy na trénink a já zůstal," vzpomíná.

Od té doby uteklo hodně času, Šidlík prolétl všemi kategoriemi rychlostí Usaina Bolta, nyní naskakuje v první lize a patří také k oporám reprezentační osmnáctky. Chtěl by, aby z nej byl obránce se vším všudy. "Správný bek má mít přehled, rozehrávku, střelbu, samozřejmě musí plnit defenzivní úkoly. Já jsem tedy spíš ofenzivní typ obránce. Když to jde, vysunu se dopředu, zaútočím," říká o své hře.

Moderní hokej takové zadáky vyžaduje. "Jen vyhazovat puky, to není vždycky ideální. Snažím se být aktivní, samozřejmě záleží na situaci," přemítá. Jakmile uslyší otázku, jaké hokejové vlastnosti ho zdobí, a v čem by naopak potřeboval přidat, jen pokrčí rameny: "Musím se zlepšovat ve všech směrech, stále se rozvíjím, práce mám před sebou spoustu," hlásí sympaticky.

Jako kluk neměl vyložený vzor. Někoho, koho by bezmezně obdivoval a třeba i napodoboval. "Když jsem se ale v televizi díval na NHL, moc se mi líbil Dion Phanuef z Calgary, co je dneska v Torontu. Komplexní obránce se vším všudy," oceňuje. Za určitých okolností už také mohl působit v zámořském hokeji, nicméně Petr Šidlík zůstal doma. "Jednak nepřišla pořádná nabídka, jednak je pro mě určitě lepší, když mohu hrát za dospělé první ligu," připomíná.

Zatím netuší, co nastane po sezoně. Se svým zástupcem Alešem Volkem zváží možnosti, teď se Petr soustředí na aktuální povinnosti. S jihlavskou Duklou hraje o čelo druhé nejvyšší soutěže, hodně myslí také na reprezentaci do 18 let. Zúčastnil se všech turnajů, v elitních výběrech nastupuje od šestnáctky. "Myslím, že se nám docela povedl letní Memoriál Ivana Hlinky. Byla to jedna z nejlepších akcí, jakou jsem v nároďáku zatím zažil," zmiňuje.

Osmnáctka sehrála na podzim zápasy ve Spojených státech, v prosinci se představila ve Švýcarsku, počátkem února ji čeká domácí turnaj pěti v Hradci Králové. A pak už přijde mistrovství světa. "Uvidíme, kolik kluků bude moci přijet z Ameriky nebo ze Skandinávie. V ročníku 1993 je skupina výborných hráčů poměrně úzká. Víme, že nás na šampionátu čeká těžká základní skupina, ale musíme se s tím poprat. Dost to ovlivní právě složení týmu," uvažuje.

Vedle hokeje se jihlavský drahokam věnuje také škole, což je pozitivní zpráva. Šidlík má smysl pro povinnost, i když stíhat studium v našlapaném hokejovém programu není žádná legrace. "Od deseti máme tréninky, v podvečer hraju první ligu nebo juniorku. Někdy je toho tolik, že se musím profesorům omlouvat. Dělám střední školu obchodu a služeb, mám možnost rozvrhnout si zkoušky. Většinu jich skládám po sezoně. Moc rád bych dokončil druhý ročník, pak se uvidí. Záleží na tom, co mi umožní hokej," uzavírá.