Petr Jelínek spaloval šanci za šancí. Nadával jsem si, ale pak už jsem se tomu musel smát, hlásí

20. ZÁŘÍ 2013, 22:07

Adam Bagar

I po souboji s Pardubicemi zůstávají hokejisté pražské Slavie neporaženi, dokonce jako jediní ze čtrnáctičlenného extraligového peletonu. A kdo v pátek večer dorazil do O2 areny, rozhodně nelitoval. Šlágr kola totiž nabídl parádní hokej s množstvím šancí, jenže oba gólmani předváděli neuvěřitelné věci a byli hlavními postavami střetnutí, které musely rozhodnout až samostatné nájezdy. „Klobouk dolů před nimi,“ hlásí Petr Jelínek, který si vysloužil titul hlavního spalovače obrovských příležitostí.

Takový zápas už asi útočník pražské Slavie dlouho nepamatuje. Vytvářel si jednu šanci za druhou, jenže ztroskotával na brankových konstrukcích nebo výborné formě pardubického gólmana Martina Růžičky. „Trefoval jsem ho do lapačky nebo do ramene. Dal jsem asi tři tyčky a několikrát to tam poskakovalo po brankové čáře. Byl jsem už bezradný,“ přiznává Petr Jelínek, který recept na gól tentokrát nenašel.

„Každou třetinu jsem měl alespoň dvě vyložené šance. Zpočátku jsem si nadával, ale pak už jsem se tomu musel jen smát,“ říká bezprostředně po pátečním duelu, v němž dokonce dvanáct minut před koncem zahrával trestné střílení, ovšem symbolicky zamířil opět jen do tyče. „Přitom jsem to trefil přesně tak, jak jsem chtěl,“ souká ze sebe už poněkud zoufale. Ale nebylo to jen o Petru Jelínkovi, spalovali i další.

„Nejen mi, ale celému týmu, to tam nepadalo, měli jsme přitom šance minimálně na osm branek,“ upozorňuje. Nakonec přece jen Růžičkova družina vybojovala cenné vítězství, i když až po velkém boji v samostatných nájezdech. „Zaplaťpánbůh alespoň za ty dva body. Určitě to je pro nás velká úleva, i když jsme si podle mě zasloužili všechny tři body, protože jsme měli více ze hry,“ pokračuje v hodnocení parádní bitvy.

Té jednoznačně dominovali gólmani, však také oba byli po zápase vyhlášeni po zásluze nejlepšími hráči. Martin Růžička musel čelit dokonce více než čtyřicítce domácích pokusů. „Měl svůj den, ale taky jsem ho hodně zvednul,“ směje se Jelínek. Na druhé straně podal bezchybný výkon i Dominik Furch. „Opět dominoval a drží nás, klobouk dolů před ním, potřetí v řadě byl vyhlášen nejlepším hráčem,“ chválí.

Obrana pražské Slavie v čele s třiadvacetiletým Furchem v úvodu sezony pracuje skutečně na jedničku a za tři kola inkasovala pouhé dva góly. „Už vloni jsme pracovali na obraně, je to zásluha celého týmu,“ prohlašuje. I to je jedním z důvodů, proč se Pražané vyhřívají na čele tabulky. „Samozřejmě to je příjemné, ale je to teprve třetí kolo. Je super, že jsme vyhráli třetí utkání, snad nám forma vydrží co nejdéle,“ uzavírá.

O vítězství pražského celku se nakonec postaral až ve čtvrté sérii samostatných nájezdů zkušený útočník Jaroslav Bednář, který rovněž ve hře na Růžičku nevyzrál. „Nedostal jsem to potřebně vysoko nad pravé rameno, kde jsem věděl, že má slabinu. Vždycky jsem to dal o něco níže a on to všechno chytal. Šancí jsme měli mraky, alespoň jedna další se měla uchytit, trošku mě to už frustrovalo,“ přiznává tahoun Slavie.

Dokonce ani několik výhodných přesilovek ke gólu nevedlo. „Měli jsme jich dost, na konci první třetiny jsme hráli pět na tři, v prodloužení jsme měli další dvě výhodné početní výhody, z toho se góly dávat musí, to se neomlouvá,“ uvědomuje si Bednář. „Měli jsme štěstí, že toho soupeř nevyužil, protože většinou platí nedáš – dostaneš,“ hlásí. „Pro fanouška to ale musel být výborný zápas,“ dodává. A rozhodně má pravdu!

Fotogalerie k článku 1 snímků v galerii

© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718

Dodavatel energie pro hokej